LUBOB: věda to neví, protože věda ví jenom to, co může empiricky dokázat (zjednodušeně řečeno, i když...), věda se totiž zapomíná vracet ke svým filosofickým východiskům (což je asi ve zkratce to, co se tady celou dobu snažím říct :)

ta věta, ke které se vracíš, je věta vyřčena vědou, filosofie nepoužívá slova jako "untestable" :) tzn. že zde věda má jasno v tom, o čem nás filosofie za posledních sto let naučila tak sofistikovaně pochybovat (rozuměj: myslet onen problém s vysokým rozlišením)

a ad ta kritizovatelnost... je fakt nutné dodávat, že jsem nemyslel falzifikovatelnost, jak se domníváš? :/


stále víc se mi zdá, že kognitivismus je prostě bublina, která těží z toho, že z oněch tří zdánlivě rovnocenných epistemologických domén, totiž filosofie, umění a vědy, byla věda vždy nejsrozumitelnější, nejprezentovatelnější a tedy nejpopulárnější... v případě kognitivismu nalezla věda pro své hrady z písku téma, které filosofie rozpracovala do katedrál, ale které zůstaly pro vědu a pro ty, kteří vědě přisuzují tak velký status, neviditelné protože to, co má věda za východisko, má filosofie za cíl, takže vědecké poznatky cirkulují snadněji než ty filosofické, kterak filosofie jenom velmi obtížně reprodukuje svůj řádově vyšší epistemologický status a většina lidí holt tak vysoko nedohlédne, takže má dojem, že výš než empirický důkaz, už nic není

aneb jak bylo křesťanství platonismem pro masy, tak se zdá být kognitivismus filosofií vědomí pro masy (vědců) :)

Enaktivní přístup [v kogn. vědách] vyvozuje z neexistence předpokladu omezení sebemodifikace neexistenci předpokladu základní nemodifikovatelné roviny poznávání. Z filosofického hlediska jde o neexistenci jakýchkoliv předem definovaných předpokladů, určení, substance či základu (ground) poznávání.

k čemu potřebujeme vědu, aby nám laboratorně dokazovala to, co víme už nějaké to století? :) navíc mám dojem, že to, co dokáže filosofie zkoumáním "pouhých" předpokladů, objevuje věda směšně velkým obloukem a zcela ignoruje, že ten pevný bod, ze kterého sama vychází není jí samotnou, ale vždy již filosofií... tzn. že z filosofických předpokladů se přes vědeckou metodu dostaneme k filosofickým závěrům... a mě se v kapse otevírá Occamova břitva :)))

co si myslíte o tom, že se dnes dělají výzkumy, jako je ten, o kterém je tento článek?

http://www-psych.stanford.edu/~lera/papers/wsj.pdf

For a long time, the idea that language might shape thought was considered at best untestable and more often simply wrong. Research in my labs at Stanford University and at MIT has helped reopen this question.

na podobných příkladů jsem už narazil několikrát... nepřehlížím něco, když se mi zdá, že kognitivní vědy se snaží "konečně dokazovat" to, o čem už si filosofie udělala relativně jasno? resp. jako by kognitivní vědy brali značně zjednodušené výroky z tak komplexního diskurzu jako je ten, kvůli kterému mluvíme o lingvistickém obratu, a snažila se je pozitivními metodami dokázat? jestli tohle není ignorance, tak pak už nevím

... minimálně to vysvětluje, proč jsou dnes kognitivní vědy tak populární