Jan Skácel
Labutě
Ne, labuť nezpívá, a hajný
v gumových holínkách mně půjčil dalekohled,
abych se podíval, jak letky vykrajují
tu hudbu.
(Okolo stála prázdná kolí vinohradů,
průhledné dálky scházely se s lesy
a v uklizených polích spočinula
prostota, klid a drsná spokojenost.)
No a já, tak lehkovážný,
vyloupl jsem ze slézového podzimního nebe
dva české groše, dva velké ptáky bílé,
tajil jsem dech a poslouchal a viděl
velebný let, i smutek okřídlený,
a hudba na mne stokrát padala..
Ta křídla těžkou hudbou drnčela,
ta hudba na mne stokrát padala,
labutě přelétaly
se zlostným, černým pláčem nad očima.
(Hodina mezi psem a vlkem, 1962.
Ze sbírky Doteky, vydala Euromedia Group v roce 2007)