"V důsledku nedostatečné přípravy jsou magické a mystické stezky poseté troskami. Dokud není každý názor, každá představa a každá myšlenka zasnoubena se svým protikladem a tím anihilována, dokud není každé smítko prachu vymeteno ze svatyně a každá kapka krve z poháru Babalon vyprázdněna, je příchod samádhi pln nebezpečí. Jediné smítko, jediná kapka a jediná nevyřešená idea, která se vymkne zpod kontroly, zafunguje jako bleskosvod pro množství energie provázející osvícení, a toto množství je i v nižších stavech vytržení obrovské. Ego prchá do úkrytu před záplavou světla, která jej hrozí zničit, a sedě na tomto smítku jako na vejcích se úžasně nafoukne. Výsledkem je posedlost a uchazeč se nestává adeptem, nýbrž megalomanem, fanatikem a zpitým silou, o níž si myslí, že je nejvyšším zasvěcením. Ve svém šíleném zápalu věří, že překonal osvícení kohokoli jiného, kdo byl před ním. Vidí tu jedinou nevyřešenou ideu ve všem a fanaticky nařizuje, že každý bude vidět univerzum ve světle jeho vlastního nevyváženého osvícení. Netrvá dlouho a střetne se s obtížemi, proti nimž je šílenství jen slabým odvarem. Dějiny obracení na víru jsou plné příkladů pochybení tohoto druhu."
Kenneth Grant - Kulty stínu