nezapomenutelný Burianův kousek aneb balada o deliriu tremens
http://vendea13.blog.cz/0801/balada-o-delirium-tremens (slovem)
http://www.meteleskublesku.cz/?movie=58&PHPSESSID=ac8add6ebb7787409f167fe37e1808a5 (zvukem)

Jan Zábrana
88

Ve světle končící noci
pod sprchou jejích očí
a zpytovaná špína
na něm narůstala
... tehdy prvně
si dosáhl sám na sebe
a pak už pořád dosahoval.

Ozvalo se krátké zachroptění
v žárovce,
když se drátek přepálí a spadne,
vyšroubovala srdce stejně hravě
jak žárovku z objímky
a od té doby se to s ním táhne,

nic se nehnulo z místa,
šest let přelezlo plot
usínání a probouzení
a pořád se to s ním táhne,

znova stojí
ve světle končící noci,
pod sprchou jejích očí
a zpytovaná špína
na něm narůstá,
znova s tím půjde na rentgen
d á t s e p r o h l í d n o u t,
znova to riskne.

Mě podrž
No jo Tak dobře
Co má bejt

znova se s ní půjde milovat,
jen už si k tomu nebude brát srdce,
vyšroubované stejně hravě
jak žárovka objímky,

znova ten teplý čpavý pot
ze smaltovnické pece podpaždí,
znova se nad ním totéž tělo zavře
v stoupavých minutách sem a tam,
sladkých jak fíky a drobně zrnitých jak fíky,

znova, to všechno znova,
po obědě, když uloží děti spát
a dokud on je v práci:
pojď, pojď mě milovat,

nic se nehnulo z místa,
jen břicho ploché jak umyvadlo
s chrchlavou odtokovou dírou uprostřed
je změklé, samá vráska od porodů,
nic se nehnulo z místa,
jenom ona má záchranné pásy špeku pod kůží,
jenom on má dvouhrbého velblouda dvou koutů na čele,

jenom už nejsou krásní,
už jim to ani nijak extra nesluší,
nic se nehnulo z místa
a přesto,
jejich mládí je pryč

No jo Tak dobře Co má bejt
Jdem na To víš
Źe na tebe jsem letěl vždycky

To jenom ty, lásko,
teď voníš
jako nohy v keckách
na sklonku srpnového dne
po tréninku,

jenom byt,
kde jako po bitvě
se před léty tak šťastně probouzeli nazí
s bezbarvou medůzou spermatu ve zvarhanělém moři prostěradla,
rozválcovaní jak šesták na koleji lokomotivou milování,
ve sněhobílém tratolišti vajglů z předešlého večera,
kde snídali víno a koňakem si otírali spánky,
kde nebyly žádné zlaté prsteny, jen stálé zlaté časy,
kde kruhy kouře vydýchanéz plic
seděly za svítání na záclonách jak malí modrošedí ptáci,
kde jednou zrána klečel a studivýma pochromovanýma klíšťkama
stříhal nehty z jejích štíhlých nohou,

ten byt
je teď po ránu
plný dětského křiku,
už se tam nemohou
procházet nazí
ona a její muž,
ne, to už nemohou,
to už teď nejde -
teď hned jak vstanou
si musejí vzít
něco na sebe.


(ze sbírky Utkvělé černé ikony, souborně ve svazku Básně, MF-Torst, 1993)

Kdo pije víno, má velké zvony. Ale ženy
nemilují opilce... "Copak ti k tomu nestačíme my?"
říkají a drtí nás tím, že třebas počítají prádlo
a tu a tam se rozryvně zamyslí nad svým dívčím monogramem,
nebo tím, že nám rozbíjejí hroznovou krev
a (jako někdy bývá příliš úmyslů ve formě,
aby se do ní už nic jiného nevešlo)
vyoblují a nakypřují kvasnicemi hněvu
prázdnotu své krásy...

(V. Holan - Noční hlídka srdce-Nokturno, 1950)

http://www.petr-fabian.cz/antologie/ (antologie Vrh křídel)
http://basne.webzdarma.cz/indexa.htm (Police lyriky)
http://poezmije.unas.cz/
http://www.divokevino.cz/
http://www.psivino.cz/
http://www.almanachwagon.cz/
http://www.h-aluze.cz/

http://www.edwinmorgan.com/pop_carcanet_index.html
http://ebondy.sweb.cz/
http://www.rotrekl.cz/i_hrabe.htm
http://www.rotrekl.cz/i_skacel.htm
http://www.jirizacek.cz/ukazky-poezie.html
http://www.artofeurope.com/larkin/
http://literatura.kvalitne.cz/9z.htm (T. R. Field)
http://www.connectotel.com/patchen/

[ Jan Skácel ]
[ Holan ]
[ Klub přátel Jiřího Ortena ]

dekuji Finovi za pravo zapisu, budem se tu potkavat asi casteji, pokud budou texty, ktere sem budu davat ziskane jinak, nez opisem z papirovych knih, tak se pokusim vzdy dat i link na puvodni zdroj ci fulltext. Osobne shanim co nejvic elektronicke poezie, pokud by nekdo mel nejake linky, momentalne shanim nariklad Ivan Blatneho, jehoz texty zatim neznam, ale velmi rad bych si precetl. Kdyby nekdo mel nejake doporuceni na nejaka ziva cteni poezie nekde v Praze, pripadne nekdo z lokalniho osazenstva neco podobneho organizuje, mel bych zajem vedet o takovych akcich vcas. Omlouvam se za naprosto nepoeticky uvod me existence tady, pripadne reakce v poste, at tedy zde nevedem diskuzi, o ktere to tu zrejme neni a tadyhle jedna opsana vcera vecer pro mou zenu:


Vladimir Holan : Nokturno
=======
V podzimních zrcadlech zensulé zpěvy cikád lehce haraší
Svatý déšť v plachém písku žaluje a splívá
Černé a modré sny nám šeptem ticho přináší
A v hříšném klidu spočine hodina zádumčivá

Šeří se satanický kocour váš a tence chvíle přede
Prchavých kruhů jeho zřítelnic však nelze zapomenout
A vy jej zbožňujete vaše ruce beldé
Jako duha zdály se nad jeho srstí klenout

Po černé kávě soumrak důvěrný nás teskně oddaluje
Jen šíji svítící je vidět vznětlivou
A prukdá vůně vašich vlasů oči zahaluje
Snad chceme zaplakat nad láskou uhaslou

Tam v keřích tisivých tam venku noc je nejistá a šumivá
Kol domu našeho snad pozdní chodec nepřejde
Temným svitem němý klavír cudně plá
Střežím vás hvězdný stín tak vášnivě

A snad se divíte že klečím před vámi boje se promluvit
A snad se divíte tomu co kdysi bývalo
Jepice lampu hledají chtejí se usmrtit
Zda slyšíte jejich pláč jenž padá v zrcadlo

Byla jste krutá ztratil jsem vás a přece za vše tichý dík
U zeleného asbintu svých myšlenek truchlivě sedávám
Zřím svatý déšť jenž chvílemi sem plaše vnik
A smát se ďábelsky v posvátných tmách si přivykám


: Sebrané spisy X : Bláznový vějíř

Josef Kainar – Černý kožíšek

Některé holky si myslí
že svět je černý kožíšek No vážně
Některé holky si myslí
Že svět je kožíšek
A pro ně na míru
Kup mi ho Co ti to udělá
Krásně se Krásně se chundelá

A když pak spolu jdete
Máš celej vesmír
s jednou holkou v něm
A když pak spolu jdete
Z Žebrácké uličky
Až kamsi na Vítěznou
Vržou ti boty
Je to kanonáda

Pak černej vůz ti jednou odveze
Tu holku co tě měla ráda

A zase ti ten celej vesmír vezmou

Ďáblíci
Josef Kainar (zhudebnil Vladimír Mišík)
 
Jdou po lukách
dva ďáblíci
s růžky své zloby
v měsíci.
Ukrutný milý,
vzteklá milá.

Samota v dálce
rozsvítila.
 
Jde z řeky chlad
a vraždí slova.
Šli na luka,
jdou ze hřbitova.
Jak je to sladké
zlem se zpíti!

Samota v dálce
svítí, svítí.
 
Na ďáblíky si v lukách hrát
bývá vždy trošku
nebezpečné.
Z řeky až k srdci
stoupne chlad

a samota je
světlo věčné, věčné.

LITTLEFOX: netřeba omluv, šlo o upřesnění a každému doporučuji, patrně jedno z vůbec nejlepších pásem, co u nás kdy vzniklo :-)