DIVER: Zvlastni kombinace 12 rozhnevanych muzu, Bajecnych let pod psa a skutecne normalizace...

Jo, my jsme jednou take po skole museli stat v pozoru u lavic, nez se prizna ten nekdo, kdo nasadil buste soudruha Lenina na hlavu tubetejku z vitriny vystavky o Sovetskem svazu. :-) Tak jsme tam stali, nakonec se jedna holka priznala, ale jestli to udelala, fakt nevim. Ze dostal soudruh Lenin novy odevni kousek jsem zjistil az ve chvili, kdy soudruzka ucitelka s vytrestenyma ocima od katedry zacala jecet "kdo to tam dal?!?"

DIVER: popisované manýry měla naše soudružka z prvního stupně také. Všeobecně výslechy, nátlak, svědectví celé třídy v něčem, co se nestalo, kontrola tašek, kapes, dopisů na škole v přírodě apod.
Tenkrát pro práci prvostupňové učitelky stačilo střední škola a vybíraly se jen ty s dobrým kádrovým profilem, ale stejně nechápu, jestli to bylo v nich nebo je někdo učil.

Jednu laskavou mladou učitelku jsme měli, jinak byly bachařky víceméně všechny. Ale Marie Bursová vynikala.
Po zazvonění měli žáci povinnost si stoupnout každý na svoje místo v lavici, krom služby a čekat na příchod soudružky. Ta prodlévala na chodbě za dveřma a s někým žvanila. Služba - dvojice dětí stála u malé boční tabule a měla za úkol zapisovat jména těch, kteří stání porušili. Bonzovat.

A teď pozor. Pokud soudružka vešla do třídy a zdálo se jí, že slyšela šramot, podívala se na tabuli a zjistila, koho potrestat. A když na tabuli nikdo nebyl, trestala službu a poté zahájila výslech. Obvykle se někdo pod tlakem přiznal, že "zlobil" = nestál rovně a potichu, někdo přiznal, že ho viděl, a služba přiznala, že ho nezapsala. I když se nic z toho nestalo. Proboha, byla jsme druháčci!

Co jsme si z toho asi tak všichni odnesli....

já mám takovej příběh, co se vám možná bude zdát banální, ale mě samotnýho to ovlivnilo víc, než jsem si dosud myslel. měl jsem dvě hoďky, než jsem se teď dostal ke kompu a tak jsem si to probíral v hlavě a uvědomil jsem si, že je to jedna z nejvíc formujících zkušeností z mládí, co mě potkala...

před pár dny jsem na nyxu v jiné souvislosti napsal: "jsem na zjevnou nespravedlnost fakt citlivej" DIVER:. když jsem to psal, neviděl jsem ještě ten film, ale viděl jsem chvíli, kdy se mi tohle nesmazatelně zapsalo hlubokou tlustou vráskou do šedý kůry mozkový. přesně tu chvíli! myslel jsem na ní.

ta zkušenost je mnohovrstevná, nevím, jak jí přesně podat, ale zkusím to: ve třetí (!) třídě (1983) jsem dostal dvojku z chování. nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má, dámy a pánové :)

v poledne jsme sami celá třída chodili asi dvě stě metrů do jídelny. blbli jsme a honili se s holkama. jednou jedna upadla a roztrhla si na koleni kalhoty. asi se bála a doma řekla, že jí kluci podrazili nohy. jo, honili jsme jí/je, ale byli jsme od ní v tu chvíli aspoň deset metrů. zakopla sama.

vynechme fakt, že se takový kraviny tehdy řešily - ano, řešily. nevím proč. následující den se to "vyšetřovalo". byli jsme tři, co to "způsobili". tři, co podrazili jedný holce nohu! a měli jsme podobnou píču jako z toho filmu za třídní. ve třetí třídě se ti dva kámoši radši přiznali, že jí na deset metrů podrazili nohu. dva!

a já jsem byl ten třetí. nevím, jestli jsem to měl tehdy z pohádek, ale já jsem se prostě k tomu odmítl přiznat. nebyl jsem žádnej hrdina ani třídní grázlík, ale věděl jsem, že jsme jí ty nohy na deset metrů nepodrazili a že kecá.

tyvole! asi celej jeden týden začínalo vyučování tak, že jsme se postavili, sedli si a já jedinej jsem si zase musel stoupnout. a ta píča Rysová tam na dítěti (mě) prováděla cosi na způsob veřejnýho odsouzení Horákový: "podívejte se, nepřizná se, lže, spolužáci už to řekli, přiznali se, ublížili spolužačce..."

koukal jsem vždycky dolů do lavice, zdrcenej dospělou nadřízenou manipulující ženskou, cítil jsem pohledy všech slabejch stejně ustrašenejch dětskejch spolužáků a když se mě zase zeptala, řekl jsem: "ne, neudělal jsem to, nepodrazil jsem jí nohy."

nebyl to tehdy žádnej hrdinskej pocit. nepamatuju si (ve třetí třídě!) na nějakou podporu spolužáků. dokonale si ale vybavuju pocit: NESPRAVEDLNOST! a PRAVDA! proto jsem tam fakt každej den ráno stál a snášel ty kecy. asi jsem byl opravdu kousek od zhroucení a "přiznání", ale i když jsem věděl, co každý ráno přijde, posilovalo mě asi vědomí, že jsem, kua!kua!kua!, nikomu nepodrazil nohu.

trvalo to asi týden a pak to ta píča vzdala. jenže já jsem si to odnesl (=1983) lehce zhoršenýma známkama a hlavně "poznámkama" za všechno. dneska je mi to úplně jasný: normálně se rozhodla mi dát ve třetí třídě dvojku z chování. a taky mi jí dala...

jak jsem říkal, že ten příběh je mnohovrstevnatej, tak tady to pokračuje: odnesl jsem si celkem dobrý vysvědčení, ovšem s dvojkou z chování. ve třetí třídě! :) ze školy jsem chodil vždycky za matkou účetní do kanclu na OPBH (obvodní podnik bytového hospodářství).

přišel jsem tam kvůli tý dvojce z chování strašně ubrečenej. matka na to mrkla, řekla, že to nevadí a že za to nemůžu a pak mě tam utěšovaly asi další čtyři milfky a nechaly mě ťukat na stroji. vyklidnil jsem se a zapomněl na to.

teprve po letech jsem se dozvěděl, že matka se vysrala na všechny obvyklý komančský způsoby a použila nátlak jako ten zápasník v tom filmu. normálně za ní šla a řekla jí, že jestli ještě někdy dostanu poznámku, že s ní bude mít fakt problém. a už jsem nikdy poznámku nedostal a za rok šel na druhej stupeň ZŠ.

odnesl jsem si - při zpětném pohledu - dost neocenitelných zkušeností:

- máma je nejlepší
- autorita nemá vždycky pravdu
- všechno zlý je pro něco dobrý
- někdy jsi opravdu v právu, i když se to nezdá

a bylo by toho víc. ale znovu se vracím k tomu začátku příspěvku: "jsem na zjevnou nespravedlnost fakt citlivej". a začalo to všechno touhle učitelkou. takže jí vlastně děkuju :)

ADAMIRA: Tohle je mimojine dulezity. Tyhle ucitelsky svine s revoluci pochopitelne nezmizely. Jenom zestarly a tenhle svuj "um" vuci detem ventilovaly pochopitelne dal. Min okate, ale praxi nezapres. Jeste po revoluci zastupce reditele rikal "nepocitej s gymnaziem, to uz zaridim". Nestesti zaridil uz leda hovno, ale ten zvyk, ten v nem samo zustal.

DIVER: Ten film mě vyloženě sral. A bohužel to tak chodilo. To byla taková lidská hyena, že mi to fakt u toho filmu trhalo žíly.

Jednoho dne přišla soudružka učitelka dějepisu a ruštiny do třídy a řekla "Otevřte si učebnice na straně 112 a přepište si větu 'Imperialismus je posledním stadiem kapitalismu' na 'Imperialismus je nejvyšším stadiem kapitalismu'". Od toho dne to už nebyla soudružka, ale paní učitelka a běda komu to ujelo.

Takoví lidé (nejen učitelky) byli/jsou mrchy za jakéhokoliv režimu, všechno dokázali využít ve svůj prospěch. Přes mrtvoly.

stejně to všechno byli zasraný smaradlavý panny

ADAMIRA: Já si pamatuju, jak se jim asi cca tak 28. 11. najednou soudružko přestalo říkat.. Zvláštní že na "paní učitelko" trvala nejvíc a hned ta svině, kterou by si bez soudružky nikdo nedovolil oslovit.

Tak před 89 si nepamatuju, po revoluci vím, že když jsem se chystal do první třídy tak jsem se nejvíc těšil na to, až budu říkat soudružko učitelko, protože všechny děti ve filmech/seriálech říkali učitelkám soudružko, mě se to slovo hrozně líbilo. Jednoho dne jsem to sdělil otci u TV, on byl ve svý typický poloze "vnímám dítě dívajíce se na zprávy" - tzn. rozložený v křesle pokýval hlavou, po pěti minutách se ty buňky v hlavě spojili, on vyskočil ze křesla a začal mi vysvětlovat že to nesmim, já nechápal, v Arabele tak učitelce říkali, všude tyvole a nějákej geront ti to slovo zakazuje :/

prej že by to vypadalo jako "politická provokace" to bylo poprvy v životě kdy jsem slyšel tohle slovní spojení, zeptal jsem se tedy jestli když mě otravuje sestra, jestli to je taky politická provokace a jestli jí teda bít můžu, otec se do toho začal nějak zamotávat a obávám se že mě nenávratně politicky poškodil :/

Jinak ty bolševický kurvy co se stali nástupem do učitelskýho úřadu bohem, v roce 1989 nezmizeli, už pak nemohli tolik lidem ničit život, ale to polobožství jim zůstalo, jako fízlům.

když se u nás na průmce uvolnilo místo zástupce ředitele, matykář začal nosit manžetový knoflíky s kladivem a srpem. dostal ho!

MAR_TINA: Naše soudružka svině umřela už tenkrát a ten den, co jsme se to na škole dozvěděli, jsme pak hned utíkali k nám do panelákovýho sklepa vyvolávat jejího ducha :D

FRK_R23: moje soudružka svině se dožila vysokého věku a ještě zvládla kandidovat za Důchodce za životní jistoty, mrcha.

ja som dostal pohlavek iba za to ze som kreslil iny obrazok nez vsetci ostatni, nejaka kreativita, to sa v socik skole nenosilo, vsetci museli kreslit zeleny tank s cervenou hviezdou :D

já teda socialistický vzdělávání zažil jenom do 4. třídy ... ale buď jsem měl štěstí a nebo jsem byl odolnej jedinec, protože žádný hrůzy, ze kterých bych měl ještě 20 let poté noční můry, si ze školy teda nepamatuju :-)

DIVER: Kdyz jsem se koukal a videl jen v titulkach ty zidlicky, tak ve mne zvlastne hrklo. Dal jsem asi patnact, mozna dvacet minut a proste nedokoukal. Diky podobnejm svinim s tezkym backgroundem komunistickyho systemu vzdelavani jsem mival nocni mury jeste dlouho po tricitce. Hodne me tenkrat prekvapilo, jak mocne na me tenhle film zapusobil.

DIVER: Meli jsme presne takovou, dokonce ji byla i podobna. Jmenovala se Francikova, byla to kovana soudruzka a v 90s se uchlastala :) Tahala nas za vlasy, devka mizerna :)