PLAYER: Každá metodika má díry, ale podle mě nemůžeš srovnávat nedostatky metodiky která je kolem a kolem rigorózní ale někdy nefunguje protože ji někteří lidi kvůli vlastním vedlejším zájmům nebo nekompetenci odmítají dodržovat (sice myslím že tvoje názory na - předpokládám - očkování jsou výsledkem chybné interpretace publikované vědy, ale určitě se to sem tam děje a dělo v minulosti jinde) se situací, kdy se na metodiku úplně rezignuje.
Za mě důvody proč výsledkům od Clarka v zásadě věřím jsou:
- uváděné testovací podmínky jsou podle mě legitimní (včetně třeba těch 12 pokusů, to je statistická hranice kdy je takřka nemožné že by šlo při volbě ze dvou možností o náhodu a je jasné že to člověk pozná) a nenašel jsem v nich žádné zjevné nedostatky ve znalostech z audia nebo z přípravy slepých testů, ani žádnou zjevnou snahu zkreslit výsledky
- jiné slepé testy zesilovačů které jsem na internetech viděl dopadly stejně - včetně například Pavla Macury, konstruktéra velmi dobrých zesilovačů PMA, který byl třeba dvacet let zarytý subjektivista, a pak si poprvé doma udělal slepý test a zjistil, že rozdíly neslyší
- neviděl jsem rigorózní slepý test zesilovačů, který by ukázal opak
- moje (přiznávám že v téhle oblasti docela omezené) znalosti měření nedostatků zesilovačů a toho jak se projevují na zvuku s výše uvedeným není v rozporu
Takže zjednodušeně řečeno ten Clark je jen dílek do skládačky. Jinak některé nedostatky zesilovačů samozřejmě slyšet jsou, třeba staré nebo velmi špatné současné zesilovače třídy D bývají víc závislé na impedanci reprosoustav, takže můžou hlavně u horního konce spektra měnit frekvenční odezvu, navíc u každých beden jinak. Nebo jsem třeba viděl a slyšel stavebnici zesilovače z nějakého tehdy mezi bastlíři docela populárního stavebnicového eshopu, která byla postavená na kvalitním integráči, ale měla tak blbě navržený zdroj, že v hlasitějších pasážích mizela dynamika protože docházelo k poklesu napětí. Ale tohle se v dnešní době už moc často neděje.