nevím, kde se zvukaři učí to ohulit na hranici možností zesíku nebo beden ... já skoro vždycky slyším, jak se to tříští o stěny apod. ... snad 99% koncertů je blbě ozvučených :-(

Nejlepší zvuk je ve venku na louce, les daleko a žádné odrazy, ale je fakt, že některé hudební styly zkreslení vyžadují.

Hráli jsme jednou takhle pred den na nižší hlasitost, stěna > 40kw, bylo to tak ztištěné, že nikde na zesilovačich (asi 5 plnejch racku zesilovačů ;-)) ani neblikla -30db kontrolka, všechno mrtvé, hrálo to pěkně, ale nějak to nebylo ono, lidí netancovali. Chodili jsme tam a řešili co tomu zvuku chybí a nakonec jsme se shodli že tomu nechybí vůbec nic :D

Znělo to jako hifi, zvuk čistej jak dětská prdelka, jako když si to pustíš nahrávacím studiu, bylo tam slyšet úplně všechno, ale prostě to nějak nebylo to ono. U každé reprosoustavy zkreslení roste s hlasitosti, no a když šlo do každého reproduktoru zlomek wattu, tak to bylo prostě bez zkreslení, v té stovce reproduktoru to vytvořilo slušný akustický tlak mnohem vyšší než maximální hlasitosti top hifi, ale prostě to nemělo ten fun faktor. Naštěstí řešení bylo jednoduché ;-).

Vnímání hudby je hlavně subjektivní prožitek.

Varhany v kostele jsou také svým způsobem jedinečný zážitek.

"Prázdnej klub, tam to hraje nejlíp" a "nejlepší akustiku mají kostely" jsou přesně věci, co žádnej zvukař nebo muzikant nikdy neřekne - to jsou jejich dvě noční můry.

Samostatná kategorie jsou pro mě jazzové nahrávky, přijde mi že málokterá kapela umí předat energii z živáku na nahrávce. Už dostkrát se mi stalo, že hudba která byla naživo skoro vzrušující najednou působila naprosto unyle, a to pak jistou hrubost zvuku živé nahrávky s radostí přijmu.

HOWKINGU, máš to tak hozené napříč žánry?

Pro mě na tom žánru hodně záleží, dobrá studiová nahrávka může být úžasná, ale je to jak u kterého stylu a nesmí to být jen o té čistotě a dokonalosti. Třeba často vychvalovaní Steely Dan mi přijdou jako totální nuda (teda i hudbou, ale tady myslím hlavně zvuk) protože se nesnaží třeba vytvořit nějaký dojem reálného akustického prostoru, a jsou to jen superčistě nahrané nástroje/hlasy v "ničem". Ale zároveň třeba u metalu, kde jsou základem zvuku masivní kytary, se nějaký "reálný akustický obraz" většinou neřeší protože na to není prostor, a taky to nevadí.


Chcete se podělit o nějaké povedené zvukově zajímavé živáky?

HOWKING: ziva nahravka ma neco do sebe, kdyz se to dela na urovni jako treba Josh Rogosin, ktery stoji za stovkami "Tiny Desk" koncertu na NPR Music. .)

tenhle clovek ma takovy rozsah, slysel jsem toho uz tolik a neprestava me prekvapovat jak to dela..

David Crosby & The Lighthouse Band: NPR Music Tiny Desk Concert
https://youtu.be/-ZZYXlJ8-k0?t=356

HOWKING: To je docela vtipná stránka sama o sobě. Ono ale asi high-end-istum nezbývá než si vymyslet podobné definice.

Já si myslel, že úkolem reprodukované hudby je přenést hudbu co nejvěrněji, ale to asi bylo jen v historii, když si nemohl každý zajít/zaplatit na koncert/operu/vystoupení a tak byla levnější alternativa pustit si hudbu reprodukovanou. Dnes se situace změnila, zajít na živou hudbu jakéhokoliv stylu si může dovolit kdokoliv, tak už to není in. In je teď vytahovat se kdo má dražší kabely, a diskutovat nad jejích vlivem na kvalitu reprodukce, než si poslechnout tu skutečnou nezkreslenou hudbu ;-)

totální highend může být pro znalce i jen notový zápis :-)