Moje osobní zkušenosti nejsou podstatné. Změnila by se snad opakovaně a vědecky prokázaná fakta o slepých testech, kdybych tu vyjmenoval komponenty za statisíce, které jsem testoval? Nebo by tato fakta byla jiná, kdybych naopak napsal, že žádné takové nebyly? Tohle zkrátka není otázka na mě, já nejsem ten, kdo neustále argumentuje jen a pouze svými neocenitelnými
subjektivními dojmy poslechovými zkušenostmi. Raději se opírám o objektivnější metody. Nebo snad něčemu nerozumíš na
tomhle?
Akustické úpravy klidně můžeme nechat být, když při zmínce o nich pokaždé jen pejorativně zmíníš obkládání stěn platama od vajec. Dobře přitom víš, že žádná plata od vajec doma nemám a je to vlastně jen drobná podpásovka, podobná mnohým dalším :-)
Zajímavá je spíš tahle poznámka:
"je nepodstatné, co cizím lidem vyjde v jejich testech". Tohle by snad mohlo platit, kdyby se jednalo o několik "nějakých" lidí. Ale pokud se sejde reprezentativní skupina několika desítek audiofilů, recenzentů a dalších odborníků, mají k dispozici špičkový aparát a vše se pečlivě
dokumentuje, tak to má značnou vypovídací hodnotu. A výsledkem tohoto testu je zjištění, že i tito zkušení posluchači při pohledu na přístroje mají pocit, že ty drahé hrají mnohem lépe, a pro vyjádření nedostatků těch levných používají dost silné výrazy. Naslepo se pak ukáže, že to všechno byl jen bias a vůbec nejsou schopni poznat jeden od druhého.
Stejné závěry vyplývají i z onoho známého testu s prémií deset tisíc dolarů se vstupním poplatkem dvě stě dolarů. Absolvovalo jej několik tisíc lidí, už s ohledem na ten vstupní poplatek nepochybně přesvědčených o tom, že poznat drahý zesík od levného nemůže být problém. Za kontrolovaných podmínek neuspěl ani jeden. Ani jeden! Přesto si klidně můžeš myslet, že právě ty bys byl tím jediným úspěšným, ale jako argument je to hodně slabé.
Je taky zbytečně podsouvat mi názor, že
všechno už bylo vynalezeno a že stroj "zesilovač" byl popsán do mrtě. Nic takového jsem nepsal. Jenom tvrdím, že už dlouho existují zesilovače za rozumnou cenu, jejichž zbytkové vady nelze lidským sluchem při normálním poslechu detekovat.
Ty prostě potřebuješ vědět, že ti hraje zesík za několik stovek tisíc, vidět tu drahou krásu, jinak si hudbu nevychutnáš. To je v pořádku, i když leckomu by to mohlo připadat jako určitý druh postižení, nabízí se označení Distortionphobia. V pořádku ale není, když tenhle svůj pohled (který nejsi schopen podepřít ani jediným nesubjektivním argumentem) vnucuješ dalším lidem a přesvědčuješ je o tom, že takový zesík hraje daleko lépe než nějaký mnohem levnější. Ne každý může a chce pořizovat aparát za několik mega a u všech ostatních vede tvůj přístup k horšímu zvuku, než jaký by byl s daným rozpočtem možný.