jinak s tebou souhlasim v tom, ze je zajimave o neexistenci objektivni reality premyslet. uz treba jen proto, ze to ma nejake dusledky. ale trochu vidim rozdil mezi tim o necem premyslet & nebo to predpokladat. skutecne by me zajimaly nejake prakticke dusledky, ktere z takove premisy (neexistence OR) plynou.

to prvni je podle me banalni, trivialni, neprakticke & ve svem dusledku i sebedestrukcni.
to druhe je mnohem zajimavejsi, vzrusujici, pritazlive & v mnoha ohledech uzitecne + prakticke. umoznuje to totiz onu objektivni realitu modelovat. to ze jsem prave napsal tato slova & nekdo jiny nekde jinde si je muze precist jest toho dukazem :-)

ostatne, ten nazor, ze nemuzeme rici, zda OR existuje nebo neexistuje tu zaznel hned zkraje, ale zapadl. asi diky tem zapalenejsim :-)

ps : mimochodem, v tom predposlednim prispevku tvrdis, ze tvrzeni objektivni realita neexistuje neni dogma. podle me je & ja nevidim zpusob, jak to poprit. leda bychom zavedli axiom (cti dogma), ze tvrzeni z pozice postmodernismu nemuze byt [inherentne] dogma. (porad se tocime v tom samem paradoxu, ktery nerozlouskne ani to, ze paradox si nemusi nutne odporovat)

ale vracet se k tomu nemusime, podle tveho gusta, podle me o nic nejde. mne ta debata prisla zajimava i zabavna. i presto, ze - proti veskeremu ocekavani! - jsem ziskal subjektivni pocit, ze nekteri se me o necem snazi presvedcit. :-)
(pravda, nekdo sahnul k osvedcenejsi zbrani argumentu ad hominem, jako kdyby sila postmodernistickeho stanoviska mela taky sve slabiny:-))

alias do kytek :-)