jinak k tem flaxam, u nas doma se casto pekly bucky, kruty, delalo se hovezi, zabijacky, pekly se jitrnice, jedla se tlacenka, morek z kosti, varila se prdelacka, obiralo se kure, jedl jsem chrupavky, proste jsem vylezl z domu pripravenej skoro na vsechno. dodnes vyznavam doktrinu, ze masu dela chut az tuk, jinak je to suchy vlakno. zivot me ale nepripravil na salvu sunkofleku, ovocnych knedliku, skubanku s makem, buchticek se sodo a dalsich lidovych sracek, ktery dodnes nesnasim a podavat mi je na stul povazuju za utok na svuj majestat.
nejhorsi maso nebylo prorostly, ale suchy duseny a krajeny po vlaknu. vsechno prorostly miluju <3
a kvetinac jsem njkdy nevidel nikoho pouzit

MULTICAT: u tebe jde hlavne. o pocit, ze je to ze stromu, ale treba me prijde cokoliv nad jednorazovy pouziti jako solidni humus. ty ojety kapesniky zastrkany v kapse jsem vzdycky nesnasel.

Tak toto musim dát i sem, ne jen do hrnkovýho auditka.
Sehnala jsem tyhle Epiag šálky Pramen.

To exkluzivní ultra oldschool logo!

RSZ: To vyfoť! :)

MULTICAT: Oplusovaný boomerský vzpomínky jako studený párky a teplá kofola jsou cajk, ale chápeš ten sadistickej systém, kde si ty kyprý pani nejdřív odkrájely hezký maso pro sebe a svoje děti, nechaly něco slušnýho pro učitelky, a ty zbylý blány, šlachy a žíly(ble!) nechaly těm nebohejm dětem? A ještě přihlížely, jak to ty soušky učitelky nutěj ty děti jíst.

A taky se bez masa úplně klidně obejdu. :)

PREDSEDA: táta vzpomínal, že v NHKG nebo ve Vítkovicích měli příbory s vyraženým "UKRADENO" a lidi to pravé kvůli tomu kradli :)

MEJLA77: já látkový kapesníky jedu doteď. Papírový nenávidím.

MEJLA77: Hlavně ubrousky se v hospodách běžně půlily, aby jich bylo víc. Většinou ti přinesli ušmudlaný příbor s černou střenkou (pamatujete si na ty čísla na střenkách? Jsme v jídelně vždycky machrovali, kdo má vyšší číslo) zamotaný do shrnuté půlky ubrousku.

NJAL: ubrousky bývaly běžně v restauracích, ale jinak si pamatuji balení svači n i do látkových ubrousků a vlastně ani kapesníky nebyly papírové, ale jen látkové - asi jak vyhořely ty Harmanecké papírny - později pamatuji papírové ubrousky, které se lepily i na suchý chleba... takže nebylo možné sníst svačinu bez kousku ubrousku

DELIRIUM: to měla moje babička taky. problém byl, že některý z těch dekorací bylo mýdlo ve tvaru ovoce (dar od někoho ze Západního Německa), který bylo dost sugestivní. Asi v pěti letech jsem ukousnul kus lákavýho fialovýho hroznovýho vína a bublám doteď.

MULTICAT: :D Pamatuju si, že u dědy a babičky byla na chodbě mísa s umělým ovocem jako dekorace.

Zředím ten hnus ovocem...

Tyhle dózy měli všichni. Kromě nás. Naši je nenáviděli a já je moc chtěla.

Když je nedávno u mě máma viděla, byl to velkej facepalm.

MABLUNG80: esence nenávisti k dětem.

copak hovězí podešev, ale u nás šli s dobou a na jídelníčku bylo nějaké uho se sojovým masem, a to sojové maso chutnalo, jako když vám stříkne do huby sprejem (plus ta hnusná houbovitě-flaksovatá konzistence)... podobně jako u nakládané červené řepy, kterou mi zhnusili tamtéž, mi trvalo léta (ehm, vlastně teda nízké jednotky desetiletí kua), než jsem se mu přestal vyhýbat.
Ale byly i světlé momenty, jakkoli paradoxní - chutnala mi tam krupičná kaše (kterou jsme doma nevařili, nevím vlastně proč), mlíčná písmenková polívka, ochucené ovocné mlíko (takové to syntentické!)...

Jako někdo, kdo odmítal jist maso z vlastniho rozhodnuti od cca 3 let, mám na školní jídelnu velmi krásné vzpomínky. Ve školce to bylo kupodivu všem fuk, ale na ZŠ (1. stupeň) to jídelní dozor odmítal pochopit. Takže sem buďto maso schovávala do květináčů, dávala za okno na parapet, házela z okna, nosila po kapsách a nebo, když už mě to schovávání sralo nebo to nešlo, sem tam seděla s bábou, která mi říkala, že dokud to nesnim, tak nemůžu domu. Jenže já měla, narozdil od ní, čas celý den. Takze sem tam s ní zatvrzele seděla klidně pár hodin a ona mě přemlouvala nebo mi vyhrožovala, ať to sním. Nakonec to se mnou vzdali, jelikož sem v tomhle opravdu tvrdohlava. Na 2. stupni ZŠ (už jinde) to opět bylo všem u zadku.

A jednou jsem šel na základce v jídelně vrátit jídlo, protože v bramborové kaši, v takové té loužičce tuku, kterou byla zalitá, plaval mrtvá moucha. Kuchařky se na mě tvářily velice nepřátelsky a pak jedna do té kaše hrábla rukou, mouchu sebrala a řekla, že tam žádná moucha není, ať si nevymejšlim a jim.

MULTICAT: já to maso vždycky někam nacpal (bylo vhodné sedět u květináčů u stěny, protože do keramické vázičky na stole se vešla sotva půlporce), ale brácha s tím roky bojoval a od těch starejch soudružek nosil - nekecám - půstránkový poznámky v žákovské o hospodaření s jídlem. Naši to dodnes schovávají, tak to příležitostně nafotím.

IKSIK: naprosto :)

Nepochybuju, že tyto zážitky přispěly k mému rozhodnutí nejíst maso.

Teď jsou to už boomerský vzpomínky, který si oplusujeme a hořce se nad nimi pousmějeme. Ale já pořád vidim tu obrovskou, kyprou a silnou pani, která nás IMO nenáviděla a nejraději by nám ty sra*ky narvala do krku.

Šmarjá celý ty roky na ZŠ byly provázený linkou nenávisti ke všemu. Než jsem zdrhla na osmiletej gympl.
Kterej taky stál za houby :)