BROUKOID: tak simulace jsou taky cool, ale tady se bavíš spíš o tom, jaké fyzikální zákony naprogramuješ do toho svého simulačního enginu :-)
V zásadě ti budu oponovat, že spíš než simulace je to prostě potřeba vyzkoušet (což se snad teda brzo stane, poletí to na nějakém australskému cubesatu v roce 2022).
K tomu ostatnímu se ani nebudu vyjadřovat: tady se bavíme o něčem, co jsem nevymyslel já, a co pokud funguje, tak právě naprosto jasně z těch opravdu hodně základních zákonitostí vyplývá, že je to super. Spíš to může narazit na nějaký reálný limity, typu že vyroba těch iontů tímhle svářečkovým způsobem povede k příliš velkému opotřebení, nebo že spotřeba eneregie bude neúnosná, pulsy moc daleko od sebe, životnost systému malá, apod. Ale samotná věc, že napíšu "větší výtoková rychlost je vždycky výhodou" a začnou všichni vykládat, že to by se muselo nasimulovat, a že lehčí ionty budou horší než těžší (zase na urychlení lehčího iontu spotřebuju míň energie, ne?), apod. - tohle je fakt blbost.
Větší výtoková rychlost je v raketové vědě vždycky dobře, je to absolutní matematické dobro. Samozřejmě kolem všeho je spousta "ale", ale v tomhle případě není odpovědí simulace. Ten princip je "yet to be demonstrated" v kosmu... není "yet to be simulated" :-)