Tady na Mělnicku se dělalo kedlubnové zelí - pěstovali se kedlubny giganty, které lze dlouho skladovat ve sklepě bez úhony, a ty se strouhali a upravovali jako zelí. Mělničáci to hrozně, hrozně sladí. A giganti nejsou kyselí jako sterilované zelí, tak z něj vymáčknou ještě sladší chuť bez lopat cukru.

MAR_TINA: a pamatujete na kadeřávek? :)

MAR_TINA: "nařezat na plátky pilkou, obalit, osmažit." - to dělala babička a ten trojobal byl to jediný, co se na tom dalo žrát. Naštěstí na tý bílý podrážce moc nedržel :)

MAR_TINA: ježiši tyhlety vlny co chodily na střední slovensko a já to vždycky u tetky a babky musel jíst :D ale zapečená cuketa a la pizza mi chutná doteď. polívku ze strouhanýho patizonu :-/ mi dělá trauma dotd

TAPINA: a hlavně do velkého. Cuketa menší než samice aligátora není ke sklizni :D
Kdyby Přemek viděl, jaká mláďátka dnes trhám, v hrobě by se obrátil.

NAGASAWA: nařezat na plátky pilkou, obalit, osmažit.

Kombinace receptáře a dovozu fritéz z NDR musela způsobit zatučnělých tepen.

TAPINA: a zahrádkářky (u nás v rodině) bohužel taky trpěly gigantismem - takže čím větší cuketa, tím lépe;)

MAR_TINA: aaaa era patizonu - pamatuju :))

MAR_TINA: Cuketový boom pamatuju, pak to pěstovali všichni ve velkém a vymýšlely se naprosto neuvěřitelné recepty, co s tím.

DIVER: jenom kolik zmizelo a zase se objevilo druhů zeleniny, která u nás byla běžná a dá se pěstovat úplně normálně.
Občas někdo s něčím vystoupil v receptáři a pak to měli všichni. Vzpomínám na "objev" pórku. Prostě jsme ho neznali a pak ho začal pěstovat každý. Vždyť to roste jako cibule (tj. snadno). Skladovat se dá pár týdnů, tedy sezónní prodej není náročný na logistiku. Pak se objevilo čínské zelí (to chlupaté). Cukety, konec 80. a začátek 90. let. Před cuketou se pěstoval patizon, naprosto šíleně nezpravoatelné létající talíře :). Proč se třeba pěstoval květák a ne brokolice (je to totéž, úplně stejný postup). A proč se i dneska blbě shání romanesco. Dýně? Proč byly velké na kompot a ne jiné?

Chřest chápu, socialistické plánování neumí nakládat se zeleninou, která roste 4 týdny do roka a doprava pole-zákazník musí proběhnout v chladu za 24 hodin.

NAGASAWA: Jasně, klasický, ostrý a česnekový. Stále.

Vyborny byly i fronty na kosiky v obchodech. Kdyz se slo dopoledne nakoupit, posilaly se deti, protoze rodice varili obed. V osm rano mne nasi poslali do samosky, kde jsem prvni hodinu cekal ve fronte na vraceni lahvi a sifonovy bombicky a pak dalsi hodinu/dve na kosik, bez ktereho vas do obchodu nepustili. Krasny casy. To mi vygenerovalo takovy trauma, ze kdyz v dnesni dobe vidim frontu 2-3 lidi u bankomatu, chyta mne neurotickej tik a jdu jinam.

MILKOV: Zdravotnicke potreby, vidis to, tam jsme cekavali ve fronte. My jsme potrebovali peany na ryby pro vyndavani hacku a ve fronte s nami byli mladi technici, stejne jako entomologove, kteri si tam objednavali eter. Fronta az ven a spousta temat z ruznych sfer k probrani :)

LOPIK: nemáš pravdu. tohle nebyly zbytky kapacity pekáren. byl to nějakej fast food, dělali to denně a zřejmě roky. a podle nějaký totálně úchylný receptury. jak říká NAGA, bylo to kynutý nafouklý těsto. je to vidět i v těch reklamách na vitanu. a od toho se odvíjí všechno dál už jenom špatně.

přitom stačilo, aby někdo z nich byl byť jen jednou v itálii, deset minut pokecal s tamním kuchařem a měl zájem dělat skutečnou pizzu. ale proč, když ti tady lidi žerou i koláčovou pizzu z kečupu a oregána a připadaj si světově.

já jsem se vlastně celý devadesátky učil znovu jíst - brokolici, mando, avokádo, chřest (kdysi tradiční na mělnicku - a to mi teda trvalo několik let, protože jsem to neuměl), grundle (kdysi tradiční i na náplavce), to divně chlupatý kiwi (fakt se to má loupat nebo jsou to chloupky jako u broskve?), pomela, růžový grepy, podělanej a neznámej ledovej salát (natož ty další), artyčoky (dosud jsou pro mě trochu bizarní), sýry s netušenou chutí a nerozvařený těstoviny, což je dodnes specialita starších ročníků, protože neznají al dente... :)

sry, ale: zkurvený komunisti! :)

NAGASAWA: Teď mi normálně naskočilo, jak jsem jezdil do prahy nakupovat součástky. Tesla v Martinské, Tesla v Dlouhé, svazarmovská prodejna v Budečské, bazar součástek na Karláku a u botanické zahrady, elektra v Žitné. Diamant na Václaváku, Tesla na Černokostelecké a když měl člověk spoustu štěstí, sehnal tři čtvrtiny z toho, co potřeboval. Všude šílené fronty. Ještě skočit pro zubařské frézky do Zdravotnických potřeb Na poříčí a den byl v tahu. Jo, zapomněl jsem na radiomateriál v Myslíkově, tam, co je dnes Foto Škoda.