MACHALIK: Rozumím, co se mi snažíš sdělit. Ty úvahy jsou ale vedeny v rovině emocí, jako by ani nešlo o sériově vyráběné produkty, nýbrž o unikátní umělecká díla, která se z podstaty věci jakémukoli objektivnímu hodnocení vzpírají. Raději tedy rovnou řeknu, že pro veškeré další úvahy redukuji prvky řetězce na pouhá technická zařízení, jejichž smyslem je co nejvěrněji přenést zvuk k posluchači. Záměrně tedy zanedbávám jasný fakt, že hodnota špičkového aparátu je i v jeho designu, kterým jasně dává najevo, že nejde o nic levného a jeho majitel tedy nejspíš nebude žádný lůzr (alespoň v ekonomické rovině). Zanedbávám to proto, že tohle nejsou hodnoty, které by majitelé těchto aparátů v diskuzích vyzdvihovali (tvůj poslední příspěvek je v tomto ohledu spíše výjimkou). Vlastně je tomu přesně naopak – majitelé drahých aparátů zpravidla tvrdí, že přece nejsou žádní snobi a důvodem vysokých investic je poznatelně lepší zvuk. Bavme se tedy čistě o zvuku a jeho co nejobjektivnějším testování.
Argument psychické zátěže posluchače při slepém testu je častý, nicméně příměr s tím, kolikrát by se komu postavil před komisí, je zcela mimo. Na schopnost erekce může mít stres resp. obava ze selhání fatální vliv. To je velký rozdíl oproti rozpoznávacím schopnostem, které se vlivem stresu spíše zlepšují, což je geneticky dáno. Takový lovec šelem by na tom byl dost špatně, kdyby při stresu přestával zvládat úkony, které mu jindy nedělají problém. Ale zpátky k příměru s erekcí. Ten test zesilovačů absolvovalo tisíce lidí a jsem si jist, že mezi nimi byla spousta mužů, kteří by v testu erekce před komisí neměli nejmenší problém. V testu zesilovačů ale propadli všichni bez výjimky. O to absurdněji působí hlášky o zvuku kabelů, jejichž celkový vliv na zvuk je ještě řádově nižší.
Argument stresu je navíc v přímém rozporu s faktem, že tyto testy se úspěšně (tedy s opakovatelnými výsledky) používají při testování kodeků, nebo reprosoustav. Selektivně tvrdit, že tyto testy jsou speciálně pro zesilovače (kabely, cd mechaniky atd.) nevhodné, postrádá jakoukoli logiku. Mnohem logičtěji zní, že rozdíly nebyly zjištěny proto, že jsou pod prahem rozlišovacích schopností.
Smyslem slepých testů je odstínit subjektivní vliv hodnotící osoby. O tom, že tento vliv existuje, přitom nikdo žádný spor nevede, to je prostě vědecky ověřený a všeobecně uznávaný fakt. Tento vliv (
bias) je přitom velmi významný. Je spousta příkladů, kdy se lidé rozplývali nad zvukem levné krabičky jen proto, že se domnívali, že hraje špičkový aparát – a naopak. Podobně bylo např. i ukázáno, že když mají lidi porovnávat vína podobných kvalit a vidí přitom na ceny, srovnají je od nejdražšího k nejlevnějšímu. A to i v případě, že se etikety na lahvích vymění. Zkrátka tam, kde reálné rozdíly existují, dávají slepé testy mnohem objektivnější výsledky. Můžeš si stokrát připomínat své zkušenosti, mít naposloucháno sebevíc, ale proti subjektivním vlivům při neslepém testu není imunní nikdo, taková prostě je lidská povaha.
Navíc ta vyjádření třeba o zvuku zesilovačů jsou často velmi silná. Pokud už o jednom vínu prohlásím, že to je hnusný patok, a o druhém, že se jen rozplývá na jazyku, měl bych být schopen takový rozdíl poznat i bez pohledu na láhev a to i před komisí.
Pokud jde o vliv ABX přepínačů, tak ten je u dobře provedených ještě menší než u kabelů – tedy o několik řádů pod prahem rozlišitelnosti. Naopak je prokázáno, že díky nim lze identifikovat mnohem menší rozdíly ve zvuku, než je možné při dlouhodobém poslechu. Je to logické a koneckonců to jednoznačně potvrzují i vědecky ověřená fakta o echoické paměti, viz
http://en.wikipedia.org/wiki/Echoic_memory
Závěry z toho vyplývající jsou poměrně jasné. Při testování bez možnosti přímého přepnutí si člověk není schopen uchovat v paměti přesný obraz slyšeného po dostatečně dlouhou dobu. Pamatovat si tedy může pouze pocit, jaký z poslechu měl. Tzn. při dalším poslechu může jenom porovnávat vzpomínku na tento pocit s tím, jak na něj působí aktuální poslech. A na to bohužel není spolehnutí bez ohledu na to, jak je posluchač zkušený. Pěkně to demonstruje následující, zhruba přeložený citát:
Kritici "přepínacích" testů říkají, že to není dobrý způsob pro posouzení prvků aparatury. S prvky audiořetězce je prý potřeba chvíli žít, aby bylo možné posoudit rozdíly mezi nimi. David Clark a Laurence Greenhill přišli s myšlenkou, jak tohle tvrzení ověřit. Vyrobili několik zatavených krabiček s hi-end konektory, přičemž některé měly uvnitř přímé propojení zatímco jiné obvod, který do určité míry zkresloval. Dali je k dispozici členům místního audioklubu, aby je v klidu doma vyzkoušeli a rozhodli, zda je v nich jen přímé propojení nebo zda nějak zhoršují zvuk. Audiofilové však v rozlišení selhali. Přitom ty samé krabičky bylo poměrně snadné správně identifikovat pomocí slepého ABX testu. Pokus demonstroval pravý opak toho, co mnozí audiofilové tvrdí. Dlouhodobý poslech je méně citlivý než ABX testování.
Více v angličtině na
http://nwavguy.blogspot.com/2011/05/subjective-vs-objective-debate.html
A znovu opakuju – nemám nejmenší problém s tím, že někdo chce špičkové hi-fi třeba i proto, že rád oslňuje své kamarády a známé. Koneckonců taková potřeba je zcela legitimní :). Vadí mi ale, že jsou ostatním vnucovány ryze subjektivní názory, které nejsou opodstatněny žádným argumentem, který by obstál i jinde než jen mezi zarytými fanoušky hi-endu. Mimořádně tristní pak je, že na argumentačně podložený jiný názor reagují primitivové typu Teddyho osobními útoky, hláškami o sockách, psychonýmandech a dřevotřískách :).