NIMUI: A ještě dodám, že si myslím (a mám to docela už i vyzkoušené), že rozvinuté smyslové vnímání jednoho smyslu člověka vede k citlivosti i smyslů ostatních. Myslím, že to nakonec nekultivuje jenom klavírní hru, ale osobnost vůbec - její vztah ke světu, prostředí, schopnost vnímat okolí citlivěji... neříkám, že to platí absolutně, ale věřím, že smysl to má minimálně vyzkoušet.

MEDVED007: Psala jsem, že to vyžaduji u dětí, které se jeví jako nadané :-) A tam věřím, že to má cenu i pro ty, kteří se tomu nebudou věnovat profesionálně. Ale kdybych to po nich nechtěla, jak by se z nich měli šanci ti profící vyklubat? Barevná hra se nenaučí a rok, to se učí od zuš po vš, ale zuška jediná má šanci to podchytit (vynechám-li výjimku vyloženě geniálně disponovaných jedinců). Moje přesvědčení vychází z vlastní zkušenosti - do 11 let jsem hrála normálně, pro radost a většinou na klávesy. Potom jsem změnila učitelku, dostala jsem klavír a začala "zvuková" dresura :-))), totální objev, za 4 roky jsem se dostala na konzervatoř - se strašnými technickými nedostatky, ale v výrazovými přednostmi, které jsem snad dále rozvíjela. Kdyby to po mně nikdo nechtěl, tak jsem si dál hrála jenom pro radost, dodělala gympl a šla studovat něco jiného než to, co ze mne udělalo učitele klavíru (a estetické výchovy vůbec).

RAVENIUZ: Jsem současná učitelka klavíru a mám doma digitální nástroj - prostě nemám možnost mít jiný. Podobně jako dost mých žáků. Nicméně jsou opravdu věci (hlavně barva), kterou se na digi nástroji naučit nedají. Pokud mám nadanějšího žáka s trochu komunikativními rodiči, usiluji o živý nástroj, protože je mi líto u schopného děcka nerozvíjet vysokou citlivost pro zvuk, kterou má a kterou jinak nevyužije a nerozvine.

Ja jsem napsal mail primo do yamahy, tak jsem zvedavy, co odepisou. Rozumim vsem mistnim argumentum, na druhou stranu nechci zit kvuli klaviru ani sam, ani chodit kanalama, ani stehovat piano z mistnosti do mistnosti. Chci hrat kdykoli dostanu chut, neomezovat sebe, ale ani ostatni. Zaroven se chci ucit hrat dobre, dynamicky, at se to da poslouchat, klasiku i pisnicky, nicmene ve filharmonii hrat neminim, to neni muj cil. Musim myslet prakticky, chci si hrani uzivat, nikoli resit, kolik je hodin, jaky den, jestli maji doma naladu me poslouchat ani v ktere mistnosti soused zrovna neni, citit se jako verejny nepritel. To je nesmysl. Navic to piano chci nejen na trenink, ale i na hrani, nebudu chodit do zkusebny, do sklepa ani jinam hrat na jine. Budu hrat doma. Zatim vidim reseni v kvalitnim digi pianu a pres vsechna zde zaznela proti a s uctou i s diky vam vsem za nazory nejsem presvedceny, ze to je pro me ucely spatne a ze tim ze sebe vychovam jen mechanickeho prehravace not. Dovedu si treba predstavit, ze obcas zajdu nekam, kde klasiku maji a tam si ji osaham. Ale klasika doma pro me predstavuje generator spousty omezeni, diky cemuz by me to urcite nebavilo.