Svíčkoliščí báseň

Michaelovi

Obrať svíčku
naruby
a máš
nejmenší část
ohnivé lišky,
která stojí
na hranici
stínů.


Richard Brautigan
ze sbírky "Ano, rybí hudba", přeložila Olga Špilarová
Volvox Globator, Praha 1996

Václav Hrabě

Infekce

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce      Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu      Čvachtavý sníh      Rackové      Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se      Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla

Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje

Pavel Šrut
PO DALŠÍM POHŘBU

Oheň nás oddálil
a hlína nesblížila

Byl nebyl
Nežila žila

Mrtví jsou na čihadle
Čekají
Civí

Těžko je uspokojit
když jsou tak trpěliví

Ladislav Fikar
ZÁVĚŤ

Celou noc za chalupou škrábe
rozskřípaným rezatým perem

Posté si zapaluje hořký gauloiskový tabák
Dusí se dušným chraplavým kašlem

Pod sebou nastláno černo špačků
V trávě se válejí zmačkané poškrtané listy

Ráno
luštím vzkaz
místy nečitelný (vygumovaný jíním):
MÁ ZÁVĚŤ
Dáno v říjnovém lese v noci na ...

Kdoví jak tu budu ještě dlouho
Už tím (dál nečitelné)... a pak tu zpěvavou havěť...
opíraje se svou lehoulinkou
(perutí?) o peň...
slabé trouchnivé srdce
Od té doby se blesk... počíná...
třas a (trnutí?) v celém těle
a v hlavě hučení deště
Nedomyká se mi vlevo tvá
zelená chlopeň (nebo obě?)
touho

Pro případ kdyby (chybí půl řádky)
činím tuto svou poslední vůli
a odkazuji:

Sto tisíc ve zlatě větru
Dřevo na rakev tobě
Žaludy sviním

Znouzectnost - Pasáž

Na dolním konci hlavní třídy
září rozšklebená neonová tlama
to jako včera tak i dnes
se otevírá pekelná jáma
Ten zářící obdélník
tì očekává a láká
na exkurzi pasáží
pro neplatícího diváka

Jen kousek před tímhle světem
líbají se milenci na dešti
udìláš pár krokù dovnitř
hned cikánka ti z ruky věští
Bufet s celonočním provozem
tam nabízí své služby
a za bílou maskou lidí uvnitř
zkus číst jejich tužby

S opilými úsměvy a
v maskách z karnevalu
obklopí tì hlouček lidí
a zve do soukromého baru
Na tomhle tichém místečku
leží chlap totálnì grogy
slizký pán tě tiše osloví
a nabídne ti s úsměvem drogy

A tady v tom tmavém koutě
stačí jenom chtít
má unavený úsměv
a můžeš ji mít
V neonových světlech jsou si všichni rovni
i pod objímkami roztřískaných žárovek
můžeš tady spatřit zmrtvýchvstání
i nahmatat imaginární náhrobek

Tenhle svět má jméno pasáž
a svoje divné zákony
beze studu bere to co ty mu dáváš
a zábranám tu spadly závory
Uctívá jedince se silnou vůlí
ze slabochů si dělá otroky
a jako ďábel z dávných bájí
na tvou duši si dělá nároky

Rainer Maria Rilke

Smrt je velká,
však my jsme nad ní
ve smíchu i pláči.

Až jednou se zamyslíme nad životem
a tu jak velký bílý pták
prvně naším středem kráčí.

Ivan Diviš

Skutečnosti –
jsi jak loupaná lístková slída,
a to pracuju nejjemnějším chirurgickým skalpelem.
Lamely odletují nikam, tj. k Bohu.

Domníval jsem se, že jsem byl vyslán na svět,
abych tě rozdrtil jediným úderem absolutní básně –
ale ono se to nepovedlo.

Ivan Diviš

JESTLIŽE JSEM POROZUMĚL ELIU CANETTIMU
a jeho proslovu o úloze básníka,
pozdně a úplně potvrzuji jeho vývody:
nebýt oslavovatelem, ale uchovatelem,
vážit si tradice zasuté technikálním šutrem,
jak krtek vyhrabávat námi zničená podání,
učit lidi mluvit, učit je rozpomínání
a srát na slávu jak na placatý kámen.

J. H. Krchovský

PĚT KROKŮ VPŘED A ČTYŘI ZPĚT JDU PODÉL PLOTU
vítr mne rve a rve: Dál nechoď, nechoď dále!
– proč právě teď bůh seslal takovouto slotu
když spěchám stát se králem na maškarním bále?!

Ten sviňský vítr! Kéž by aspoň chvíli nevál
dlaň tisknu k masce, jež tak bolestně ve mě zní
a dál podzimní nocí kráčím na karneval
v té nejkrutější ze svých masek – totiž bez ní

Jacques Prevert
Tři sirky

Tři sirky, jedna po druhé škrtnutá do noci.
První, abych viděl celý tvůj obličej
Druhá, abych viděl tvé oči
Poslední, abych viděl tvá ústa.
A tma pustopustá to vše aby mi připomněla,
Když ležíš v objeti mého těla.

Ebeni

Až se zeptá ráno

Až se zeptá ráno,
co jsem dělal v noci,
proč jsem nevyspalý,
řeknu, že ti sukně klouzala po bocích,
a tak jsme si hráli.

Až se zeptá poledne, co jsem dělal ráno,
když se zvedly mraky,
zeptal jsem se "ty spíš?", ty jsi řekla "ano",
a tak jsem spal taky.

Až se zeptá večer, co jsem dělal v poledne,
proč jsem nepracoval,
řeknu, že jsi spala ještě pořád vedle mne,
a tak jsem tě choval.

Až se zeptá ráno, co jsem dělal v noci,
případně za šera,
řeknu, že ti sukně klouzala po bocích,
prostě jako včera.

(zpěv) Vladimír Mišík

20 deka duše

Chtěl sem si koupit dvacet deka duše
pár kousků pravdy litr svědomí
Leč prodavačka odvětila suše
Jak jsou ti lidi dneska pitomí

Mně ovšem tímto nevyvedla z míry
řekl jsem Dobrá nic se neděje
Dejte mi teda za korunu víry
usminku citu láhev naděje

A ona řekla musíte stát frontu
A fronta vedla cikcak za hory.
A potom dál až někam k horizontu
A všichni lidi chtěli jenom brambory

Waterboys
Fisherman'S Blues

I wish I was a fisherman
tumbling on the seas
far away from dry land
and its bitter memories
casting out my sweet line
with abandonment and love
no ceiling bearing down on me
save the starry sky above
with Light in my head
and you in my arms

I wish I was the brakeman
on a hurtling, fevered train
crashing headlong into the heartland
like a cannon in the rain
with the beating of the sleepers
and the burning of the coal
counting the towns flashing by
in a night that's full of soul
with Light in my head
and you in my arms

I know I will be loosened
from the bonds that hold me fast
that the chains all hung around me
will fall away at last
and on that fine and fateful day
I will take me in my hands
I will ride on the train
I will be the fisherman
with Light in my head
and you in my arms

Pink Floyd
Echoes
(Meddle )

Overhead the albatross
Hangs motionless upon the air
And deep beneath the rolling waves
In labyrinths of coral caves
An echo of a distant time
Comes willowing across the sand
And everything is green and submarine.

And no one SHOWED us to the land
And no one knows the where's or why's.
Something stirs and something tries
AND starts to climb toward the light.

Strangers passing in the street
By chance two separate glances meet
And I am you and what I see is me.
And do I take you by the hand
And lead you through the land
And help me understand
The best I can.

And no one callS US TO MOVE ON
And no one FORCES DOWN OUR EYES
No one speaks and no one tries
No one flies around the sun....

CLOUNDLESS everyday you fall
Upon my waking eyes,
Inviting and inciting me
To rise.
And through the window in the wall
Come streaming in on sunlight wings
A million bright ambassadors of morning.

And no one sings me lulabyes
And no one makes me close my eyes
So I throw the windows wide
And call to you across the sky....

Karel Šiktanc

SMRT VLADIMÍRA HOLANA

Už velký,

pláču po patrech –
a chudák maminka zavírá před lidmi
a křižuje se v běhu.

Zvon se rve z Týna.

Kam ten spěch?

Na říčním hrdle tmoucích Čech
falešný briliant sněhu.

Jde oblak,

bije do dveří
a bíle káže mi ohlídat Kuřátka
v koukolu u bran božích.

Kývám...

maminka nevěří.

„Budou tu jako v pápěří!
Přísahám na kuní kožich!“

Chci domů.

Matka naříká –
a v hrůze veliká plísní ten dobrý dům,
že všecek, co nám zůstal.

Je jaro,

smutná muzika.

Je jaro. Zem se zamyká
na pergamenová ústa.

1980

(Sakramenty, 1991)

Podivná touha, divoká, mocná
proniká srdcem mým,
jak hledí měsíc větvemi stromů
zářivým okem svým.

Ztiš se jen, touho, jak letní bouře,
skutečnost pal tvůj uhasí,
v zániku tůně stáhne tě osud
jak vodník oběť za vlasy.

11. října 1909 - Irma Geisslová

nevyslovitelné


tak
naplněn

ne
vyslovitelným
ne-vyslovitelným

prostými slovy jako
strach
vřískot
hřmot
příšeří

slovy mého
světa

takže je stavím
do básní

takže je vyštěkávám
do ticha


Ernst Jandl

Kostky jsou vrženy

Kostky ledu kostky ledu
ťukají v mé sklínce jedu
Dnes už nikam nepojedu
Mostky jsou strženy

Ivan Wernisch

proč nepohlédnout do tváře realitě?

bratři Ebeni

Mám dny

Mám dny, kdy vypadám skvěle,
a dny, kdy vypadám strašně,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou - no, znáš mě.

Mám dny, kdy jsem velmi vtipný,
a dny, kdy jsem velmi trapný,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou ty špatný.

®: V písni se zpívá, že život je náhoda,
a já si říkám: ty vole,
jak je to možný, že dva dny jseš nahoře
a potom tři tejdny dole?

Mám dny, kdy jsem velmi bystrý,
a dny, kdy jsem velmi tupý,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct:
ty druhý se mi ňák kupí.

®: V písni se zpívá, že chvíli je sluníčko
a chvíli že zase prší,
tak nevím, proč musím furt chodit v gumáku,
a všichni kolem jsou suší.

Mám dny, kdy jsem velmi svěží,
a dny, kdy jsem velmi tuhý,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou ty druhý.

od kolegy Crinose, jeho (mně) neznámý kamarád (ovšem grády to má...):

Stála tam, slabo zahalená...
dievčatko, ťažko určiť vek,
dievčatko z knižky od Andersena
snáď predavačka zápaliek?!

Blížim sa ku nej, v očiach slza...
viem... sirotou je naisto!
Tu zrazu malá kurva drzá
mi vraví: "Fajka za tristo"!