Jenom s tím: představte si třeba Dariona na Bezkrálí, jak mu někde říká - "a já bych dal jeden xp Zappovi, dva Haraldovi.." - Přesně něco takového zrovna na Bezkrálí je možné, ale neříkalo by se to mně, ale expujícím orgům. A dovedu si to velmi dobře představit!

ZAPPO: když mi přijde oceňovaný člověk na expování v sobotu odpoledne a oceňující hráč přijde k orgům třeba i o deset minut později než ten, kteý by měl být ocení, stane se ti prostě že za něco co udělal v průbehu soboty dostane expy v neděli večer...
Tomu já prostě říkám neefektivní. A opět připomínám, že ze sta lidí se prostě ne všichni znají takže popisky typu ten "hubený kluk se zelenou čepičkou" také nic nezlepší :-)

HARALD: pochopitelně. O číslech vím ale nepsal jsem sem konkrétní. Mnohem důležitější mi přijde forma.

GREATDRAKE: já jsem proti tomu aby expy roizděloval jenom někdo. A jsem dost proti tomu aby expy rozdávali jen orgové. Takto rozdávané expyby měly být za roleplay (i klidně umělý) pro ostaní hráče než za RP dělaný pro orgy. Navíc když víš že tě může ocenit kdokoliv kdekoliv tak se pravděpodobně budeš snažit kdekoliv - teda pokud tě ty expy vůbec zajímají....

Dumám ještě, jestli by celá akce měla smysl z matematického hlediska. Na Jediné cesteě, pokud mě paměť neklame, se počet expů pohyboval mezi 30 a 50 za den nebo za období. Většina schopností stála násobky 10. (Omlouvám se, jestli to pletu, expy jsem dostával jen z luxusu, a žádnou schopnost jsem si za ně stejně nekoupil.)

Pokud má nový zdroj mít smysl, tak by se měl pohybovat tak aspoň na 20%, takže denně aspoň tak v průměru 10 expů. Pokud by to tedy neměl být jen zcela marginální zdroj expů, pak by každý hráč měl dostat tak 10 kartiček, nebo by kartičky byly na víc než jeden xp.

Ale konkrétní hodnoty přidělovaných expů mohou s těmito hromadami kartiček docela zahýbat, takže to berte jen jako úvahu o smysluplnosti přidělování xp hráči ve vazbě na expovou matematiku.

PIROSH: Buď bude předávání jednou za čas a část věcí bude logicky zapomenuta nebo hráč přestává co chvilku hrát aby rozděloval expy. První je neefektivní, na druhé jako hráč rovnou říkám, že takové hraní je dost oser.

PETRIUS: Kombinace org a papir? Kazdy ma na jedno obdobi / expovani az tri expy, ktery u orga napise na papir, ktery mu org vrazi do ruky a sam z tehoz nejake mozna obdrzi.
Jedina komplikace je, aby org mel papir u sebe (a potom by asi delal problem kdyz expuje vic orgu a maji nesynchronizovane kopie)

přesně jak jsem psal použití orgů je technicky děsně neefektivní....

Expy:
Problém s kamarádschaftem je podle mě výrazný spíš proto, že kamarádi chodí spolu, čili se častěji výdají. Navrhoval bych, aby možnost udělovat expy měli jen někteří hráči (a všichni orgové).

Předávání bude vždycky trochu mimo hru, ale přes orgy zkrátka není možné. To by musel být člověk na předávání expů, (protože představte si třeba Dariona na Bezkrálí, jak mu někde říká - "a já bych dal jeden xp Zappovi, dva Haraldovi.."
Navíc než dojdete za orgem, tak půlku zapomenete. (a pak věci, co už psal petrius)
Navrhuji dávat xp citlivě někde stranou. Když to nepůjde (postavy jsou nesmiřitelní protivníci) využít služeb orgů a ncp - to ale jen výjimečně, protože je to neefektivní.

Ja bych mel obavu, aby to jednak nerusilo situace "pockeeej, neutikej, jeste ti chci dat expy..." a druhak, ze by to mohlo vest ke kumulaci expu spatnym smerem (znami, kamaradi, atd).
Neslo by to resit treba tak, ze kdyz rikam orgum co jsem delal (abych dostal svoje expy), tak jim treba reknu, co si myslim, ze kdo udelal dobre, skvele atd - a kdyz bude pak org udelovat expy jemu, tak mu rekne "jo, za to cos delal dostavas dvacet a od ruznych lidi jeste osm navrch". Dulezite je, ze nerekne od koho (odvraci to i "tys mi nedal za celou hru zadnej exp, tobe se jako nelibi jak hraju?").

Popravdě sám se toho dost bojím, na druhou stranu mi to přijde dost zajímavé a také by to imho mohlo vést k trochu větší snaze o hraní než o vítězství apod...

Například kumu bych svojí kartičku určitě dal by byl člověk, který prohrál v souboji, protože dělal pěkné nápřahy a hrál zranění, mezitím co ho en druhý očividně ukydlil. V tomhle případě bych mu jí možná i dal demonstrativně ihned...

Cože je další možnost, která mě napadla, když jsme psal minulý příspěvěk. Předávání expů je rozhodně rušivý prvek, takže by se řešilo určitě někdy troch později nějak stranou. Tak bych to třeba dělal já, když bych měl tu možnost na nějaké kaci, kde hraju...

Ostatně hráč by ty expy stejně nevyužil hned ale až poté co by je směnil u urga, u kterého by zrovna expoval (ten by je přihodil k dalším získaným expům...).

Předávání kartičky přímo hráči má několik technických kladů, které dělají celou záležitost jednodušíí než předávání expů přes orgy:
Hráč dá kartičku komu chce a ví komu. Když by chtěl dát kartičku přes orga hráčovi, kterého nezná jménem nebo dokonce přes orga, který hráče nezná, tak by se to vůbec nemuselo povést. Tedy dání kartičky přímo oceňovanému hráči je rychlejší a spolehlivější...

Obecně bych se rozdávání expů hráči obával, z ne-LARPových zkušeností se vzájemným hodnocením vím, že tyto systémy mají tendenci sklouzávat k tomu, že si pár lidí buď dávat expy vzájemně, nebo si parta lidí jednoho expy naboostuje. Je otázka, zda by k tomu docházelo i na akci typu Jediná cesta, kde se lidi navzájem docela dobře znají, což podobné kamarádšofty omezuje. Na druhou stranu, myšlenka někoho odměnit se mi líbí, občas je roleplaying natolik silný, že člověk chce "něco za to dát".

Co se mi na téhle myšlence nelíbí je fakt, že samotným odměněním se na moment vypadává z role. "Tady máš exp" "Díky" zazdí právě tenhle vynikající roleplaying. Takže z mého pohledu, ať tyhle expy rozdávají spíš orgové, nebo NPC-čka.

Z hlediska hráče by připadala možnost tyhle expy přidělit přes někoho z orgů. Každý hráč by se jednou za období mohl zastavit za vyjmenovaným orgem a dát někomu exp. Tyhle expy by pak org přidělil při regulerním rozdělování expů. To by byl vopruz, co?

Hehe je vidět že Dar je organizátor. Každopádně jste mi pomohli trochu uspořádat myšlenky. Každopádně tým spoluorgů už začíná fachat a první geniální nápad se zrodil. Na ty vážnější choroby hráči teď imho zapomínat nebudou... ;-) Obecně nemoci trochu zkrouhnu a udělám je spíš na míře dobrovolnosti (tedy mimo těch vážných případů).

A na míru hraní a kvality Roleplayingu navazuje další myšlenka. Jak vás nacdchává možnost, že by každý hráč měl na celou hru k dispozici několik kartiček (nebo něčeho) s několika expy, které by mohl prostě a jednoduše komukoliv věnovat za dobrý Roleplaing (ne za herní úspěchy ale za ztvárnění role nebo situace). Vyžadovalo by to jistou etiku přidělování (svádí to k tomu věnovat kartičky svým oblíbencům) ale přinášelo by to hnací motor pro hráče, kteří zrovna něco akutně neřeší a tak mají čas přemýšlet na svým hraním (ultra řešiči obvykle opravdu roleplayovat prostě nestíhají, vypadávají z role. O tom už jsme se bavili jinde...). Přínos by to mělo také vzhledem k nováčkům.
Pokud by se tahle možnost nelíbila asi bych si jí nechal pro orgy.

Jinak expování by bylo jako mnule ale dotaženější do konce. Expy za luxus, expy za herní úspěchy a hraní jako takové. A eventuelně ještě tyhle malé bonusy za roleplay...

Pár možností:

1) Nemoci coby doplněk hry v zájmu reálnosti a poskytnutí práce léčitelům: Pokud už je tam chcete, tak by měly by být pojaté tak, aby na ně nešlo zapomenout a prostě se na ně vykašlat. Prudící nemoci typu průjem, kašel, dávivost a další takové maličkosti jsou víceméně záležitostí roleplayingu a i když mohou chviličku bavit, tak předepsat je někomu byť jen na půl hodiny je nesmysl - nemoc tohoto typu obvykle trvá do chvíle, než přijde něco zajímavého.
Takže pokud nemoc, tak s brutálním následkem, který se nedá ignorovat. Snížení max. počtu životů, končetina minus, němota, neschopnost kouzlit, neschopnost rychlého pohybu atd. Pak to má nějaký smysl.
Samozřejmě je důležité si uvědomit, jak silné máš léčitele a kněze. Léčba musí být dostupná, ale na druhou stranu to nesmí nikdo z nich zvládat lusknutím prstů. To je totiž nuda. Jakmile někdo poprvé přijde s useknutou nohou za mágem a ten mu ji přidělá během dvou sekund, ten člověk už podruhé tu useknutou nohu ani nezkusí hrát. Prostě to nebude považovat za důležité.

2) Nemoc coby příběhotvorná záležitost: Tady obvykle následky pro hrající postavy nemusí být tak velké, spíš se jim tluče do hlavy, že když to nevyřeší, tak všichni chcípnou. Nebo všechno kolem pochcípá. A taky se jim tluče do hlavy, že asi není nejvhodnějším způsobem řešení shromáždit veškeré nemocné, veškeré léčitele a zuřivě používat dovednosti... protože ta nemoc je prostě všude. Hraje se o nalézání zdrojů nákazy, bacilonosičů, magických či vzácných způsobů léčby apod.
Občas poměrně solidní alternativa obligátního zachraňování světa...

3) Nemoci a postižení jako dobrovolný roleplayingový doplněk - To už tu zmínil Goran a není třeba k tomu nic víc říkat. Je to supr, zvlášť když se to dobře zahraje. A vyžaduje to svět, kde se neléčí lusknutím prstů...

Nemoci ve smyslu 'flaw' postavy, který se téměř nemění jsou také fajn.

PETRIUS: IMHO, pokud ma hra byt o nemocech, tedy o nejake epidemii, kterou je treba resit, ktera je dejotvorna atd - tak ano. Ale pouze jako kolorit, doplnek fungovani sveta - tak ne.

Myslíte si že mají smysl nemoci?

PETRIUS: Já třeba nevěděl, takže aspoň pro jednu osobu to provařené nebylo. (:

:)

tohle už je provařený, kušuj s tim :-)