Třeba. I když v tom to asi úplně není. Momentálně se potýkám s problémem hranic Já. Tj. co jsem ještě já a co ne (a to jak psychicky tak fyzicky- kdy se potrava stává mnou? Jsou vlasy co si odstřihnu já nebo už ne?! A co probůh sperma?!?!?!?!? A psychicky - věci, pocházející z nevědomí, které jsem dříve vnímal jako externí se náhle stávají součástí mne samotného, všechny ty projekce, vize, sny a pod...) Teď se nesmějte, ale nějak docházím k jakémusi prožitku a uvědomnění si, že vesmír i já jsme de facto jedno (a zároveň nejsme, ale obě tato fakta jsou jaksi zároveň). A ne, nejsem na tripu ani holotropně ortáven kyslíkem... a do cvokhausu zatím taky nemířím:o) (doufám:o))))))
Podobně vědomí - říct, že když jsem bdělý jsem při vědomí nelze. Při čem jsem když sním, nebo naopak, kolikrát se mi stalo, že jsem někam položil klíče aníž bych na to myslel (a pak je zuřivě půl hodiny hledal:o) Nebo všechna ta "řeč těla", hádky či jakékoli jiné emočně vypljaté situace, na které si pak nepamatuji a nechápu jak jsem se choval a pod. Napadlo mne, že být vědomí má nějakou spojitost s prožitkem, že jsem to právě já tady a teď kdo tu činnost vykonává. Jenže nějak cítím, že tahle definice je strašně úzká... všechny ty zautomatizované činnosti atd.
No stručnš řečeno, mám v tom bordel:o)