Začíná to obyčejně pocitem příliš velké bolesti. Všechno ostatní se zdá nicotné ve srovnání s tou vaší bolestí. Litujete sami sebe a zdá se vám, že svět vám křivdí tím, že je bez vás šťasten, že vás nelituje, nebo že vás dosti nelituje.
Závidíte a začínáte nenávidět.
To je chvíle kdy i dobří lidé přestávají nešťastnému rozumět. Od těch, kteří jsou kolem vás, můžete očekávat, že pochopí vaše neštěstí a vaši bolest. Ne však vaši závist a nenávist.
Ale pak, aniž si to uvědomujete, začínáte stavět zeď kolem svého srdce... Opevňujete se svou nenávistí. Zdá se vám, že je to hradba obranná. Přijde však chvíle, kdy ji sami nebudete moct překročit.
Srdce se stane vězením. O to tvrdším, že jste si ho sami zbudovali.