GIO: vděčnej je, furt za mnou chodí jako vláček a řek bych že je dost fixovanej, když ho někde s někým nechám hlídá dveře a čeká až z nich vyjdu, pak má strašnou radost a vítá mě, a je jedno jestli přijdu za pět minut nebo hodin. Dneska i včera fungoval jedna báseň, dokonce se mi ráno rozběhl za srnama ale otočil se a přišel na zavolání, za šmakos samo :)
teď je zase hodnej, poslouchá na sedni což sem ho taky učil nanovo, teď děláme dej pac a lehni, na procházkách procvičuju přivolávání a zůstaň, přiběhne skoro dycky, co ale vůbec nechce je dát mi aport, ani když mu u čumáku držím pamlsek ho dát nechce, ale času dost, budu ho mít snad ještě deset let :)