ad "vymaneni se z komplexu" me se libi takovyhle popis (cetl jsem kdesi u Mistra...:-) Problem nastava tehdy kdyz je nejaky komplex nevedomy a vedome JA si ho nechce uvedomit (z moralnich, sebeidealizujicich duvodu, z pocitu ohrozeni, takovy ten pocit "to preci nemuzu byt ja" ap.) - potom JA vynaklada spousty energie na potlaceni komplexu, na jeho zatlaceni do nevedomi, ale tim se porusuje rovnovaha, na druhe misce vah komplex nabira energii (a Jung myslim psal ze mnozstvi te energie dostupne komplexu je umerne energii pouzite na jeho vytesneni) a komplex nabira na sile a dokaze za urcitych okolnosti vtrhnout do vedomeho zivota tak, ze JA je v tu chvili naprosto bezbranne... to vtrhnuti se muze projevit od trapneho prereknuti se v nejnevhodnejsi okamzik az po treba zachvat vzteku koncici vrazdou, kdyz to zjednodusim....:-)
A tady si myslim, ze jedine rozumne reseni je uvedomeni si komplexu, nahled a jeho integrace, ktera mu ODEBERE tu energii.... neumim vysvetlit jak konkretne tohle udelat, jen vim, ze intelektualni rozbor NENI integrace a touhle cestou dochazi prave ke SPIELMANNEM popisovane ztrate spontannosti - je to strach z toho aby se muj komplex neprojevil, ten vede ke "strojenymu chovani", vyhybani se "citlivym" situacim ap. .... ale tohle dle me neni integrace.
Jinak rozebirat co vsechno je komplex je sielny, protoze jakakoliv slozitejsi psychicka struktura=komplex. Problem je myslim predevsim u VYTESNENYCH KOMPLEXU