YMLADRIS: Tak jsem si právě smazal brilantní rozbor toho jak jsem to myslel s tím archetypem. Tak znoval ale ve zkratce:-)
Znáš ten fór jak poznáš ve společnosti do které vejde blondýna psychologa? Tak, že všichni čučí na bloncku zatímco psycholog čučí na ostatní jak čučí na bloncku:-)
Podobně to mám s tím Paulem Potsem - mně jeho výkon nijak zvlášť neuchvátil. Mne dostalo, jak to uchvátilo to publikum plus to, jak to dramaturgie nebo prostě ti maníci od vysílání tohle museli minimálně tušit a jak se na tom dokázali svézt a využít to.
Když se na to koukneš - on vykazuje zcela jasné znaky takového loserovství, stojí tam jak vycpaný paňáca, šišlá, vypadá jako kdyby vylez ze základky, naducané tvářičky, de facto přerostlé děcko. Když řekne, že bude zpívat operu, myslím, že podle reakcí je vidět, jak je to těm lidem trapné. Jenže - trapnost vlastně naznačuje ten fakt, že se s ním vlastně publikum již nevědomě identifikovalo. Každý z nás má v sobě takové děcko, každý z nás si pravděpodobně podobnou situaci prožil (případně každý z nás má v sobě kus rodiče, který chce to děco ochraňovat a soucítí(doslova!) s ním). No, a pak ten prodejce mobilních telefonů... zazpívá operu. De facto, to publicum zazpívalo operu s ním, trapnost zažehnána a musí (nelze jinak) být nahrazena pravým opakem, dotykem božím, numen, výtrysk geniality. (On je teda dost průměrný zpěvák, ale to, jak jej spousta lidí adoruje a srovnává s Pavarottim a pod. jen dokazuje, jakou stopu v lidech zanechal) Oni - to publikum - vlastně netleskají jemu, ale sami sobě. Pohádka na živo:-) Myslím, že něco podobného se musí dít i při náboženských obřadech (až na to, že tam je to významově posunuto o několik řádu jinam. Ale v principu je to podle mne ten samý mechanismus)
Shrnuto - archetyp nemusí být jen testosteronový Beowulf škrtící Grendela;-) I když nakrásně teplej:-)))))