LOOK: nebo napiš Placákovi do Jungiánského institutu v brně. ten bude mít určitě na věc fundovaný názor. krom toho vydává ty sebrané spisy.

ATREY: Lol

STEPNI_VLK: ad obsese...:) kdyz ono to je takove vdecne tema;) a imho zase rikas jinymi slovy to same.


koukam, ze v VIII. svazku Vyboru z dila to co zminujes neni http://www.kosmas.cz/knihy/143897/hrdina-a-archetyp-matky/
ovsem jeste paralelne vychazeji Sebrane spisy, ale z tech se vydalo pokud vim jeden titul a to uz dost davno..

ATREY: http://www.snopes.com/quotes/mrgorsky.asp

ATREY: Historka je to vskutku vtipná :), ale já bych právě toto jako synchronicitu neviděl. Spíše tu náhodu.
Synchronicita by to imho byla v případě, že by pan Gorsky celá ta léta myslel na to, "aby sousedovic kluk chodil po měsíci" :) Jinak mi tam chybí součinnost vědomí, vědomého naladění.

Mam jednu luxusni synchronicitu, kterou fakt nikdo nemuze poprit. Je z knihy od S. Grofa - Kosmicka hra. Kdyz se vratili kosmonauti s poute na mesic, prohlasil Armstrong vetu: "hodne stesti pane Gorsky" novinari se ho ptali co to mela znamenat, ale on odmitl odpovidat. Po nekolika letech se ho opet nekdo zeptal a on se rozpovidal. Kdyz byl jeste jako male decko, hral si s micem na zahrade. Mic mu pri hre spadl na sousedovic zahradu pod okno loznice. Mlady Armstrong si pro mic sel a slysel z okna loznice sousedu, kteri se jmenovyli Gorsky: Tak ty by jsi chtel oralni sex?!! Budes ho mit, az sousedovic kluk bude chodit po mesici." toto se skutecne stalo, dolozeno

A k té neustále omílané synchronicitě a (ne)platnosti jednotlivých příkladů - už to tak trochu zavání obsesí :)) - jen opět připomínám docela příhodnou definici: [ STEPNI_VLK @ Jung - život, dílo, souvislosti, přesahy, ... ] Zejména poslední odstavec mi přijde podstatný, tj. pojednání o synchronicitě jako o náhodách, jejichž hromaděním se zvyšuje jejich nemyslitelnost a současně klesá jejich pravděpodobnost (zvláště pak pokud je to podpořeno větší a přesnější souvztažností těchto "náhod"). Jejich ‚nedostatek vysvětlitelnosti‘ nespočívá třeba jen ve skutečnosti, že příčina je neznámá, nýbrž v tom, že tato příčina není našimi rozumovými prostředky ani myslitelná.
Dle mého je každopádně docela složité posoudit, kdy se ještě jedná o pouhou souhru náhod, a když už jde o komplexnější jev, nazývaný Jungem 'synchronicita'.

Což mi mimochodem připomíná, že bych si ono rozsáhlejší pojednání Synchronicita jako princip akauzálních souvislostí, jež je součástí VIII. svazku sebraných spisů, měl konečně přečíst. Pokud již tedy onen VIII. svazek v češtině vyšel..

YMLADRIS: Pokud je mi známo, tak když to šlo, snažil se Jung své klienty obracet na víru, resp. přivádět je k náboženství, které může přinášet smíření se sebou/realitou. Nedělal to ale nějak násilně, byla to jen jedna z možných variant..

AZONIPS: ona ta metoda ma nekolik netrivialnich predpokladu. veris, ze

1) stavy vedomi/obsahy mysli jsou podminene a pomijive a nakonec mezi nimi neni az takovy rozdil

2) ale je neco, co je za mysli, za vedomim (osemetne slovo) a to je takove pevne celistve. da se to objevit a da se z toho jednat

3) na to, kam se celkove posouvas, ma velky vliv cosi jako 'zamer' - dejme tomu cemu veris nebo kam vlastne jdes

4) stavy vedomi/obsahy mysli jsou v podstate determinovany tvym telesnym/energetickym/whatever predchozim stavem... je to proste nejak obarvena energie, ktera se da pouzit na posun nekam

Takze ja mam zamer, abych nebyla furt vlacek, kteryho posouvaji prijemne stavy vedomi skrze chute a neprijemne skrze odpory, ale aby smerovala do toho bodu 'za'.

No a energii neprijemneho zazitku vyuziju tak, ze misto abych zurila ze zlodej ukradl auto (or whatever), tak tu emoci vyuziju tak ze si jeste vic vtisknu uvedomeni kdo jsem kam jdu a co chci. nebranim se te emoci ale pouziju ju.

nevim mozna je to moc abstraktni a rychly a tady je to off topic, ale klidne napis co dela Grun

EVAD: No a já si právě myslím, že ona zvýšená citlivost je příčina synchronicit.

Resp. jinak - přijde mi, že se tu setkáváme se dvěma druhy, z nichž ani jeden není to, co bychom asi hledali, ale oboje by za to mohl být vydáván.

Prvním jsou dle mne evidentní náhody, které nemají pro daného člověka de facto žádný význam (LOOKOVA káva 15:1. v 15:15 - nechci se tímto LOOKA dotknout, ale nepsal o tom, že by měl) - není to tedy asi synchronicita, neboť tam není onen smysl.

A pak mé příhody, kde smysl pro mne jako prožívajícího je docela velkej, ale je to dle mne i Tebe způsobeno onou zvýšenou vnímavostí. Mimochodem - na mne to docela zapůsobilo, když jsem si uvědomil, jak jsem vzal do ruky ve správném místě a čase zrovna to správné a ... náhodou. Ale jak říkám, mám podobný názor, jako Ty.

Tak to máme - oba dva typy můžeme vzít že jsou a i že nejsou synchronicity. V případě, že ale obě ne, nám myslím tak trochu nějak celý ten jev proklouzává mezi prsty.

AZONIPS: to bola imho len tvoja selektivna pozornost. po neprijemnom prezitku sa snazis hladat vychodisko a ci viac citlivy na podnety, ktore ti to vychodisko davaju. si vlastne chytrejsi, ako si myslis :) to nie je synchronicita.

ale definiciu synchronicity nedam :)

YMLADRIS: Teď mne napadají dvě věci, které se k tomuto snad hodí.

Pro opravdové konkrétní problémy, průšvihy a utrpení tu má jednak samozřejmě svou analýzu příčin (o tom je celé jeho dílo) a jednak píše o metodě léčení např. nemoci povýšení osobního utrpení do obecně platné situace, která pomůže tím, že se člověk necítí odkázán sám na sebe, v izolaci svého problému a nemoci, že je sám, a bez spojení se světem – ale že je to problém všeobecný, obecně lidský, dokonce pro celý svět významný atd.: viz v jeho 4. Tavoistické přednášce 2. a 3. odstavec: http://jung.sneznik.cz/tavistock_04.htm

No a ke smíření se svou nedokonalostí říká např. v diskuzi ke 3. a 4. Tavoistické přednášce zhruba toto (víceméně je to zkopírované):

Nikdy nemůžeme dosáhnout dokonalosti. Navíc, kdybychom dokázali rovnoměrně diferencovat všechny čtyři základní funkce, udělali bychom z nich jen funkce vědomě použitelné a pak bychom ztratili nejcennější spojení s nevědomím prostřednictvím nižší, podřízené, méněcenné funkce, která je vždy tou nejslabší; jedině prostřednictvím své slabostí a neschopnosti jsme spojeni s nevědomím, s nižším světem instinktů. Ve své méněcennosti jsme spojeni s lidstvem stejně jako se světem našich instinktů. Nebyla by to dokonce ani žádná výhoda mít všechny funkce dokonalé, protože takový stav by končil naprostou povznesenou nezúčastněností. Snažit se o dokonalost je velký ideál. Ale já říkám: Splň raději něco, co jsi schopen splnit, než abys běžel za něčím, co nikdy nedosáhneš. Můžeme se jen skromně snažit, abychom splnili sami sebe a byli úplnými lidskými bytostmi, jak jen to je možné a i to nám dá dost námahy. Netoužím bláznivě po dokonalosti. Mou zásadou je: nebuďte probůh dokonalí, ale snažte se být za každou·cenu úplní, ať to znamená cokoliv. Člověk se má stát celistvou, úplnou osobností, a to zahrnuje poznání a uznání celé své bytosti a zodpovědnost za celou svou bytost, za své dobré i špatné stránky, své superiorní stejně jako své inferiorní funkce.

YMLADRIS: Ono se o tom pěkně píše (např. Grünovi nebo mně), ale hůře se to realizuje. Sice je to mimo téma, ale klidně se prosím poděl o nějaký úspěšný případ metody pozitivního využití něčeho, co Tě "rozhodilo".

AZONIPS: ja tomu rozumim, ale na druhou stranu kdyz se budem trochu snazit, treba taky nejakou souvislost najdem ;)

co ostatne jung radi na smirovani se s realitou?

YMLADRIS: To byl jen popis oné události, která mi "přihrála do ruky" pomoc, když jsem ji potřeboval. S Jungem souvisí ta smysluplnost té "náhody" pro mně, Anselm Grun zde přímo s JUngem nesouvisí.

AZONIPS: pak velmi zajímavě popisuje jak takové věci „předává Bohu“ a vyrovnává se s nimi. Vlastně je dokonce využívá.

toto je dobry, i kdyz nevidim jak bych do toho mohla zamotat junga. tak jen off-topic napisu, ze toto je tedka muj konicek. vyuzivat energii cehokoliv co nas 'rozhazuje', aby nas to naopak posunulo doopravdy

ja furt nevim jake stanovisko k tomu zaujmout (no, moc se nesnazim), protoze v dobe kdyz jsem hulila, mela jsem zkusenost s nekterymi modely, ktere indukovaly instantni Smysluplnost, prave. Clk se intoxikoval a pak mohl dle uvahy navnimat cokoliv kolem sebe a pusobilo to velmi smysluplne.. dycky v tom nasel nejaky zvlastni a zajimavy smysl, ktery ho nejak oslovil posunul atd. Tech popsanych stranek, nez jsem se na to vyflakla a oznacila rozmer prozivani 'smysluplnost' proste za dalsi rozmer, ktery je navic podmineny...

takze, jako jo. obratila bych tu "kauzalitu". nee ze synchronicita vytvori smysluplnost, ale clk ma zazitek smyslu ... protoze ma urcity otevreny stav vedomi (proc ma takovy stav je druha vec), ktery "symbolizuje" (navnimava okolni realitu jako symbolickou a nejlip rovnou nejak archetypalni ...).

rekla bych ze lidi reportuji zvyseny vyskyt synchronicit kdyz jsou zamilovani nebo v nejakem zasadnejsim obdobi, coz by sedelo

hm tak jsem si udelala stanovisko

Zkusím napsat dvě své příhody z posledního půl roku, které si myslím, že by se jungovskými synchronicitami nazvat mohly (???):

1. V létě se mi na dovolené stalo pár nepříjemných zážitků, vlastně hloupostí, o kterých si racionálně říkám, jak jsou bezvýznamné a že se jimi úplně zbytečně zabývám, ale nějak vnitřně mně vadily a zůstaly tam. No a když jsem šel poprvé po dovolené do knihkupectví, narazil jsem tam na knihu vydanou jako sborník k Halíkovým 60. naroz. a otevřel to zrovna na příspěvku od A. Grüna, kde rozebírá právě to, jak i jeho stále mohou rozhodit i různé „hlouposti“, že bývá „přecitlivělý“ a pak velmi zajímavě popisuje jak takové věci „předává Bohu“ a vyrovnává se s nimi. Vlastně je dokonce využívá. Neříkám, že bych si to přečetl a byl „vyléčen“, ale docela mi to opravdu pomohlo.

2. Nedávno nám bylo ukradeno auto a byl jsem z toho spolu s celou rodinou dost přešlej. Jak by také ne. Za pár dní jsem se dostal k tomu, že jsem slyšel úryvek četby v radiu, kde hlavnímu hrdinovi ukradl zloděj de facto celý majetek a on se hroutil, ale posléze se s tím velmi optimisticky srovnal. Bylo to poměrně prosté, ale ten pocit, který to ve mně vyvolalo byl velmi pozitivní. Zase neříkám, že jsem pak nad autem už jen mávl rukou…ale opět mi to pomohlo.

Toto by dle mého názoru mohlo být synchronistické působení dle C.G.J.

Nakonec se ale musím přiznat, že jsem velice skeptický k jinému než subjektivnímu výkladu těch událostí, že snad nás těmi konkrétními situacemi něco někam takto záměrně posouvá apod. Ovšem subjektivní dojem není nijak málo – on má nakonec pro mne jedině cenu.

Myslím, že člověk v určitém stavu mysli je prostě nějak naladěn a zapůsobí na něj silně a VÝZNAMNĚ něco, čeho by si jindy sotva všiml. Po své dovolené jsem toho četl patrně víc, než jsem vešel do toho knihkupectví a tam si to dobře pamatuji právě pro ten dopad. Ta druhá událost je podobná – na vnitřně rozjitřeného nad ztrátou na mne zapůsobila slova, která bych jindy sotva vnímal. Pořád se nám děje plno věcí a plno vjemů na nás působí. Je tak logické, že to občas do sebe zaklapne a hle: děje se mi něco mimořádného. Je to docela pravděpodobné.

Mám trochu pocit, že se tu trochu v diskusi o synchronicitě opomíjí to, co by dle mne mělo být tím hlavním kritériem pro to, aby jsme událost tak mohli po Jungovsku nazvat – její SMYSLUPLNOST. Mělo by dle Junga jít o smysluplné akauzální koincidence.

To, že se sejde např. to, že si koupím 10 rohlíků v 10 hodin je sice hezké, ale má to pro mne nějaký smysl? Říká mi to něco? Uvědomil jsem si proto něco, došlo mi něco, stihl jsem např. díky tomu něco důležitého apod. To co psal LOOK a i REVAN mi přijde spíše jako „vtipné“ náhody, ale abych to nazval synchronicitou mi chybí vědět něco víc. Třeba kdyby si LOOK díky tomu uvědomil, že jeho dceři je dnes 15 a on na to zapomněl a to by jí moc vadilo. Nebo REVAN nepsal, jestli se díky tomu ona masáž uskutečnila a byla pro něj či onu kamarádku (nebo oba) nějak důležitá apod. Ta otázka po smyslu či významu pro člověka mi přijde klíčová.

LOOK: jo, pekny...:-)