FRENNET: Já jsem asi skopové před revolucí nejedl, nebo si to aspoň nepamatuju, ale pravděpodobně ne, protože jako dítě jsem maso obecně nesnášel, během puberty nerad vzal na milost a až během vojny se mi úplně obrátil apetit a přišel jsem na chuť i takovým prasárnám, jako jsou zabíjačkové výrobky, hovězí a tak, z kterých mě dřív natahovalo.
Ale k tomu, co píšeš, nemůžeš generalizovat, kolikrát a na kolika místech jsi to skopové jedl? My jsme se za komárů moc do restaurací nepodívali, jednak z ekonomických důvodů, druhák na maloměstě se to moc nevedlo a když už, tak někde občas na dovolené a to byly takové ty skromnější jídla jako halušky, ražničí, nějaké fazole ap. Zkušenosti dlouhodobé ve veřejném stravování z té doby mám dvě a to ze školní jídelny na základce u nás v prdelákově a pak na střední v Ostravě, ale to už bylo krátce po převratu a kvalitativní rozdíl byl veliký ↓↓↓.
O tom jsem se už tady někdy dříve zmiňoval.
Nicméně se zakecávám.
Proč jsem to téma tady znovu načal je, že co se týče toho veřejného (laciného) stravování, ta nabídka se docela drasticky změnila; samozřejmě přibylo restaurací se světovýma kuchyněma, zdravá jídla, dietní jídla, vegetariánská + veganská jídla atd., ale to, co bylo dříve standardem, téměř úplně vymizelo a nebo aspoň se výrazně zkrouhlo. Chápu, není poptávka, mizí nabidka, tak jde čas.
Ale kdyby v každém větším městě byla aspoň jedna taková oáza starších českých, byť ne nejzdravějších jídel, kde bych kromě líček ochutnal třeba telecí brzlík... By se mi líbilo :)