Ahooj! :)

jú kde je prispevek na tema ponechani si projekci za ucelem vybuzeni neceho v partnerovi.. za mne dobry. Asi je to "dobry sluha ale zly pan". Vim, ze kdyz si obcas nejaky chlapik do mne naprojektoval svou Muzu, bylo to hodne silny i pro mne - akorat je potreba vedet oc jde a nemit to za neco, cim to neni. Coz asi neni uplne trivialni, ale tak nekladme si nizke cile

HONZAL: otazka je to zajimava, konkretni autoritativni zdroj (citaty z junga) nemam, muj nazor na to, jak se "pozna" zda nejake tve hodnoceni neceho je projekce nebo ne, je, ze ja osobne davam pozor na fascinace. Pokud nekoho vnimas a zcela neutralne te k tomu napadne nejaka interpretace (To je Mazany lisak), ale je ti to v podstate fuk, tak je spis mala pravdepodobnost, ze si do nej neco projikujes. Pokud to mas ale zabarveny To je ale Mazany lisak!! (nadsene, zhnusene, pritahujicne, odporujicne, ...) nemuzes to jen tak nechat a jit dal... tak asi onen oslovil nejake struktury v tobe, neuralni uzly, ktere zajiskrily intenzitou, a s vetsi pravdepodobnosti trochu prehaneji = projikuji ven, ve skutecnosti ona osoba treba nevykazuje tak silne znaky lisakovitosti, jak ti hlasi tvuj system. Jako bys na ni koukal pres lupu nebo naslouchatko. Protoze tvuj subsystem pro lisakovitost chce zit, chce byt prozivan, chce aby pres jeho neurony behaly spoje a tak casto se nedostane k lizu (je schovanej hluboko v nevedomi), a tak se chopi prilezitosti a jiskri a haze emoce.

To cele ber jako IMHO, mozna jsem dost mimo jungianskou tezi, uz si fakt nepamatuji, jak presne to bere cteny pan prof.

Ano, dokonce se dá říct, že si všechny ve svém okolí "vysníváme", jak říká Arnold Mindell. Jsme prostě takoví prizmatici.

ALBERTO: no ale to "normálně" jde stejně přes naše osobnostní prizma, který máme naučený - máma, ženský z doby, kdy jsme vyrůstali atd. Takže bych to chápal, tak, že femme fatale, ze které se mi rozbuší srdce (a mám srdce v kalhotách :-) prostě zapne tuhle anima projekci na 100% (pravděpodobně jde o nějakou asociaci, která se spojí s něčím starším v mým nevědomí), ale řekl bych, že i u jiných žen mi povalí projekce, i když nebude takhle silně zahlcující...

Nevnímáš všechny ženy jako animu. 99 procent žen vidíš právě normálně. Ale pak přijde jedna, tobě se rozšířej zorničky, zabuší ti srdce - a to je žena určitým způsobem korespondující s tvou animou, vnitřní ženou, takže ti jí jakoby připomíná. Anima je tedy určitý vnitřní obraz (typus) ženství, který muž neustále hledá venku v různých ženách, ale ani v jedné jej trvale najít nemůže. Muž hledá jeden ideál v mnoha ženách, říká Jung, kdežto žena má v sobě několik vnitřních typů chlapa (animus), které pak chce mít sakumprásk v jednom a na celý život, což také reálně nejde.

Projekce Animy = v podstatě zamilovanost, fascinace nějakou ženou. tendce si jí idealizovat, vynést ji na piedestal, vidět určité její rysy zdůrazněné, a naopak jiné jakoby "nevidět, neslyšet". když se začně po nějaké době soužití projekce loupat jako omítka, zjistíš, že je jiná, než jakous ji viděl na začátku: buď má mnoho negativních vlastností, které jsi neviděl, nebo je najednou obyčejná a fádní. Anima má 2 aspekty: světelný a temný (Arabela/Xénie) někdy dochází k projekci prvního, druhého nebo obojího současně. Anebo: ze začátku projekce světlého ("To nádherná bohyně!"), po rozchodu projekce temného: ("To je ale mrcha!"). Ani v jednom případě tu ženu ale nevidíš "objektivně" - neutrálně, nezaujatě. Jestli člověk chce mít hezký a hluboký vztahy - nejlepší je mít úctu k temnému i světlému aspektu ženství, akceptovat je jako součást života. Pokud jeden z pólů člověk vytěsňuje, nechce vnímat, tak ho odněkud zaskočí. (Stejně tak lze hovořit o temném a světlém aspektu mužství).

známkou integrace nějaké nevědomé části by bylo např. to, že kolega v práci, který tě celé léta sral a dráždil, najednou projde kolem a ty si u sebe všimneš, že v tobě žádnou nevoli nevyvolal, spíše pobavený úsměv, určité uvolnění a případný (nenadřazený) soucit.

Honza: projikovat je možné jedině to, co je nevědomé. pokud si vědomě myslím, že jsem mazaná liška, nemůžu si na někoho projikovat, že je mazaná liška. pokud mám nevědomé přání, že zahnu manželce, můžu si na ní projikovat, že mi chce zahnout a budu na ní žárlit ("podle sebe soudím tebe"). projikovat je možné vlastnosti či motivy, které si nechceme u sebe připustit, ale dokonce i jakoby vnitřní figury osob, s nimiž nás pojil silný emoční vztah (matka, otec, milenka...). v hlubší rovině můžeme projikovat i archetypální vrstvy (anima, animus, velká matka) - pokud se objeví vhodný objekt, k němuž tyto projekce budou s to přilnout. proto jung říká, že tiché, zasněné ženy romantismu, které se nijak neprojevovaly, byly ideálními "prázdnými" projekčními plátny pro mužské iluze (animu). lidi vidime jasne, kdyz jsou pro nas neutralni, jakmile k nim mame silne negativni nebo pozitivni ci dokonce ambivalentni emoce, pak je pravdepodobne, ze je ve hre nejaka projekce (prenos) nejake nasi vnitrni casti.