Mno, dobře, tak se přidám se svou troškou vzpominek a chutí do kantýny.
Taky jsem od malička nesnášel tlusté, říkal jsem mu lechtavé maso, protože mě to lechtalo na jazyku a natahovalo mě z toho. Ve školce si vzpomínám, že jsem to řešil tak, když mě nutili to jíst, že jsem to nenápadně házel pod stůl. Ono se to pak samozřejmě ňák vypátralo, kdo to dělá. Taky jsem nesnášel jelita a jitrnice, to mě zas jednou nutili doma, no stihl jsem to doběhnout na záchod.
U nás na maloměstě respektive dědině ve školní jídelně pracovaly maminky spolužáků, vařilo se tam výborně, akorát jednou za čas bylo UHO, tak se u nás říkalo výhradně znojemské s kyselýma okurkama, tu jsem nemusel. Třeba právě tu hrachovku s opečeným párkem a čerstvým chlebem nebo vepřové v dušené mrkvi s hráškem jsem miloval a dodnes si velice rád dám. Nebo dušený kedluben aka kedlubnové zelí, mňam :)
Akorát to hovězí kvůli těm žílám tenkrát rád oželím dodnes.
Jak obechcat službu u odevzdávacího okýnka jsem řešil, akorát když byly buchtičky se šodó, ale to většinou za mě někdo zdlabal, většina se po tom mohla utlouct.
To jsem potom docela čučel, když jsem přešel na střední do krajského města a tam se jela ta nechutná velkovývařovna, co tu popisujete, vysušená černa hovězí kližka, oschlé knedle, studené tvrdé brambory a tak, velký kvalitativní sešup dolů. Ale to už bylo těsně po ČSSR.