MUCKER: :)
KERRAY: Na bílým cukru mě fascinuje ta okamžitá silná chuť na další dávku, a to, jak se, po jakékoliv době, i po jedné dávce, začne závislost chtít obnovit (tak to zažívám;). Zkrátka můžu žít 2 roky mimo svět nějakých sušenek, koláčků, atd, ale když si to dám 1x, druhej den jsem v tom světě zpátky a mám na to chuť znova. A pokud to vědomě neohlídám, tak mi to znova infiltruje realitu a znova se to stane její denní součástí, až do momentu, kdy si znova vědomě připomenu, že to tam nechciui a dám to pryč.....
Naštěstí už je mi vzhledem k ostatní životosprávě z bílýho cukru natolik divně, že to konečně přestává fungovat (tenhle princip funguje, dokud je člověk schopen tu věc sníst a mít aspoň trochu pocit, že je to normální;)
Jsem zřejmě extrémně závisláckej typ ;), ale přesto mám pocit, že tohle souvisí hodně i s vlastnostmi té drogy jako takové.
Z nerafinovaného cukru to vnímám mnohem méně, samozřejmě taky je to droga vyvolávající potěšení, ale jeví se mi kontrolovatelnější. Nevím, jestli to může být technicky až takový rozdíl nebo jestli je to dáno psychologicky, každopádně ale tělo snáší hnědý mnohem lépe.