https://twitter.com/RocketLab/status/1279531664759091200?s=19

2nd stage to nedal. Musím se techniku Rocket Labu doučit, přestože je pojem battery swap celkem jasný, tak by mě zajímalo, co to znamená pro čerpadla nebo spalovací komoru.

NASA Explains Moon Return Plans in Stunning Animated Short
http://www.youtube.com/watch?v=qMMguZLZxhk

Astronauté Bob Behnken a Chris Cassidy se už připravují na dnešní EVA a mají oblečené skafandry. Dění můžete sledovat živě na NASA TV.
NASA Live: Official Stream of NASA TV
https://www.youtube.com/watch?v=21X5lGlDOfg

Apollo 15 in 60fps: Lunar Landing
http://www.youtube.com/watch?v=ggrctQg4I_c

Kompletace Perseverance ;)

https://www.nasa.gov/image-feature/goddard/2020/hubble-makes-a-bright-find
Seen here in incredible detail, thanks to the NASA/ESA Hubble Space Telescope, is the starburst galaxy formally known as PLCK G045.1+61.1. The galaxy, which appears as multiple reddish dots near the center of the image, is being gravitationally lensed by a cluster of closer galaxies, also seen in the image.

Gravitational lensing occurs when a large distribution of matter, such as a galaxy cluster, sits between Earth and a distant light source. As space is warped by massive objects, the light from the distant object bends as it travels to us, creating stretched, magnified and sometimes multiple images of the lensed object. This effect was first predicted by Einstein’s general theory of relativity.

From 2009 to 2013, the European Space Agency’s Planck space observatory captured multiple all-sky surveys. In the course of these surveys, with complementary observations by the Herschel Space Observatory, Planck discovered some of the brightest gravitationally lensed, high-redshift galaxies in the night sky.

It was during the study of these Planck-Herschel selected sources using Hubble that the optical starlight emitted from this ultra-bright galaxy was found.

Text credit: ESA (European Space Agency)
Image credit: ESA/Hubble & NASA, B. Frye

Last Updated: June 16, 2020

ARCHIMEDES: ad pruchod hvezdy pres cip, zachycena jen v jedne ose - v druhe ose by se mohlo zrcadlo rozklepat, tim by se ziskala citlivost :)
ale vazne, u nekterych AD prevodniku se to tak dela - prida se sum (spravny, dostatecne nahodny, s dobrou PDF) a tim se zvysi pri prumerovani citlivost.

XCHAOS: Doplním, že tady ani archivy zatím moc nepomůžou, protože té vysoké přesnosti se třeba u Gaia nedosahuje snímkováním (na 7 uas rozlišení jednoho statického snímku ve viditelném oboru by byl potřeba objektiv/zrcadlo/interferometr o průměru přes 15 km, statistikou pro menší objektiv by to bylo strašlivé množství obrázků - nejistota klesá s odmocninou z počtu snímků) ale průchodem hvězdy přes čip - takže je sice zachycena vždycky jen v jedné ose, ale na spoustě pixelů a tím se to právě "průměruje" do malých nejistot. Ale samozřejmě to limituje citlivost oproti "akumulaci" na jednom statickém snímku. Takže zatím není moc co porovnávat s archivy (ani Hubble na tohle nebyl stavěný, natož pozemní dalekohledy, bez ohledu na adaptivní optiku). Možná takový archiv může pro pár extragalaktických hvězd založit Gaia nebo nástupce v dohledné budoucnosti, možná nějaký nová extra "dlouhá" interferometrická soustava.

OMNIHASH: což je přesně to, co jsem navrhoval :-) akorát mi ARCHIMEDES dohledal, že sice nápad dobrý, ale rozlišení astrometrických pozorování by stejně bylo nutné zvýšit aspoň 10x, co jsem tak pochopil... no nebo porovnávat pozorování ne po 20ti, ale třeba po 50 letech (ostatně, teď se s procházením archívů třeba i staletých fotografií taky začalo, kvůli té pohasínající hvězdě... a taky je to možné díky digitalizaci archívů, historicky to těžko někdo mohl zvládat ručně...)

Každopádně současné nepřímé metody odhadu vzdáleností mají tu vadu, že dvě různé metody spolu nesouhlasí a to je větší problém, než to vypadá. Nemůže to být tak, že jedna nebo obě metody jsou trochu nepřesné a průměr bude někde uprostřed: spíš jsou v našem chápání vesmíru jedna nebo dvě úvahy zásadně špatně. Ovšem podle mě je to právě dobrodružství, sice to znamená, že pár knížek začne mít tak max. sběratelskou hodnotu - ale objevuje se příležitost pro někoho, kdo bude mít nějaký nový nápad (škoda, že to asi nebudu já :-)

XCHAOS: eh, už se chytám, v tom případě navrhuju pozorovat galaxie, který jsou kolmý na směr pohybu galaxie by default a ležej někde nad/pod její rovinou...

REDGUY, OMNIHASH:
Pánové (a to platí i pro XCHAOSe), stačí udělat UTFG převážně v low-level otevřených zdrojích a udělat pár násobení a dělení, žádná vyšší matematika.

V místní skupině galaxií se většina členů od nás nachází do 1Mpc. Protože na vzdálenost jednoho parsecu je paralaxa 1 AU (parsec = PARalaktic SECond, překvapivě), bavíme se o paralaxách cca 1 uas (miliontina úhlové sekundy).
Slunce obíhá kolem jádra Galaxie rychlostí cca 230 km/s. Nejjasnější člen místní skupiny galaxií je M31, vzdálená necelých 0,8 Mpc (s přesností na necelých 5%) a radiální (tangenciální bude podle všeho o dost menší) složkou rychlosti vůči Slunci cca 300 km/s (cca 100 km/s vůči Galaxii). Když se člověk podívá na hvězdnou mapu, vyjde úhlová vzdálenost mezi směrem ke středu Galaxie (na který je směr pohybu Slunce vůči středu Galaxie cca kolmý) a k M31 cca 120°. Sama M31 taky rotuje. Summa summarum, v tom "paralaktickém" směru nasbírají vůči Slunci hvězdy v M31 až řekněme 400 km/s, čili 80 AU-rok, tedy pro misi na 20 let máme měřicí základnu přibližně 1600 AU, takže paralaxa optimálních hvězd v M31 bude 1600/800000 = 2 mas = 2000 uas. To už je hodně. Rychlost pohybu Slunce kolem středu Galaxie (který mám na "měřicí základnu" největší vliv) má momentálně přesnost zhruba 5%. To by samo o sobě na vylepšení měření vzdáleností nestačilo, ale to se asi v následujících 20 letech zpřesní a navíc můžeme předpokládat, že by se neměřila jen jedna galaxie v jednom směru (čili by to byla mezigalaktická statistická paralaxa).

Vrchol současné astrometrie je družice Gaia. Přesnost měření je 7 uas pro hvězdy 10 mag, 20 uas pro 15 mag, 200 uas pro 20 mag, pak dojde citlivost.
V místní skupině galaxií najdeme cefeidy skoro všechny slabší než 20 mag, takže astrometricky jsou zatím mimo hru, ale těsně. Nějaké hvězdy mezi 15 a 20 mag v M31 ale jsou. Tam by tedy byla přesnost měření cca 300-500 uas. To by dávalo přesnost paralaxy hvězd v M31 cca 15-25%. To je dost na to, aby ten efekt byl měřitelný, ale ne dost na to, aby to vzdálenost zpřesnilo. Na druhou stranu, za necelých 25 let mezi družicemi Hipparcos a Gaia stoupla přesnost měření (pro hvězdy 10 mag) cca 100x.

Ten trend se nedá sice extrapolovat donekonečna, ale je pravděpodobné, že před polovinou století bude zajímavě přesné měření mezigalaktické paralaxy možné.

Není zač.

XCHAOS: Co je pravdepodobnejsi? Ze se ti astronomove po XChaosove prezentaci placnou do cela a reknou "OMG, to je skvelej napad, jak to, ze nas nenapadlo na mereni vzdalenosti galaxii pouzit metodu, ktera se datuje az do staroveku", nebo ze se chapave usmejou, poplacaj XChaose po hlavicce a vysvetli mu, jaky vsechny hacky to ma? Ostatne, skoro bych rekl, ze jeden z tech hacku je popsanej uz v ty wiki 8))

Takova mala kulturni vlozka, urcite znate, ale trepa potesi

From an original CD: JUPITER NASA-VOYAGER SPACE SOUNDS (1990) BRAIN/MIND Research Fascinating recording of Jupiter sounds (electromagnetic voices) by NASA-Voyager. The complex interactions.

Sounds of Jupiter - NASA Voyager Recording (HQ/HD)
https://www.youtube.com/watch?v=L6nDK3fUcDw


Sounds of Saturn Rings - NASA Voyager Recording (HQ/HD)
https://www.youtube.com/watch?v=eVfkW9oxhIk


Sounds of Uranus - NASA Voyager Recording (HQ/HD)
https://www.youtube.com/watch?v=yXfJG1gs3b4