DARJEEL: Ta definice bude mozna nekde jinde, ale to neznamena, ze je skutecnym objektivnim popisem. Pohybujeme se vzdy v ramci nejakeho paradigmatu, ve kterem nase definice plati, avsak mimo jeho hranice uz platit nemusi.. Ty definice v podstate ani nejsou dulezite, staci pokud muzeme vysledovat, ze existuje nejaka pribuznost.. nejaka souvislost. Ona totiz zapadni psychologie je take joga.. veskere poznani je joga..
Tu otazku jsem myslel spis tak, jestli to v necem 'nehraje'? Jestli si to protireci, nebo je to jen otazka jedne ci druhe definice?

ALBERTO: Nevim, jakym zpusobem jsi to presne myslel, ale duchovni rozvoj nespociva v odstraneni ja.. spise pracuje s terminem falesne ego.. ale zase jaky rozvoj? ..a kdo si co predstavuje pod pojmem falesne ego?.. Nicmene vysledkem mystickeho rozvoje nikdy neni rozpusteni vseho, vcetne vlastniho ja.. Kazdy guru je jiny, kazdy dalajlama, saman, sufi.. kazdy v sobe nese urcite poselstvi, kazdy ma svoji osobnost.. Na sve ceste ovsem musi prerusit vazby na telo a telesnost - potazmo na materialni svet celkove, aby tak rozpustili falesne ego a mohli pokracovat dal. A me velice zaujalo, ze uz sam Freud propojil ego a telesnost.. Implikuje to, ze ve skutecnosti byl verici clovek..

YMLADRIS: Na vychode mozna vidi jako srovnatelnou vec ego a vedomi, ale myslim, ze to je spis o tom, ze vedomi obycejneho cloveka je vlastne skrz naskrz ovladano egem.. Nikdo nezavrhuje vedomi jako takove ani nikomu nejde o to se odidentifikovat ode vseho.. Co ja vim, tak joga nezpochybnuje existenci ja.. Naopak.. ja existuje, my skutecne jsme, pouze nejsme to, co si myslime, ze jsme.. proto je potreba se nejprve odidentifikovat od toho, cemu jsme do ted verili, ze jsme a objevit kdo jsme doopravdy..
Doufam, ze to dava trochu smysl;-)

Já neboli "jáský komplex" je průsečíkem duševního dění, ukotvuje vědomí jakožto subjekt ve vztahu k vnitřním a vnějším objektům.

Já vnímáme jako:

* pocit v těle
* identické v čase (v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, jsme to stále "my")
* stále totožného původce a příjemce všech činností

* sebeobraz na základě naší představivosti, ve vztahu k naší roli a místu ve světě; souvisí s virtuální mapou vesmíru v našem mozku, která není pouhou kopií reality, ale je z velké části naším výtvorem a projekcí. ("Svět jako vůle a představa", "Podle sebe soudím tebe.") Více o sebepojetí: http://ografologii.blogspot.com/2007/10/sebepojet.html

DAW: nedavno ten rozdil nekde vesela yml, nevim jestli to presne zreprodukuju, navic tedka koncim v praci a sem utahanej jak pes.. =) ego v zapadni psychologii je (a opet zalezi na skole, ale obecne). sebevztazny system. je slozeny ze tri casti: 1) kognitivni - jak vnimam (vidim) sam sebe, kdo jsem, jake mam dispozice, self-efficacy, atd.. 2) emocni - jaky mam vztah sam k sobe, jak se mam rad atd. a potom 3) behavioralni - jak jednam...

spiritualni diskurz mi prijde vic sirsi, co se tyce tohodle pojmu. tam je ego proste konstitucni (konstituujici) utvar, mediator existence vztahu subjekt - objekt... nedavno jsem se tu na nyxu setkal dokonce s vymezeni pojmu ego=vedomi...

jaky napad, konkretni ms na mysli??

DARJEEL: Napada te neco konkretniho?

DAW: jen jestli do sebe zapadaji definice pojmu ego, konvencni psychologie pojem ego vymezuje trochu jinak nez joga...

Tohle me zaujalo:
"...ego je vposledku odvozeno z telesnych vjemu, zejmena z tech, ktere vychazeji z povrchu tela. Muze tedy byt povazovano za dusevni projekci povrchu tela."
(Freud, 1923)

Protoze takhle podobne to vidi bhakti joga a mnoho jinych mystickych nauk.. Oprosteni se od vsech telesnych zadosti, je v podstate podminkou velke casti z nich a prinejmensim alespon soucasti vsech ostatnich..
..hezky to do sebe zapada..

díky za reakce

YMLADRIS: pěkná synchronicita...spolubydlící teď totiž řešil přesně tohle - že by hodil všechno co tu má za hlavu, udělal si potapěčský kurz, začal se tím živit, a cestoval po světě :-)....přiznám se, že mi ta romantická představa taky na chvíli učarovala

THOMASMORTA: Ahoj... 1) začal bych na tvém místě Tavistockými přednáškami ( Analytická psychologie - Její teorie a praxe) http://jung.sneznik.cz/tavistock_01.htm -- tam je svěžím duchem řečeno to podstatné, Jung mluví zpatra a vtipně. Když tě to zaujmě, tak už budeš vědět, jak dál :-) 2) Třeba bych ti něco mohl poradit, napiš mi do pošty.

Chtěl bych se zeptat, v jakém pořadí byste mně - začínajícímu nadšenci - doporučili číst Junga - mám začít sebranými spisy a pročítat se od prvního po poslední svazek, nebo raději mám nejdříve prostudovat nějakou jungiánskou psychologii v kostce?

Druhý a důležitější dotaz - uvažuji, že bych se pokusil příští rok přihlásit na psychologii na FF UK. Není tu někdo, kdo by mi mohl poradit ohledně přípravy na přijímačky?

Předem děkuji za odpověď

Doplnim Ymladris: A stane se to ve chvíli, kdy ti tranzitujici Neptun ozari v konjunkci tvou Lunu v Rybach! ~potapeni~(:-)

INK_FLO: doplnim jiny priklad - patym rokem delas v korporatu a tvoje deprese ukajena jen obcasnym nakupem nabytku v IKEA se prohlubuje. Prectes si knizku od Coelha nebo Castanedy nebo se ti zacnou zdat sny a prepadne te podivna touha = konsteluje se ti archetyp hrdiny = a das se treba potapecum zachranarum nebo co ja vim, co se ti bude zdat smysluplnejsi.

to, co tvoje duse vlastne chce, muzes rozpoznat v symbolech kolem tebe, ktere te oslovuji. treba te to tahne k mori.
respektive, samotny to potapeni se do more (a zachranovani lidi) uz je symbolicky to hrdinstvi... funguje to na ruznych urovnich

příklad: Ačkoliv žiješ poměrně šedý život od nevidim do nevidim, jednoho rána se probudíš s úsměvem na rtech a zaznamenáš ještě představu prchajícího snu, v níž se ti zjevila laň-víla, běžící lesem. Můžeš na to pak zcela zapomenout, nebo si na to náhodou vzpomeneš při obědě, při pohledu na profil své kolegyně, nedá ti to a oživren podivným zájmem večer začneš googlit symboliku laně, vybavíš si, že ten sen byl delší, že tam byl ještě princ, který se bál tuto vílu oslovit. s touto vzpomínkou se uvolní "aha" + silná neznámá emoce, která te podnítí "hledat dál." Nedá se říci, že by ses měl "lépe" - ale najednou je tvůj život oživen jakousi jiskřičkou smyslu, kterou se můžeš vykročit hledat, nebo ji můžeš potlačit nějakým vědeckým zdůvodněním jako "byl to jen sen!" nebo "dám si jelení ragů" (sen přece splňuje přání!). A tak se jiskřička zažehnutá symbolem může rozhořet nebo padnout na neúrodnou půdu z kamene a zhasnout.

Necháš ji zhasnout a příště z tebou život zacloumá jinak a méně něžně, pokud si tvé hlubší Já přeje procitnout. Třeba se za půl roku neznámo proč opiješ na večírku a zamiluješ - bůhví proč - do té kolegyně s profilem víly a gazelí chůzí. Ale ty máš rodinu a celý život se ti rozsype jako domeček z karet, když tě gazela za rok opustí a zjistíš, že jsi byl jen chvilkovým zpestřením hysterické víly. O několik později narazíš na knížku a zjistíš, že se tam píše něco o "animě". Aha!, řekneš si tehdy.

INK_FLO: mno nevim, zaprve me napada, ze vedome ztratu smyslu urcite neprozivaji vsichni moderni lide. nekteri ji neprozivaji vubec, nekteri podvedome a nekteri vedome.

nevedomi produkuje symboly, protoze to je jeho zpusob komunikace. ale jestli jsou smysluplne ve smyslu zivotniho smyslu, toho absolutniho zivotniho smyslu, tim uz si moc jisty nejsem. imho jsou minimalne smysluplne pro cloveka jako doplnujici informace k jeho aktualni zivotni situaci.

Jung se mozna snazi rict, ze nevedomi produkuje symboly, ktere dodavaji smysl zivotu, ne pro nejake sdeleni, ale pouze pro to, aby clovek (vedomi) citil, ze zije nejaky Smysl. pokud si tento modelovy priklad rozvineme dal v case, tak clovek je temito symboly zaujmut a bude se jim snazit porozumet a pomoci toho se ke Smyslu dostane. protoze imho jedna z pricin ztraty zivotniho smyslu zap.cloveka je zanedbavani komunikace s nevedomim.

zdravím, teď jsem v jedné knížce narazil na toto:

C. G. Jung krátce před svou smrtí popsal dilema moderního jedince a odhalil, že nevědomí aktivně produkuje smysluplné symboly a kompenzuje tak ztrátu smyslu, kterou prožíváme vědomě."

Neměl by k tomu prosímvás někdo nějaký příklad nebo komentář? Dík

ALBERTO: pěkný

TEORIE MEMů
http://ografologii.blogspot.com/2008/05/vedomi-teorie-memu-jeji-konsekvence.html

NEKONECNY PRIBEH:

Možné interpretační roviny Nekonečného příběhu:

1) Sociologická rovina: Poselství o hrozícím nebezpečí - lidé přicházejí o schopnost vytvářet vize a tvořivě myslet.

2) Psychoanalytická rovina: Cesta k uzdravení tatínkovy duše - nebo obecně duše jakéhokoli dospělého - který se odřízl od své duše a ztratil smysl své existence. Děj ve Fantázii v první polovině knihy odráží to, co se děje v tatínkově nevědomí. V druhé polovině jsme svědky Bastiánovy neurotické touhy po moci a slávě, která vyplává z nedostatku pocitu bezdpomínečného přijetí, který se odhalí až když "pyšná bublina" narcistického sebezbožštění zplaskne: Pak se Bastián dostává ke svému pravému přání - pocítit opravdovou, nepodmíněnou lásku. (Paní Ajúola). Obě poloviny knihy jsou tak metaforou procesů léčení dospělého i dítěte, kteří se vypořádávají ze ztrátou maminky. Horník Your může představovat psychoanalytika, který umožňuje dávno zasuté nevědomé vzpomínky a obrazy vynést na světlo.

3) Psychologická rovina přání a potřeb: Bástián si nejprve snaží naplnit přání být hrdinou, odvážným a slavným, do té míry, že se mu jeho přání vymkne z ruky a chce se nechat korunovat na císaře celé Fantázie. Touha po uznání a respektu představuje čtvrté patro Maslowovy pyramidy potřeb. Teprve když se tento nemožný sen zhroutí, uvědomí si nenaplněnou základnější potřebu (třetí patro) - rovinu přijetí a lásky. Když si tuto hlubší potřebu naplní, ozve se volání roviny páté: volání po sebeuskutečnění - najít svou pravou vůli - jak mu radil lev Graógramán. Podobným procesem, kdy předimenzované potřeby čtvrtého patra (respekt a uznání) kompenzovaly nedostatek na hlubší úrovni (láska a přijetí) najdeme u Hitlera nebo Mussoliniho. Teprve uspokojení všech základních potřeb (první čtyři patra Maslowovy pyramidy) člověku otevírá dveře k páté příčce: tzv. růstovým potřebám - "touze stát se tím, čím by člověk mohl a měl být". (Maslow)

4) Filosofická (Heideggerovská) rovina: Příběh o návratu "domů", návratu k autenticitě svého bytí, z žití mimo sebe sama, z upadání, z pobytu u věcí, způsobu života "ono se", jak žijí "všichni ostatní". K tomuto návratu je člověk volán tichým hlasem svědomí, které představuje v druhé polovině Átrej s Falcem.

5) Mystická rovina: Auryn jako symbol nekonečného vědomí, božství, jehož je možné dosáhnout, až když už člověk nemá žádné přání, respektive: pak je pro něj člověk dosažitelný, dostupný, protože prožil všechna svá přání a žádné už mu nezbývá, vzdal se všeho. Ve chvíli, kdy vstupuje do této vyšší roviny, si současně uvědomuje, že tento poklad si s sebou nesl po celou dobu Velkého hledání ve svém srdci: Měl jej u sebe od prvopočátku, ale kdyby nevyrazil do velkých dálek, možná by jej nikdy nenašel.

6)Motiv propojenosti celku a jednotlivce: Uzdraví-li jeden člověk svoji duši, uzdraví tím i celý svět (Vody života).

( http://ografologii.blogspot.com/2008/05/michael-ende-nekonecny-pribeh.html )

THLASPI: kamarad prave psal nejakou praci o teorii memu - ktere se "chteji" replikovat. TO je jiny pohled na tutez problematiku. Zkusim ji taky prdnout na svuj blog.

Vyborne... :-) tak o tomto tematu hodne premyslim a prijde mi to tak pruhledne ("byt jedinecny skrze "znacku"), ze nechapu, jak na to nekdo skoci. Tyka se to take archetypu persony, ktera dava cloveku iluzi o vlastni jedinecnosti, zatimco pouze nasleduje kolektivni vzor. Jaktoze tuto iluzi clovek tak casto nenahlizi?

Pokud na mem blogu neni uvedeno jmeno jineho autora, tak jsem to psal vzdycky ja. Nekonecny pribeh: asi uz tam byl, ale nezaradil jsem ho jeste do skatulky "archetypy". Jeste ted tam neco pripisuju (Zaver - mozne interpretacni roviny). Urcite si to precti, treba objevis neco, co by nikoho jineho nenapadlo, a das tak Cisarovne sve vlastni jmeno :-)