XCHAOS: Tak to Liessmann ani nijak nezpochybňuje, to, o čem mluví/píše, je spíše to, co se dnes vzdělaností myslí a do jaké podoby (dle něj) degeneruje. Píše o jistém paradoxu vzdělanostní/informační společnosti, která navzdory tomu, jak je vědění běžně přístupné, je nevzdělaná, protože tomuto "vzdělání mas" chybí syntetizující prvek a jedná se tak v zásadě o zlomkovité znalosti - jakési eklektické střádání mozaiky vzdělání, které je ve výsledku onou nevzdělaností. Informace tedy k dispozici jsou - a to více, než kdy jindy, otázkou je, jak se s nimi zachází a jak se mění pohled na to, co to vzdělanost a vzdělání vůbec, je. Tím základním, co v tomto smyslu Liessmann zmiňuje, je ona syntetizující síla, základní idea vzdělání - však Liessmann je neohumanista a osvícenec - tedy ona idea je v zásadě renesančně-humanisticky-osvícenská osvěta vedoucí k autonomii racionálního subjektu (možnost smrti rozumu, osvícenství apod. Liessmann v knize vůbec nereflektuje, stejně tak se explicite nezmiňuje vůbec o nějaké postmoderně a vůbec kontextu celé věci - někdo si domyslí pozadí sporu, někdo ne). Postmoderní podoba vzdělání má podobu eklekticky spájených modulů (aspoň tak to prezentuje).
S Liessmannem však nikterak zásadně nesouhlasím - ostatně při četbě knihy mi leckdy cukaly koutky - nejsem humanista a už vůbec ne osvícenský racionalista, co má v popisu práce boj s mýty premoderních forem myšlení. Co se kritiky osvícenství týče, Frankfurtská škola je dle mého jen slabý a ještě notně přibržděný a příliš konformní útvar. Věc se dle mého soudu má daleko radikálněji...