Honza: projikovat je možné jedině to, co je nevědomé. pokud si vědomě myslím, že jsem mazaná liška, nemůžu si na někoho projikovat, že je mazaná liška. pokud mám nevědomé přání, že zahnu manželce, můžu si na ní projikovat, že mi chce zahnout a budu na ní žárlit ("podle sebe soudím tebe"). projikovat je možné vlastnosti či motivy, které si nechceme u sebe připustit, ale dokonce i jakoby vnitřní figury osob, s nimiž nás pojil silný emoční vztah (matka, otec, milenka...). v hlubší rovině můžeme projikovat i archetypální vrstvy (anima, animus, velká matka) - pokud se objeví vhodný objekt, k němuž tyto projekce budou s to přilnout. proto jung říká, že tiché, zasněné ženy romantismu, které se nijak neprojevovaly, byly ideálními "prázdnými" projekčními plátny pro mužské iluze (animu). lidi vidime jasne, kdyz jsou pro nas neutralni, jakmile k nim mame silne negativni nebo pozitivni ci dokonce ambivalentni emoce, pak je pravdepodobne, ze je ve hre nejaka projekce (prenos) nejake nasi vnitrni casti.