SVANC: Nerozumíme si. Netočím se na neprokazatelnosti. Jen jsem ti uhnul k tomu, že koukáš, co láska dělá v mozku a současně usuzuješ, že to je celý story. To, že se v mozku projevuje láska neznamená, že neexistuje duše, která není v tuto chvíli pozorovatelná. Nebyla to z mé strany dobře zvolená paralela k telepatii, resp. jsem tu psal a se šéfem řešil dost náročný věci, tak jsem ne úplně dobře argumentoval. Zvolil jsem za příklad lásku i proto, že to, za jakých podmínek se rozvine láska nějakým způsobem dobře ilustruje delikátnost toho, za jakých podmínek může dojít k telepatickému přenosu a přijetí.
Když dva cizí lidi zavřeš do báně, tak ti láska mezi nima dost pravděpodobně nevykvete. Proto Playfair zkoumal telepatii u jednovaječných dvojčat, protože tam je vzájemná naladěnost velmi dobře podpořena.
U toho Playfaira jsou popsaný dobře strukturovaný experimenty.
Od: prokázání nelokálního propojení mozků subjektů který od sebe byly v elektromagneticky stíněných komorách a jednomu pouštěli záblesky stroboskopu a u druhýho kterej přijímal v těch samých chvílích vyskakovaly peaky v EEG. Ten byl i opakovanej. Nicméně přijímající si těch peaků nebyl vědom.
Vědomý přenos mentálních obsahů je daleko komplexnější a náročnější dosáhnout.
Opakovatelnost je problematická protože tam musí být velmi specifické podmínky - naladěnost, rozvinutá schopnost koncentrace prvního, který vysílá a totálního otevřenost a uvolnění druhého. Taktéž tomu musí věřit - být otevření té možnosti.
V psychologickém zkoumání bylo běžné a nutné, aby testovaní lidí byli trénovaní k introspekci. Učili se pozorovat svou mysl. A to bylo jen intrapsychické pozorování, zkoumání prahové intenzity vnímání etc. Zachytit tak subtilní vjemy jako jsou je pro netrénovaného člověka, kterému hučí v hlavě jako v úle takřka nemožné. Experiment také mohou ovlivnit i pozorovatelé, toho jsi si, počítám vědom.
Uvědom si že před několika desetiletími by se ti KTERÝKOLI fyzik vysmál, kdybys mu řekl o quantum entanglementu.
Pokud tohle pro tebe není argument pro to, abys uznal, že můžeme dojít k poznání, které vysvětlí jevy, zdánlivě okrajové a vzdorující měření a pozorování, je to smutné a - nevědecké.