XCHAOS: Tak nejprve tu basnis o sonde co bude “na pul cesty”. Na to ti bylo napsano, ze to nedava smysl vzhledem k velikosti jakou by ta sonda musela mit.

Ted zase o “mamuti antene” na obezne draze blizko Zeme. Ktera by musela byt jeste vetsi. Sice bliz k Zemi, ale o hodne vetsi. A ze to neni konstrukcni problem aktualne si myslis asi akorat ty. Nebo ti lide co delaji na teleskopu Jamese Webba budou asi hlupaci a potrebuji poucit ze vlastne je to jednoduzsi nez si mysli.

Samozrejmne ze teprericky na papire je mozne ledasco i postavit obri antenu ve vesmiru. Ale se soucasnou technikou je to pro nas casove a financne nesmyslne.

ONDRA_99: to jsem úplně na mysli neměl, na druhou stranu, jdeš na to špatně: cílem je mít alespoň nějaká data z míst, odkud by si neměl žádná (kduby si nepřišel na to, jak tu misi udělat jednodušeji a levněji). Kosmonautika je dnes poměrně hodně tradiční obor, mise se připravují klidně 10 let (někdy déle)... a Li-ion baterie jsou relativně více rozšířené asi jen 20 let. Taky většina elektroniky je dnes daleko úspornější (ale právě kromě vysílačů - tam ušetřit nejde, ten výkon je doopravdy nutné odvysílat). Já si nemyslím, že jsem napsal něco až tak šokujícího nebo kontroverzního...

ARCHIMEDES: Hele, jednou se doletí do vzdáleností, ve kterých se už bez retranslací neobejdeme. (A nebo specifické typy misí - viz čínská retranslace pro přistání na odvrácené straně Měsíce).

Už dneska se koncept retranslací běžně používá pro rovery na Marsu: přímé spojení se Zemí je sice možné, ale přenosová kapacita je nízká a rovery prostě energii potřebují ušetřit na důležitější věci.

Mamutí anténa v kosmu je překvapivě daleko menší konstrukční problém, než na Zemi (protože žádná atmosféra a její počasí, žádná gravitace, žádná rotace Země, apod.). Souhlasím, že je nejasné, zda by nakonec nebylo výhodnější obří anténu pro komunikaci se vzdáleným kosmem umístit na oběžnou dráhu raději někam relativně blízko k Zemi (nabízí se např. librační body soustavy Země - Slunce...) a vzdálenost kompenzovat větším průměrem talíře (až na velikost, která by byl na Zemi byla nerealizovatelná - viz obří radioteleskopy bez možnosti polohování, Arecibo a Číňané, takhle velký talíř by v kosmu šlo libovolně směrovat, na rozdíl od pozemních monster...)

Každopádně, nějaká ta soustava retranslací v oblasti, kde ještě solární panely nemusí být úplně obří, by pro lety do hlubokého kosmu smysl dávala. Mohlo by jít o dlouhodobé mise v oblasti pásu asteroidů, které by měly dvojí misi jako průzkumníky asterodiů a současně jako retranslace pro mise v hlubokém kosmu (třetí mise by pak mohla být i jako astronomické radioteleskopy). Nemuselo by to být tak, že retranslace bude pro sondy životně důležitá - ale pokud by byla využitá, tak bychom měli data z vnější sluneční soustavy stažené na za 2 roky, ale třeba za 2 týdny (a v neposlední řadě je zde plán na dowlink ze sondy Lucy k asterodiu Psyché pomocí laseru, takže i downlink z "mých" retranslací by zřejmě mohl být řešen takto...)

ONDRA_99: No to teda ne... maximálně by se prodlužovaly intervaly mezi vysílacíma relacema.

Nevím, jak to má přesně New Horizons s poměrem kapacity baterie a jaderného zdroje (určitě taky dobíjí nějakou baterii), ale zase čím vyšší vysílací výkon, tím větší bitrate lze dosáhnout (zase tady myslím, že jsem z oboru a tak vím o čem mluvím :-). Takže kratší přenosové relace o vyšším výkonu by taky mohly být řešení...

Jinak je tu taky ještě nápad s vynášením retranslačních sond, o kterém jsem původně uvažoval pro sondy určené pro mezihvězdné mise, ale ve vnější sluneční soustavě do dává částečný smysl taky (i když vše kombinují eliptické trajektorie, ale ne úplně). V zásadě sondy do vnější sluneční soustavy budou vždy využívat průlet kolem Jupitera: pokud vyšleme retranslační sondu tak, aby kolem Jupitera proletěla dále (a tedy byla méně urychlena), tak vhodným načasováním získáme retranslační sondu cca na půl cesty (navíc to evidentně až k Jupiteru může letět jako jediná mise, navíc retranslační mise může letět po dráze, kde může marginálně využívat energii solárních panelů, i když obrovských.. což by celou misi zjednodušilo a zlevnilo...)

Uvidíme kdy přesně... ale v nějaký moment takhle bude nutné začít uvažovat, aby se všechna ta data z vnější sluneční soustavy dostala na Zemi... (u dnešního přímého příjmu dat na Zemi mohou hrát roli i takové detaily, jako že třeba v Austrálii zrovna zaprší, jak jsem četl zrovna dneska...)

SEJDA: já netvrdím, že ne, i když samozřejmě závisí na poměru výkonu k povrchu celé sondy. Pouze zmiňuju, že i s relativně slabým zdrojem jde udělat hodně muziky, pokud to pojmeš jako sondu, která většinu doby přeletu "spí".

Jako příklad bych uvedl průletové sondy, které vlastně naprostou většinu pozorování udělají během krátké doby a pak potřebují výkon hlavně k tomu, aby výsledky měření odvysílaly: sonda se např. může vypustit několik cubesatů s vysloveně hodinovou životností a malým vysílacím výkonem a nahrát z nich všechna data do vlastní paměti (malá spotřeba energie u vysílání i přijímání). Po průletu se může vysílání odehrávat v určitých pulsech - ostatně, i z New Horizons se data budou přenášet snad 2 roky - prostě vždy většinu času budeš dobíjet baterku a pak jen relativně skokově vysílat data.

Nějak takhle se to stejně dělá už teď, ale podle mě ten poměr výkonů dobíjených chemických baterií a primárního radioisotopového zdroje jde ještě víc posunout a i ze slabého zdroje dostat hodně muziky. Kdybys posílal např. sondu do meziplanetárního prostoru, tak tam fakt řešíš především aby ti nezamrzla na absolutní nulu; jinak ale bohatě stačí, když se bude probouzet jen jednou za hodně dlouhou dobu (takhle se třeba hibernovala Rosetta, v období, kdy solární panely nedodávaly dost energie... to co navrhuju je podobný princip...).

Jinak nic proti 100W zdroji, když se jim povede...

CYBERWOLF: tak to bude znamenat, ze nasli uplatneni pro 5/30 W zdroj, na nevim jak dlouhe tycce s nevim jak velikym radiatorem :D