KACHENNA: Stalo se to před pár lety, když peněz nebylo nazbyt a já potřeboval životně nutně jedno pivo. Vzal jsem si prachy z tvý peněženky.

HNILOB: Ale no tak, chlapi. Každej v životě udělal něco trochu nezákonnýho.

HNILOB: Nemyslíte, že by si toho všimnul? To ho mám při večeři zabavit a vy zatím zmizíte pod stolem?

KACHENNA: Nó, nejlepší bude, když to všechno vezmu na sebe. Vy řeknete, že jsem vás zajal a pod hrozbou smrti nutil páchat zvrhlosti.

HNILOB: Musíme jednat odvážně, jasně a rozhodně. Navrhuji změnit poplach z modrého na červený.

KACHENNA: Takovouhle akci by vymyslel snad jenom Mickey Mouse.

HNILOB: Nemůžeš mi ublížit. Máš to v sobě zakódované. Jsi vůči mně zcela bezmocný.

KACHENNA: Tak to ti ze srdce přeju. Tak čau za hodinu.

KACHENNA: Jestli se můžu zeptat, kdepak jsi splašil ten informační klenot tak dlouho předtím, než to věděl každý?

KACHENNA: Kdyby něco nehrálo, tak o tom chci vědět.

HNILOB: Jde o ten samý přístroj, co nám minulý měsíc hlásil planetu obývanou výhradně letuškami.

KACHENNA: Hledám v záznamníku snů něco, co se mi nedávno zdálo. Ten sen byl senzační.

HNILOB: Tu hračku máš, tak rychle pryč, než nás ty svatoušci uvězněj na večeru filozofování a sebemrskačství.

KACHENNA: Moh` bych si nasadit turban a předstírat, že jsem z Indie!

PIKKMA: Co to povídáš? Supi že potřebujou mít soukromí? Aby si dali nohy na stůl a četli časopis "Naše mršina"?