„Spokojený mladý pán" se tedy vyznačuje také tím, že „ví", jak jisté věci nemohou být, a přesto, ba právě proto svými skutky i slovy předstírá přesvědčení opačné. Fašista vytáhne proti politické svobodě právě proto, že ví, že když na to konečně a vážně přijde, nebude se svobody nikdy nedostávat, že je tady neodvratně, v samé podstatě evropského života, a že se k ní ve vážnou hodinu, až nám bude chybět, vždycky vrátíme. Základní tóninou života dnešního člověka je nevážnost, „legrace". Co dělá, dělá bez pečeti neodvolatelnosti, tak jako své kousky vyvádí „hoch z dobré rodiny". Všechen jeho spěch, s nímž na sebe ve všech směrech naoko bere vzezření tragické, nezvratné, bolestné, je pouhým zdáním. Hraje si na tragédii, protože má za to, že v civilizovaném světě není skutečná tragédie pravděpodobná.

Ne: nespolčovat se ani se sebou samym! Osvobodit se od sebe stejne jako od druhych, rozjímat bez extáze, myslet bez závěrů – tak, zbaveni Boha, prozijeme kratky interval, který nam tu poskytuje k extazi nepozornost katů. Zitra nas ceka gilotina. A ne-li zitra, pak pozitri. Odpocivejme před tim koncem na slunci a dobrovolne zapomenme na zamery a cile. Slunce nam pozlati čela bez vrásek a vánek osvezi toho, kdo uz nedoufa.