• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    FIN
    FIN --- ---
    http://rapidshare.com/files/79478181/Vitezslav_Nezval_-_Edison.rar.html
    UBIK
    UBIK --- ---
    +1
    Báseň skoro na rozloučenou
    Václav Hrabě


    Slunce
    překrásný manekýn
    se prkenně uklání
    k západu
    Zavírají se
    květiny a obchody
    Praha unavená
    chválou básníků a svojí
    krásou
    šediví
    soumrakem

    Je to tak podivné
    Co všechno se ti podobá
    Je to tak podivné
    Ta myšlenka že tě můžu ztratit
    Protože všechno na světě se neustále mění

    Můžu tě ztratit
    a zase budou rána
    plná cigaret
    a bude to svádět
    ke krásnému a pompéznímu smutku
    Můžu tě ztratit
    a zase budou noci
    měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
    tvých rozpuštěných vlasů
    nebudu moct spát a budu nenávidět
    klasiky

    Můžu tě ztratit
    a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku

    Ano
    to všechno se může stát
    Ale nikdy už neztratím
    všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé
    děti naší lásky
    všechno to co nelze vyhandlovat
    v Tuzexu
    nabiflovat přes noc
    získat protekcí
    úsměvem
    touhu a odvahu
    nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod
    nedat se zlákat
    štěstím
    které padne na míru a sluší
    nebýt tu zbytečně
    nejíst tu zadarmo chleba

    Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
    Vyjmenovat své lásky
    a bude-li to třeba
    nechat se zabít
    pro ně

    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    János Pilinszky

    HLÁSKA PO HLÁSCE



    Tak jak nicota zarovnává
    příkopy agónie,
    jako se krajina po sněhové bouři
    zklidňuje, vrací se k sobě domů,
    tak nějak se formuje, uspořádává
    hláska po hlásce dialog mezi lidmi a Bohem,
    mezi zkázou a zrodem.
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Zdeněk Fuka

    Imprese


    Touha
    touha nevyjádřitelná...
    Možná že v blescích a dešti
    pochopíš můj hlad

    anebo navečer
    když se blíží měsíc k úplňku
    a nade mnou letí ptáci

    Ptáš se kam a kudy

    Nebesa mlčí

    A jen vítr si tiše pobrukuje
    svou píseň


    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Je čas, kdy rozum v led se promění,
    je soumrak duše – to když v temnu skryt
    je předmět touhy: mysl spí a sní.
    Je radost, žal, a vprostřed šerosvit,
    duše je sama sebou jeden rmut,
    život je hnusný, hrozná však i smrt;
    kořeny hoře vidíš v sobě sám
    a v ničem nesmíš klnout výšinám.

    (Michail Jurjevič Lermontov - Z plamene a jasu)
    GOBERS
    GOBERS --- ---
    Tohle mě včera tak nějak úplně dostalo. Ani nevím proč. Snad tu není angličtina OT.

    John Milton - Psalm I

    BLESS´D is the man who hath not walked astray
    In counsel of the wicked, and i´ the way
    Of sinners hath not stood and in the seat
    Of scorners hath not sat; but in the great
    Jehovah´s Law is ever his delight,
    And in his law he studies day and night.
    He shall be as a tree which planted grows
    By wat´ry streams, and in his season knows
    To yield his fruit; and his leaf shall not fall;
    And what he takes in hand shall prosper all.
    Not so the wicked; but, as chaff which fanned
    The wind drives, so the wicked shall not stand
    In judgement, or abide their trial then,
    Nor sinners in th´ assembly of just men.
    For the Lord knows th´ upright way of the just,
    And the way of bad men to ruin must.

    (The English Poems of John Milton, Oxford University Press, 1913)
    UBIK
    UBIK --- ---
    (malá prosba)

    Až budu ležet na dně,
    dobře vím, že nezvedneš mne výš,
    řekni jen:
    "Je pod tebou mnoho pater,
    které ve své pýše nevidíš."



    (vzpomínka na Evalda Schorma)

    řeky se míjí
    a slova v proudu mizí,
    světlo se sráží do tmy
    a mysl padá v zapomnění.

    "Vždyť domluvit se mohou
    stejně jen ti,
    co už jsou dávno domluveni."


    Jan Borna - Malé prosby, 2005
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Jan Skácel

    Jitro


    K ránu jsou popelnice plné nedosněných snů
    doutnají jako rašelina
    hořící za suchého léta kolem bílých měst

    Přijeli popeláři
    řinčení plechu probudilo ptáky
    ti mají za povinnost zpívat

    Z popela Fénix povstává
    a do ulice snáší
    hodinu jitřní kulatou jak vejce

    A kdosi s nedospalky v očích kráčí za vozem
    a k nebývalým přidává se navždy trhanům
    odhodlán paběrkovat

    na přísně nestřežených skládkách věčnosti

    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Nicanor Parra

    SITUACE ZAČÍNÁ BÝT VÁŽNÁ


    Stačí se podívat na slunce
    přes zakouřené sklo,
    abyste viděli, že něco je špatně.
    Nebo máte pocit, že je vše v pořádku?

    Já navrhuji návrat
    k vozům taženými koňmi
    k letadlu na páru
    ke kamenné televizi.

    Předkové měli pravdu:
    je třeba začít znovu vařit na ohni.
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Vladimír Holan


    Noci, má přítelkyně, už nevím kudy kam!
    Pro všechno na nic jsoucí
    je tu jen samá bílá, kam která jedna...

    Ano, odpovídá noc,
    ale kdybych bývala hýřila černí jako ty,
    už dávno bych přestala býti tmou!



    (Ze sbírky Na sotnách.
    Vydal Československý spisovatel v roce 1968, vydání druhé.)
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Vladimír Holan


    Aby se večer setkal s jitrem,
    nestoudný stud s nemilující láskou,
    neslepnoucí slepota
    s viděním zoufalství -
    bylo by potřebí, aby vzal za své sebeklam.

    Nestačíme na sebe,
    ale můžeme si vzít život...



    (Ze sbírky Na sotnách.
    Vydal Československý spisovatel v roce 1968, vydání druhé.)
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Enrique Gonzáles Martinéz


    Sázka

    O co se, srdce, vsadíš, že se nikdy
    nedomluvíme – ty a svět?
    Jako tikání hodin na zdi
    lhostejný světu je tvůj tep . . .

    Pořádný jazzband chce svět slyšet
    a tančit tango a one-step . . .
    A ty tu cosi přitlumeně pěješ! . . .
    Marně se snažíš tolik let! . . .

    O co se, srdce, vsadíš, že se nikdy
    nedomluvíte – ty a svět?
    O co se vsadíš, že až umřeš, nikdo
    nebude o příčině přemýšlet?



    /Tajná znamení, 1925/
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Jaromír Pelc

    Park před našimi okny



    Drátěná tráva, plechové stromy.
    Kočka honí dokola lžíci uvázanou na vlastním ocase.
    Měsíční světlo kane do větví jak roztavené sklo,
    vítr utichl, pod černým křídlem
    rozžíhá cigaretu, oharek parkovacích světel
    půlnočního autobusu.
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Óscar Oliva

    Při šálku kávy



    Při šálku kávy prohlížím si básně,
    které jsem napsal
    To je ale zmatek! A těch zbytečných slov!
    Z jakého podnětu jsem vrhl svou hruď a své zahnívání
    do hledání onoho moře jež není jasné a není obyvatelné?
    Řekl – li jsem samota strom či bahno
    byla to slova nepřesná abych rozpřáhl paže
    abych překotil hodiny a ukázal vám jejich nahotu
    a jejich cesty
    Uvědomil jsem si své povinnosti
    a chtěl jsem dát lidem jen jediný blesk

    Pod nějakou představou teď buď spím
    či ji obcházím nebo podtrhávám

    Zítra se v novém světě probudím



    /Drsná jizva, 1965/
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Wallace Stevens

    O čirém bytí


    Na konci myšlení
    až za poslední myšlenkou, v bronzové
    dálce tyčí se palma,

    pták se zlatým peřím
    na té palmě zpívá, není v tom lidský význam,
    není v tom lidský cit – cizí píseň.

    A tehdy víš, že ne rozum
    činí nás šťastnými nebo nešťastnými.
    Pták zpívá. Peří se mu třpytí.

    Palma stojí na pokraji prostoru.
    Zvolna se vítr pohybuje ve větvích.
    Ohnivé ptačí peří padá.

    -------------------------------------------------
    Přeložil Jan Zábrana
    (Horoskop orloje, Odeon 1987)
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Ivan Wernisch


    ŽIL BYL,

    byl jednou jeden svět,
    ach, má milá, co živa
    takový neuvidíš. To byla vodka! Sám car
    ji pálil. Tak dávno, předávno,
    že já sám sotva pamatuju. Žil,
    nebyl. Podivní
    chodili po něm lidé: jedněm se říkalo
    kupci, jedněm Turci, Tataři, Židé,
    kočí si nasadil vysokou čepici
    a já měl kapsy
    plné tabáku. A kupec Ivanov
    mi běží naproti. „To jsi ty, Ivane
    Ivánoviči? Buď vítán
    v mém domě!“ A v prvním pokoji křik
    z velikého fonografu,
    ve druhém stůl a na něm
    kdeco, ach,
    to jsem se poměl! Pak přivedli
    vepře, který zatančil, opici,
    která nalila čaj, psa,
    který štěkal jak člověk, pil jsem, pil,
    dokud se se mnou
    nezatočil svět.
    Zatočil se, byl pryč.

    A tak jsem tady, milá
    Mavrucho, co živa
    neuvěříš!


    (Ze sbírky Včerejší den.
    Vydala Mladá fronta v roce 1989.)
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Egon Bondy
    KDO BĚHÁ TEN SE UBĚHÁ

    kdo shání ten nic nenajde
    kdo touží nedotouží se
    kdo příliš tluče zůstane za dveřmi
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Nicanor Parra

    Panna a smrt



    Plavovlasá panna se zamiluje
    do muže, který se podobá smrti.

    Panna mu telefonuje,
    ale on se tváří netečně.

    Procházejí se po kopcích
    plných barevných ještěrek.

    Panna se usmívá,
    ale smrtka nic nevidí.

    Přijdou do dřevěné chýše
    panna si lehá na pohovku
    smrtka se poočku dívá.

    Panna nabízí jablko,
    ale smrtka odmítá,
    dělá, že si čte časopis.

    Baculatá panna
    vezme květinu z vázy
    a hodí mu ji rovnou do tváře.

    Smrt stále neodpovídá.

    Když vidí, že to nikam nevede,
    hrozivá panna
    za sebou spálí všechny mosty:
    svlékne se před zrcadlem,
    ale smrt stále nereaguje.

    A tak nepřestává kroutit boky,
    dokud do ní muž nepronikne.
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Jan Skácel
    Zakázaný člověk


    Všechno co mám je obráceno dovnitř
    a je to z druhé strany jako kravaty
    na zadní stěně dveří šatníku

    Pomalu přivykám si na ticho a vůně

    Dovedu z bláta zvednout peříčko
    a zas je nezahodit

    Někdy sám sobě vypravuji příběh
    a jindy zazpívám si malou písničku
    o tom že nohy máme jenom na bolení
    a duši k tomu aby vydržela

    A jsem zas neslyšný jak neslyšné je světlo

    Tak dopodrobna zabývám se tichem
    že podle hmatu podřezávám strach

    Cizí i svůj

    A proto když se slepí ohlédnou
    jako bych patřil k nim

    Spolu se provlékáme potmě uchem jehly


    (Kdo pije potmě víno, r. 1988.
    Ze sbírky Kdo učil mlčet kámen, vyd. BB art v roce 2001)
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Jan Zábrana
    ***

    Kdepak, to není ono.
    Hovno je vždycky jenom hovno.

    1984
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam