BROUKOID: Ok, to pak ano. Ale že několik stovek až tisíc kg hmoty rotující jednou za tři sekundy "nerozhodí" ISS se mi nezdá - jednak všechny pohyby, co tam dělají, jsou o několik řádů pomalejší (důvod to mít asi bude) a jednak — hlavně — rotující část plavidla není žádná sranda. Mám o tom za poslední roky popsáno asi tisíc stran, tak se trochu rozepíšu :-)
V ložisku je vždycky tření a tak je potřeba neustále motorem ztráty vyrovnávat (udržovat otáčky). Díky Newtonovu 3. zákonu ale motor působí stejně jak na rotující sekci, tak na zbytek ISS (protože platí zákon zachování momentu hybnosti), a proto by stanice musela tento krut neustále kompenzovat činností gyrostatů (nejde) nebo motorů (stojí peníze). V odvážnější literatuře se tohle řeší dvěma stejnými proti sobě rotujícími oddíly, protože jejich celkový kroutící moment je roven 0 (ideálně).
Pořád je ale problém s praktičností. Když pominu gyroskopický jev a s ním spojenou nutnost zastavit rotaci před každým manévrem, asi největší překážkou jsou sítě. Propojit nekonečně rotující segment se zbytkem lodi prostě nejde (jsou to stovky elektrických vodičů, optika, vzduchotechnika, užitková voda, odpad, chlazení, ...). Rotující segmenty tak obvykle mají všechny sítě vlastní, jsou to prakticky samostatné stanice se vším všudy.
Proto se v současných plánech pracuje spíš s rotací celé stanice/lodi na kabelu k protiváze jako je třeba modul s pohonem. Tím se dosáhne většího poloměru (klidně kilometry) a nízkých otáček (pár desítek za hodinu), odpadnou problémy s technikou a hlavně je to výrazně levnější. U jaderných pohonů (styl NERVA) to navíc významně sníží dávku posádce.
https://www.youtube.com/watch?v=a18SN3uN8VI