EVAD: No a já si právě myslím, že ona zvýšená citlivost je příčina synchronicit.

Resp. jinak - přijde mi, že se tu setkáváme se dvěma druhy, z nichž ani jeden není to, co bychom asi hledali, ale oboje by za to mohl být vydáván.

Prvním jsou dle mne evidentní náhody, které nemají pro daného člověka de facto žádný význam (LOOKOVA káva 15:1. v 15:15 - nechci se tímto LOOKA dotknout, ale nepsal o tom, že by měl) - není to tedy asi synchronicita, neboť tam není onen smysl.

A pak mé příhody, kde smysl pro mne jako prožívajícího je docela velkej, ale je to dle mne i Tebe způsobeno onou zvýšenou vnímavostí. Mimochodem - na mne to docela zapůsobilo, když jsem si uvědomil, jak jsem vzal do ruky ve správném místě a čase zrovna to správné a ... náhodou. Ale jak říkám, mám podobný názor, jako Ty.

Tak to máme - oba dva typy můžeme vzít že jsou a i že nejsou synchronicity. V případě, že ale obě ne, nám myslím tak trochu nějak celý ten jev proklouzává mezi prsty.

AZONIPS: to bola imho len tvoja selektivna pozornost. po neprijemnom prezitku sa snazis hladat vychodisko a ci viac citlivy na podnety, ktore ti to vychodisko davaju. si vlastne chytrejsi, ako si myslis :) to nie je synchronicita.

ale definiciu synchronicity nedam :)

YMLADRIS: Teď mne napadají dvě věci, které se k tomuto snad hodí.

Pro opravdové konkrétní problémy, průšvihy a utrpení tu má jednak samozřejmě svou analýzu příčin (o tom je celé jeho dílo) a jednak píše o metodě léčení např. nemoci povýšení osobního utrpení do obecně platné situace, která pomůže tím, že se člověk necítí odkázán sám na sebe, v izolaci svého problému a nemoci, že je sám, a bez spojení se světem – ale že je to problém všeobecný, obecně lidský, dokonce pro celý svět významný atd.: viz v jeho 4. Tavoistické přednášce 2. a 3. odstavec: http://jung.sneznik.cz/tavistock_04.htm

No a ke smíření se svou nedokonalostí říká např. v diskuzi ke 3. a 4. Tavoistické přednášce zhruba toto (víceméně je to zkopírované):

Nikdy nemůžeme dosáhnout dokonalosti. Navíc, kdybychom dokázali rovnoměrně diferencovat všechny čtyři základní funkce, udělali bychom z nich jen funkce vědomě použitelné a pak bychom ztratili nejcennější spojení s nevědomím prostřednictvím nižší, podřízené, méněcenné funkce, která je vždy tou nejslabší; jedině prostřednictvím své slabostí a neschopnosti jsme spojeni s nevědomím, s nižším světem instinktů. Ve své méněcennosti jsme spojeni s lidstvem stejně jako se světem našich instinktů. Nebyla by to dokonce ani žádná výhoda mít všechny funkce dokonalé, protože takový stav by končil naprostou povznesenou nezúčastněností. Snažit se o dokonalost je velký ideál. Ale já říkám: Splň raději něco, co jsi schopen splnit, než abys běžel za něčím, co nikdy nedosáhneš. Můžeme se jen skromně snažit, abychom splnili sami sebe a byli úplnými lidskými bytostmi, jak jen to je možné a i to nám dá dost námahy. Netoužím bláznivě po dokonalosti. Mou zásadou je: nebuďte probůh dokonalí, ale snažte se být za každou·cenu úplní, ať to znamená cokoliv. Člověk se má stát celistvou, úplnou osobností, a to zahrnuje poznání a uznání celé své bytosti a zodpovědnost za celou svou bytost, za své dobré i špatné stránky, své superiorní stejně jako své inferiorní funkce.

YMLADRIS: Ono se o tom pěkně píše (např. Grünovi nebo mně), ale hůře se to realizuje. Sice je to mimo téma, ale klidně se prosím poděl o nějaký úspěšný případ metody pozitivního využití něčeho, co Tě "rozhodilo".

AZONIPS: ja tomu rozumim, ale na druhou stranu kdyz se budem trochu snazit, treba taky nejakou souvislost najdem ;)

co ostatne jung radi na smirovani se s realitou?

YMLADRIS: To byl jen popis oné události, která mi "přihrála do ruky" pomoc, když jsem ji potřeboval. S Jungem souvisí ta smysluplnost té "náhody" pro mně, Anselm Grun zde přímo s JUngem nesouvisí.

AZONIPS: pak velmi zajímavě popisuje jak takové věci „předává Bohu“ a vyrovnává se s nimi. Vlastně je dokonce využívá.

toto je dobry, i kdyz nevidim jak bych do toho mohla zamotat junga. tak jen off-topic napisu, ze toto je tedka muj konicek. vyuzivat energii cehokoliv co nas 'rozhazuje', aby nas to naopak posunulo doopravdy

ja furt nevim jake stanovisko k tomu zaujmout (no, moc se nesnazim), protoze v dobe kdyz jsem hulila, mela jsem zkusenost s nekterymi modely, ktere indukovaly instantni Smysluplnost, prave. Clk se intoxikoval a pak mohl dle uvahy navnimat cokoliv kolem sebe a pusobilo to velmi smysluplne.. dycky v tom nasel nejaky zvlastni a zajimavy smysl, ktery ho nejak oslovil posunul atd. Tech popsanych stranek, nez jsem se na to vyflakla a oznacila rozmer prozivani 'smysluplnost' proste za dalsi rozmer, ktery je navic podmineny...

takze, jako jo. obratila bych tu "kauzalitu". nee ze synchronicita vytvori smysluplnost, ale clk ma zazitek smyslu ... protoze ma urcity otevreny stav vedomi (proc ma takovy stav je druha vec), ktery "symbolizuje" (navnimava okolni realitu jako symbolickou a nejlip rovnou nejak archetypalni ...).

rekla bych ze lidi reportuji zvyseny vyskyt synchronicit kdyz jsou zamilovani nebo v nejakem zasadnejsim obdobi, coz by sedelo

hm tak jsem si udelala stanovisko

Zkusím napsat dvě své příhody z posledního půl roku, které si myslím, že by se jungovskými synchronicitami nazvat mohly (???):

1. V létě se mi na dovolené stalo pár nepříjemných zážitků, vlastně hloupostí, o kterých si racionálně říkám, jak jsou bezvýznamné a že se jimi úplně zbytečně zabývám, ale nějak vnitřně mně vadily a zůstaly tam. No a když jsem šel poprvé po dovolené do knihkupectví, narazil jsem tam na knihu vydanou jako sborník k Halíkovým 60. naroz. a otevřel to zrovna na příspěvku od A. Grüna, kde rozebírá právě to, jak i jeho stále mohou rozhodit i různé „hlouposti“, že bývá „přecitlivělý“ a pak velmi zajímavě popisuje jak takové věci „předává Bohu“ a vyrovnává se s nimi. Vlastně je dokonce využívá. Neříkám, že bych si to přečetl a byl „vyléčen“, ale docela mi to opravdu pomohlo.

2. Nedávno nám bylo ukradeno auto a byl jsem z toho spolu s celou rodinou dost přešlej. Jak by také ne. Za pár dní jsem se dostal k tomu, že jsem slyšel úryvek četby v radiu, kde hlavnímu hrdinovi ukradl zloděj de facto celý majetek a on se hroutil, ale posléze se s tím velmi optimisticky srovnal. Bylo to poměrně prosté, ale ten pocit, který to ve mně vyvolalo byl velmi pozitivní. Zase neříkám, že jsem pak nad autem už jen mávl rukou…ale opět mi to pomohlo.

Toto by dle mého názoru mohlo být synchronistické působení dle C.G.J.

Nakonec se ale musím přiznat, že jsem velice skeptický k jinému než subjektivnímu výkladu těch událostí, že snad nás těmi konkrétními situacemi něco někam takto záměrně posouvá apod. Ovšem subjektivní dojem není nijak málo – on má nakonec pro mne jedině cenu.

Myslím, že člověk v určitém stavu mysli je prostě nějak naladěn a zapůsobí na něj silně a VÝZNAMNĚ něco, čeho by si jindy sotva všiml. Po své dovolené jsem toho četl patrně víc, než jsem vešel do toho knihkupectví a tam si to dobře pamatuji právě pro ten dopad. Ta druhá událost je podobná – na vnitřně rozjitřeného nad ztrátou na mne zapůsobila slova, která bych jindy sotva vnímal. Pořád se nám děje plno věcí a plno vjemů na nás působí. Je tak logické, že to občas do sebe zaklapne a hle: děje se mi něco mimořádného. Je to docela pravděpodobné.

Mám trochu pocit, že se tu trochu v diskusi o synchronicitě opomíjí to, co by dle mne mělo být tím hlavním kritériem pro to, aby jsme událost tak mohli po Jungovsku nazvat – její SMYSLUPLNOST. Mělo by dle Junga jít o smysluplné akauzální koincidence.

To, že se sejde např. to, že si koupím 10 rohlíků v 10 hodin je sice hezké, ale má to pro mne nějaký smysl? Říká mi to něco? Uvědomil jsem si proto něco, došlo mi něco, stihl jsem např. díky tomu něco důležitého apod. To co psal LOOK a i REVAN mi přijde spíše jako „vtipné“ náhody, ale abych to nazval synchronicitou mi chybí vědět něco víc. Třeba kdyby si LOOK díky tomu uvědomil, že jeho dceři je dnes 15 a on na to zapomněl a to by jí moc vadilo. Nebo REVAN nepsal, jestli se díky tomu ona masáž uskutečnila a byla pro něj či onu kamarádku (nebo oba) nějak důležitá apod. Ta otázka po smyslu či významu pro člověka mi přijde klíčová.

LOOK: jo, pekny...:-)

LOOK: Vnímám to tak, že krom nám běžně viditelných 3 rozměrů, ve kterých se pohybujeme ( racionální prostor) jsme zároveň součástí širšího systému. Přičemž naše komplexní pozice je dána i pomyslnými iracionálními souřadnicemi ( vektory) , které se dají pouze cítit, př. zažít důsledky iracionálních kauzalit třeba právě v projevech synchronicity....

SCHWEPZ: :)) je to synchronicita, teda samozrejme ta 'slaba' - ("nedokazatelna"-by Kasta:). precti si co tady pisu tyden zpatky, tohle je jen pro pobaveni..

ale pokud platí toto - Is the universe a dodecahedron? http://physicsworld.com/cws/article/news/18368 - tak je "synchronicita" vše co se děje :D

LOOK: a - v kontextu tvé historky - toto považuješ za synchronicitu? že si v 15h. koupiš kafe za 15? pak bysme ale - dostatečně bdělí k věcem jenž považujeme za marginální, nebo je přehlížíme viděli "synchronicitu" všude ve všem, při bližším pátrání najdeš korelace skoro ve všem. nechci tu "mystickou historku" nějak shazovat, ale když si půjde koupit v 10h. 10rohlíků a zjistím, že už mám jen deset korun v peněžence - na co to ukazuje? na synchronicitu nebo na to že jsem si toho všimnul, té podobnosti. jak moc musí ta "věc" být komplikovaná aby to byla synchronicita? když jdu ve tři nahoru k sousedce a zjistím že jsem si to rázoval po třech schodech je to synchronní? mě se spíše líbil ten jungův příklad, to mi přišlo "podivné", numinózní - vykládáš si s pacientem o snu, kde jsou furt sršni a v tom ti jeden (aniž by si je toto léto vůbec kde vidělú vlétne do místnosti a začne kroužit kolem pacienta co měl ten sen. poté dojde k progresu v terapii. nebo ta historka s rybama. no, ale možná jsem jen skeptik :-)

REVAN:
KASTA: prihodim svou par dni starou 'casovou' synchronicitu.
delam kratce na novem pracovisti, je tam kantyna a v ni samoobsluzny kavovar. par dni jsem ho prechazel a pil kafe z mincovniho automatu (mam moznost si delat i klasicke, ale to automatove mi chutna). az jednou jsem si rek, ze zkusim ten kavovar. jdu do kantyny, prijdu k nemu, koukam... na displeji je datum a cas: 15.1. 15:15.
hadejte, kolik stalo to kafe :)))

REVAN: jo, ta jungova scarabeovska me taky nepresvedcila... kdo to rekl: mimoradne jevy vyzaduji mimoradny dukaz...:-) je to subjektivni - kazdej ke svymu presvedceni o necem potrebuje holt jiny indicie...

LOOK:
KASTA:
'slaba' synchronicita je porad synchronicita :) mne to staci :)))
mimochodem presne stejny typ synchronicity jako popisuje Jung s tim broukem Skarabeem.

REVAN: a nevolala mu ona at ti zavola, kdyz ji prisel mail??? :-)

Ne - bez legrace - tohle jsou u me presne typy nahod, ktery me primejou se nad synchronicitama zamyslet... ale jeste to neni dostatecne presvedcivy, abych tyhle veci stoprocentne prijal.... taky bych rekl "slaba" synchronicita...

LOOK: Bytostne ja! ale az nekdy casem, ted sem vycerpanej...:-)

KASTA: ok, obratme list. Anima nebo Stín? :)

REVAN: nahoda / 'slaba' synchronicita

TOOM: iracionalni vektor?

Když se tady pořád přetřepávají ty synchronicity, tak si jednu malou z praxe přihodím :)
1.den: chtěla se ke mně objednat kamarádka na masáž. Psala mi mail, jestli se u nás dá platit poukázkami FlexiPass.
2.den: já jsem si to přečetl a napsal jsem jí, že nedá, že s nimi nemám smlouvu, protože si počítají nehorázná procenta. Pár minut po odeslání mi zazvonil telefon a volal mně neznámý zástupce FlexiPass s nabídkou. Odmítal jsem ho tak dlouho, až mi slevil na polovinu, tak jsme se dohodli. Napsal jsem kamarádce, že FlexiPassy už bereme. :)

Tak kampak zařadíte tohle? Náhoda nebo synchronicita? :)

Imo, " vědecký přístup" je mazaná metoda, jak si vytvořit pozici pro tzv. objektivní vhled do děje. Ale je třeba vzít v úvahu, že co se týče lidské psýché, je tato pozice ošemetná v toom, že korektně nezohledňuje iracionální vektor, který ji posouvá na objektivnější- nebo snad přirozenější ( smysluplnější) pozorovací místo. A pokud s touto iracionální složkou začneme pracovat, pak zas už nemůžeme mluvit o vědecké přístupu :)

LOOK: sorry, ale ja mam po cely tyhle dlouhy diskusi pocit, ze porad oba mluvime o necem jinym a ty vubec nechapes, co chci rict.... nevim, jestli se proste neumim vyjadrit tak, aby pro tebe bylo srozumitelny, co chci rict - kazdopadne myslim, ze tahle diskuse nikam nevede. Ja bych to uzavrel, jako ze jsme kazdej vyjadrili svy stanoviska a ne zcela si porozumeli.... obratme list...:-)

KASTA: hm, kdyz uz tak 'snazil'. zadneho paradigmatu se nedrzel, vytvarel nove :) drzel se prosté poctivosti sam k sobe a prenesene pak sve praci (kterou vnimal jako cca poslani), a v tom to imho je, ne v nejakych metodologiich prevzatych zvenku... paradoxne presne tohle lze napadnout, ze nebylo dost 'vedecke' (Stern v 2.knize, kdyztak dohledam).

LOOK: ok, uz toho nechame, myslim, ze chapu co chces rict - nicmene ja si myslim ze prave Jung (za celou psychologii mluvit nemuzu) se snazi fungovat v ramci vedy a drzet se urciteho zaziteho "paradigmatu", jinak by proste nemohli nic vysvetlit. I oni pouzivaji metody v ramci moznosti vedecke a snazi se veci pojmenovat, definovat a nejakym zpusobem mezi nima nalezt vztahy...

C.G.Jung Alchemy and how to predict the future
http://www.youtube.com/watch?v=FfNKdI6iPJE&feature=related

We are the evil interview with Carl Jung
http://www.youtube.com/watch?v=wop91_Gvwos&feature=related

Face to face with Carl Jung - Part 1 of 4
http://www.youtube.com/watch?v=eLJsiQ4h3fY&feature=related

Carl Jung speaks about Death
http://www.youtube.com/watch?v=LOxlZm2AU4o&feature=related

LOOK: Nic.
KASTA: No a co mas proti zasednuti do zazenu.

KASTA: 'predpoklad k tomu, abysme se mohli nejak bavit' - ne neni, to je predpoklad k vedeckemu zkoumani. bavit se muzes i 'nevedecky', zazitkove, bez dukazu, bez teorii atd...

a imho cela psychologie (a Jung tuplem) je nevedecka, ve smyslu, ze rika 'hele vypada to ze to je takhle, ale s jistotou to nikdo tvrdit nemuze, ale zkusme to brat ze to tak je a uvidime, co z toho vyleze'. nebo si snad videl nejaky dukaz jakekoliv psychologicke teorie?

ad posl. odstavec: ne, to je intersubjektivni realita.

a nechci koncit diskuzi odkazem precti si nejdriv tohle:), ale tohle [ LOOK @ Jung - život, dílo, souvislosti, přesahy, ... ] , specialne cast zacinajici na s.157

KASTA: " Pokud zacnu relativizovat, ze vlastne nevim co je objekt, subjekt, co znamena existuje, neexistuje apod, tak uz mi potom fakt nezbyde nic jinyho nez si sednout do zazenu"

To ovšem riskuješ odstoupení od dohody s většinovým pohledem na " objektivní" realitu. Resp. ve chvíli kdy se tvé ID odmítne podílet na konvenční projekci reality, musí být člověk připraven na nevratné změny ve vlastním mentálním systému.

LOOK: ale to neni vira - je to jen predpoklad k tomu, abysme se mohli nejak bavit, treba jen o tom, jestli neco existuje/neexistuje. Nebo jestli je to objektivni/subjektivni.

Pokud zacnu relativizovat, ze vlastne nevim co je objekt, subjekt, co znamena existuje, neexistuje apod, tak uz mi potom fakt nezbyde nic jinyho nez si sednout do zazenu...

Objektivni realita je prave o tom, ze se na ni shodneme s vetsinou lidi (jako ze kolem nas sou nejaky veci, dalsi lidi, vzduch apod) muzeme ji zkoumat (vedecky i jinak :-) Veda aspon me garantuje snahu o co nejobjektivnejsi zkoumani a pochopeni reality. Reality, ve ktery zijeme a ktera je pro nas realna uz jen tim ze jeji zakony nas ovlivnujou....