KAJ: co mi imponuje na muzich? Ze maji vlastni nazor, ale umej nekdy ustoupit rozumne, umej se o sebe postarat ale zaroven se nechavaj "opecovavat", dokazou si neco udelat v byte sami, kdyz si dokazou vazit zen, chvaji se jako gentlasove, je sranda.. samozrejme jsem vynechala fyzickou stranku, to uz je jina otazka. Ale osobne mam rada, kdyz muzu nekomu "patrit" do urcite miry, kdy rekne: to je moje divka.. ovsem nesmi to zajit do extremu. A urcite je fajn kdyz je chlap vsimavej a umi pochvalit. Ony to zensky docela potrebujou, podrbat za ouskem:)
Samozrejme, prehnany feminismus je, ostatne jako vsechno hnane do extremu,naprosta zvrhlost. Ale zena se musi umet o sebe taky postarat a rekla bych, ze "feministky" se tim delaji naoko mene zranitelne. A je to asi i tak. Kolikrat to jsou zeny, ktere nejak muzi zklamali. At se jedna o partnery nebo otce, bratry,....
Urcite, jak rikas, je role muze a zeny dana psychofyzickymi predpoklady. Samozrejme, ted, kdyz jde o vydelavani penez, obrat, zakazky, ma zena po materske problem vratit se do zamestnani a chapu zamestnavatele, ze tezko bude brat zenu, kdyz si muze vybrat mezi muzem a zenou stejnych kvalit. HOlt, ta rodina v tech nasich ribonukleovych kyselinach zakodovana je :) Ale myslim si, ze by mely mit stejne sance, jako muzi. Ale samozrejme nehnat do extremu (hnat chlapy do pradelny a zensky na stavbu, kdyz to zjednodusim) Obe pohlavi maji sve vyhody a nevyhody :)

DIN: Máš pravdu, že dominance, vůdcovství jsou mužské principy. Ač se v postmoderním světě vypjatého feminismu a důrazu na rovnost mužů a žen často stírá tento rozdíl, přirozené to není. A mě osobně hodně odrazují ženy, které se jako feministky chovají a snaží se všemožnými vykonstruovanými argumenty tuto nerovnost "narovnávat". Nechci tím říct, že muži jsou lepší než ženy, to, u Zarathuštry :o) ani omylem! Myslím tím jen určitou přirozenou roli, která je dána hlavně psychofyzickými předpoklady mužů a žen...a ta zvláště v různých gender oborech není moc košér. Znám jednu holku, která se v této rádoby rovnosti shlédla, neustále na ni upozorňovala, prosazovala, ale v momentě, kdy jsem jí připomněl, že by si měla zaplatit za útratu a nespoléhat na pozvání, tak se začala ohánět tím, že jsem muž a měl bych to tedy jako gentleman zaplatit :o) No sami jistě tento rozpor vidíte. A to je jen příklad. Takových z prominutím "mániček", které se nechají vydržovat a přitom si hrají na samostatné a nezávislé, je v mém okolí více. Ale abych nemluvil jen ošklivě a opovržlivě, mnoho mých známých svou "roli" zná a chápou, že rozdíly mezi muži a ženami jsou přirozené a ne něco po léta uměle vytvářené.
Však běda muži, který svou slabostí přepustí dominanci ženě! Sám sebe odsoudí k tomu, že jím žena bude manipulovat a dost možná jej po nějaké době opustí, popřípadě pouze využije ke svým skrytým účelům. Nemyslím si, že takového muže by mohla žena skutečně milovat. Alespoň nikoho takového neznám.
LICINDA: Docela by zajímal Tvůj názor Licindo...totiž co Ti imponuje na mužích obecně...jestli tedy něco takového shledáváš jako obecně přitažlivé.

pro Vás oba, já si myslím, že by semu zas tolik ženskej dominance nezamlúvalo, jako neco prirodzené, jenom, nech ji nedostane slaboch, jak to lze ale pozbnat, když nekterí se ženám nebráni?:-)

KAJ: divko :) nj. snad... :)

LICINDA: Pak tedy vzhůru ženo!

DIN:
KAJ:
rekl by - naopak, vzdyt jsem na vysluni prizne!.... rekl by: je to tak bezne, pani... :) ano ano, takhle on se vykrucuje :)

chce to vetší dúveru, no co by na tro rekl asi Nitzsche?:-)

LICINDA: Ano, tak jsem to myslel. Bezpodmínečně, spontánně, nenuceně. Jen tak je to čisté.

ani se objevit nemuze.. podle me, proste to musi zacit na obou stranach.. nejspis:)

DIN: Jak říkáš...přirozeně. Chtít se někomu zalíbit za cenu, že nejsi přirozený, je moment, který vidím jako nebezpečný... Licinda hovoří o neopětovaném citu a ten se podle mě neobjeví ani po snaze se dotyčnému zalíbit.

alespoň seš dokázala být k sobe úprimná. Nekterí lidi jsou opavdu v tom majstri. Dovedou druhé nenápadne pobídzet k prvnímu kroku, zatímco oni se porád mohou skrýt za to, že byli jen milý. Pak taky napríklad je otázne, či dotyčný neváha kvúli tomu, že sám zatím nemá vysporiadaný život a jkešte kopu problémov, není vo prirodzenej bežnej forme, a myslí si, že má ješte na víc. Jinak šťastný bývqají prý jen ti, co chcou žit prítomností. Takže když seš porád ješte dosť sebevedomá, nemusela by seš se báť prejaviť sympatie, vždyť kopu jinýcgh by nevím co dali za to být s Tebou. Když seš sama pred sebou dosť hodnotná, tak se mu jisto dokážeš dát jako odmena. No když máš v tom zmatek, a pochybuješ či Te chce, mnela by seš predem zistť či to není nejaký z tých typov zmrdov, který za každú cenu se delají jenom vzácnymi a nedostupnými, aby u druhých vybičovali túžbu. Jisto seš hodne múdra a prekukneš ho. A v prvním radese podívej na neho triezvo, proč Ti pripadá milý, né jen kvoli výzoru, povoláni, nesnaží se tak púsobit. Večšinou lidé jenž takový doopravdy jsou o sobe mluví špatne, a nezáleží jim aby jich videli jenom v dobrém svetle. Treba se na neho milo a úprimne usmej jak to k nemu cítiš, tak aby to aj on precítil a pak se rozradostnene jakože se nekam ponáhlaš rýchlo odvráť, jakže bežíš pryč, no a pak tak o 1,5 až dve sekundy, co ste se ješte na sobe smáli, se znova na neho podivej a uvidíš, či jeho úsmev odznieva pomaly jako úprimný, anebo okamžite a tady hodil na Tobe jen nacvičnou milou masku. Pak rekni či to vyšlo? Držím palce.

Din - spis je to tak, ze nekdo se mi paci, snad az prilis, a on toto ani v nejmensi neopetuje..
Asi mam na mysli moralni vzory, pravidla, uzy (uzusy?), vlastni hranice, ktere nevedomky (vedome?) posouvam... bohuzel tim zaroven citim, ze sebe samu shazuju, ponizuju a i kdyz se pristoupi obema stranami na urcity "druh vztahu" (se kterym souhlasi obe strany!), tak stale citim, ze jedna strana do toho dava jen "chci".. ne "daruji"... je to asi trosku zmateny, coz? :)

K tomu poslednému Licinde: pak je to citové vydíraní, porád když nekdo zústava s nekým ku komu necíti nic podobné. Nejhorší prípady tohto končí tyranstvím, jenž vzniká práve z prehnané lásky toho, partnera, který se ponižuje, jen aby získal neco, co není cennen. Mylím si, že práve u osob s premenlivými náladami, a menejcenností spojenou vždy s nadradzeností, múže vzniknút tyran, nebo neuvedomují si svou vlastní cenu a bližším vzťahem s nimi stráca v jejích očích cenu aj partner, kterého následne týrají.:-(

KAJ: já by sem v tom, co napsala, spíše videl obraný mechanizmus, takzvané racionalizace. Nekdo se Ti páči, priťahuje Te a Ty si nedokážeš pred sebou priznát, že k nemu neco cítiš, nebo víš, že je to bezperspektívní. Smutné je, že jsou lidé, jenž dovedou tyhle emoce vyvolávat cílene a pak zneužívat. No aj tak by človek mnel jednat prirodzene a dát tomu druhému šanci dokázať, že je hoden Tvé lásky, a né si neco nalhávat.

LICINDA: asi se snažíš konat podle nejakých morálných vzorov, anebo jaké pravidl máš na mysli, které by si neporušila. Vždy to je tak, že když nekdo projeví lásku, riskuje odmítnutí, a tím, že se nebojí prejsť cez tohle ohrození a vyrovnat se sklamaním tú lásku dokazuje. Pak alespoň když nestríli úplne na sklepo, nestratí šanci.:-)

Kaj - v poradku, nic se nedeje :) To vim, ze to je souboj tech dvou pitomych slozek... nemuzu ji preci prijmout v te podobe, jaka je, protoze tohle uz si myslim neni laska. Lasku vnimam tak, ze je z obou stran aspon nejaka vazba. A ne jen z jedne. Jenze pak nevim, jak to nazvat - blaznostvi, zamilovanost, laska nezdrava..... nevim. Ani nevim, jestli ma smysl to resit, protoze netusim, zda nejake reseni vubec existuje.
A navic, nevim, zda ponizovani se patri do oboru "laska"...

LICINDA: Promiň, že se vkládám do Tvé debaty s Dinem, ale to, co říkáš, je známý konflikt mezi emocionální a racionální složkou osobnosti. To jistě sama víš... To, co Tě dle Tebe znehodnocuje, je nenaplněná láska... Je už jen na Tobě, zda-li ji přijmeš v podobě, o které mluvíš nebo půjdeš a řekneš si, že chceš svůj život rozvíjet dál podle toho, jaká chceš být Ty sama a co cítíš, že je správné.

DIN: kdyz k nekomu chovas takovy cit, ktery nemuzes ocekavat. A z toh citu delas takovy hlouposti, ktery by jsi v zivote nedopustil - ustupujes od svych pravidel, urcitym zpusobem se "znehodnocujes". Tve racionalni "ja" to vi, vedi to i lide okolo jen ty si sam jdes za tim svym citem i kdyz vis, ze ani malicko podobny nedostanes... to jsem myslela...

LICINDA: kdo nedokáže soustredit svou pozornosť, a když vidí, že by mohl mít hodne žen aj po všech naraz touží, myslím si, že taký človek nikdy nedokáže ani milovat, nebo jeho jednota ducha je ohrožená. Když se mají rádi, naopak, pak mají lidé jenom jednu duši.Jinak jaké nerovnosti seš tam myslela Ty?

DIN: no, nemusi to znamenat, ale holt, je to tak ;o)... urcite jde o duchovni uroven, ale to neznamena, zue i tam nejsou nerovnosti...

KAJ: to je nádherná myšlienka, v tom byli Nitzsheové diela opravdu velkým prínosom, on taktiež nebol proti prirodzenosti. Fakt v tom to dávalo nepredstaviťeľnú silu. Asi ako vedieť a dokázať mlčať.Premáhať svoje slabosti . Už je to dlouho, co jsem ho čtel, skutočne seš mi pomohol vnútri obnoviť sílu jeho ducha, ktorý víťazil nad tými, čo len povolujú svým prianiam, až do vyčerpania. Ďakujem.

LICINDA: Mít cit a lásku a dokázať nezadusit ten druhý, opravdová láska je predevším asi na duchovní úrovni. Jinak tú skromnosť, a to, že nie si ješitná, ako vetčšina žien, ešte stále neznamená, že nemusíš byť aj krásna? Tak a takhle mením já jejich prednosti na .... . :-)

DIN: ne, urcite z nich prednosti nedelam... ja de facto ani zadny nemam :o) takze... spis tu slabost nedokazu natolik ovlivnit. A cekani...? Mno, to je taky tema samo o sobe. S tim omezovanim bych asi trosku souhlasila ale nechci omezovat. to spis ten cit, kterej potrebuje ven a nekdy by mel zustat radsi schovanej...