SVANC: Máš štěstí, že se ti to nesmazalo, já byl minule hrozně nasranej.
Půjdu na to od konce, ale ono se to stejně rozblije, protože nejde o věc exaktní a nakonec stejně skončíme u toho, proč jsem se tě zeptal na tvůj cíl (který jsem se nedozvěděl, mimochodem, koncový a ideální stav jsi nepopsal).
Audio je pocitářský obor. Může se ti to nelíbit, ale bylo to tak, je to tak a bude to tak, přinejmenším do doby, než vznikne absolutní řetězec, který bude nejlepší na zeměkouli a bude se všem líbit nejvíc. A jelikož už předem víme, že ten nikdy nevznikne, tak jsme tam, kde jsme, v těch našich sračkách miliard různých komponentů a krámů.
Důvod, proč ve světě high endu neplatí slepý test za modlu je jednoduchý. Zodpověz si ho sám pomocí následujícího příkladu: existuje aparatura složená ze zdroje signálu, předzesilovače, konce a beden, to vše prodrátováno nějakými kabely. Osoba X vprostřed poslechu zamění konec A za konec B, pak zpět za A, pak B, atakdále, zkrátka klasický slepák jak ho všichni známe (nezaměňovat s ABX testem, kde je vřazen do řetězce nežádoucí komponent - ABX box - a v rigorózní metodice se nepoužívá). Takže tady vyměňujeme ty konce a cílem je identifikovat je od sebe, jako v mrtích těch tvých příkladů z webu. Otázka zní: který komponent řetězce je vystaven testu?
Správně, je to posluchač. A co nám test posluchače vypovídá o kvalitě komponentů? Správně, nic. Pomocí slepáku, a už jsem to tu psal, se tím pádem testuje jen jediná věc: člověk. A toho my testovat nechceme, nás zajímá komponent. Proto vytváříme takové druhy testů, kde subjektem je právě ten komponent, a to nejsou testy slepé, které si ze všech nejvíc pohrávají s psychikou testovaného, nervozitou, strachem ze ztrapnění, prohrou atd. Postavil by se ti před komisí za 10 000 USD? Osmkrát z deseti? Já za sebe nevím.
I proto tu pořád tvrdošíjně opakuju to s tou souloží. Slepý test nebo nedejbože ABX test je čistým ekvivalentem výměny ženské uprostřed styku v temné místnosti. Vyndáš, vymění se díra a ty máš osmkrát z deseti identifikovat jednu od druhé. Sto procent chlapů bude přísahat, že každá ženská šuká jinak, ale chtěl bych vidět tu úspěšnost při slepém zásunu orgánu do díry A a díry B. A přesto je to pravda, že každá je jiná, nehledě na to, že jak šuká je jen jedním z mnoha parametrů, které nás při výběru partnerky zajímají. Slepý test zásunu ptáka do kundy tedy nakonec očividně není tou správnou metodou pro výběr ženy, a to navzdory jeho nesporné objektivitě. Ve skutečnosti je zcela k hovnu.
A velmi podobně se to má s tím hifi. Rozuměj, vybírat si aparát, který nedejbože stojí ještě spoustu prachů, to je záležitost komplexní, podobně jako výběr ženské. Nejenže musí dobře hrát, a to samo o sobě je nekonečná množina pocitů, musí i dobře vypadat, musí tě esteticky oslovovat pokaždé, když přijdeš do místnosti, při hudbě se ti musí ježit chlupy na zátylku, když hrajou tu tvoji, taky ti musí sedět technický přístup výrobce, ergonomie, krajina původu, rodokmen - a vůbec, celá ta hromada krámů v obýváku je jakýmsi vyústěním tvé filosofie zvuku, řekněme jejím zhmotněním, na které jsi navíc vynaložil spoustu času a prostředků. Mluvím teď o finální aparatuře, alespoň pro danou chvíli (= nemáš hned v hlavě vymyšlenou náhradu za každý komponent). No a do tohoto stavu se nikdy, nikdy nedostaneš tím, že sám sebe budeš dokola slepě testovat, takových testů si za život každý pár udělá, ale jsou asi tak signifikantní, jako náhodný styk na hajzlech na diskotéce pro výběr manželky: tu nakonec taky vybereš na základě toho, jak vypadá, jak ti voní, co si myslí, co říká, jak vaří, jestli se s ní sneseš na vodě, jestli s ní přežiješ měsíc ve dvou na dovolené, jestli ti z ní stojí a v neposlední řadě taky jak se ti s ní šuká. Ze slepáku se ještě nikdy nikomu chlupy neježily.
Teď se obloukem vrátím zpátky k tomu, proč jsem se tě ptal, o co ti vlastně jde. Pochop, hifistovi nejde o to udělat si sommeliérský kurz na hifi a být schopen rozeznat stříbrnou cívku před basákem od měděné, jemu jde o to mít doma tu svou vysněnou, skvělou aparaturu. To je ten cíl. A k němu vede cesta tím, že budeš zkoušet různé krámy doma, budeš je poslouchat potichu, nahlas, žánr A, žánr B, necháš je zapojený dva týdny a ani na ně nesáhneš, pak vyměníš krám za jiný krám a budeš se zajímat, co se změnilo, a pak si vezmeš to, co se ti víc líbí, aby ses časem ještě párkrát propochyboval dokola a buď se o své volbě ujistil nebo ji změnil. Slepý test v tomto procesu nemá místo, tím bys zjistil akorát to, že seš hluchej a že je to všechno úplně stejný a že statistika nad tebou vždycky vyhraje a můžeš se na to tím pádem celý vysrat a zbouchat si Transiwatta. Akorát ty si tu manželku nevybíráš slepým testem, jestli mi rozumíš, a ani tu hifárnu. Ani svoje oblíbený víno si nevybíráš slepákem, leda by ses chtěl, jak už jsem řekl, živit jako sommeliér. Pak to víno ale nemůžeš pít.
Nejsem si jistej, jestli tenhle text má schopnost projít skrz tvoje firewally, ačkoli si myslím, že ani žádný nemáš, spíš nejseš naladěn na stejné vlně, máš jiný cíl než hifista, nejde ti o to mít vysněný aparát, tvůj cíl je, aby lidi pochopili, že nemají utrácet za nesmysly. A hifistovi nejde o to, aby někdo za něco neutrácel, hifista chce mít doma hifárnu, ze které mu stojí. Proto jsem se ptal, o co ti jde, abychom neztráceli dál čas tím, že si budem povídat, přičemž to ale nikam nepovede: mně je tvůj cíl přesvědčit lidi, aby trávili čas testováním sebe sama, popravdě dost ukradenej a tobě je můj apec v mojem obýváku taky volnej. Teoreticky si tedy nemáme co říct a to je taky důvod, proč se s tebou dlouhodobě nebavím, stejně jako závodník a tuningář, byť se oba motají okolo aut, spolu ale nemají společné téma (neimplikuju, kdo je kdo). Snad je to teď pochopitelnější.
Babu ani auto ani hifárnu se zavřenejma očima nevybereš. A vybereš-li, nabouráš. Preferuješ špatnou metodiku. Resp. dobrou pro tebe, ale určitě ne pro člověka, jehož cílem je mít hifárnu snů (= hifistu).
Snad to dává smysl. Tentokrát se to nesmazalo.