WEWA: hele je to cerstvé... chvilku to nechej... oni se s tim museji srovnat. Dedu navstevuj, a my se tehdy poprvy v zivote zacali objimat... ony pak prasknou vsechny bubliny co clovek okolo sebe ma a clovek potrebuje dotyk, vedet, ze se ho nikdo neboji dotknout, prootze i on sam najednou zjisti, ze to telo je jiny nez si myslel a to je jeho vlastni telo a ted vsechny ty tabu okolo rakoviny....
hlavne vlitni na doktora a trvej na informacich. oni pak povoli a reknou, a nebo ti to reknou na te ceste domu, tam jsou doktori.
A ber to tak. ted neni treba se nejak mobilizovat, ten stav je dlouhodobej, jsou to mesice, roky... nemusis neco udelat ted hned... ja jsem taky mela pocit ze to musi byt hned a ted, nejak neco. taky s tim zvlcovanim, plice maji v tuhle chvili tendence se zanicovat, chce to neco na vykaslavani, taky se pak dejou stavy jako zapaly plic. Uz by mel mit predepsany antibiotika, nekdy ale doktori neleci priznaky tohoto typu, protoze mas horsi problem ze, ale kvalita zivota je pak blba... taky je treba zorientovat se v tom, co kdo predepisuje,
treba ty antibiotika obvodak, nebo ORL, onkolog. Ale napasti na bolest jen onkolog, a jen po osobni navsteve.
Takze dokud je deda v nemocnici, nechte mu nejaky naplasti predepsat, on si je pak doma muze pouzivat, a nemusi zase k onkologovi a cekat a kdesicosi.. je dobry mit vse k dispozici, hlavne pro ten klid...
at se to zda byt strasny a v tuhle chvili divny rikat, ted prozivas neco strasne dulezityho. mozna jednu s nejdulezitejsich chvil v zivote. Neboj se toho, zvladnes to se cti, uz jen proto, ze neutikas, nezaviras oci. Má nejaky smysl, ze to mas prozivat s nimi. I kdyz ho ted nevidis. A taky ver, ze tvoje telo se prepne na nejakyho autopilota a pojede, vyresi, zaridi, stejne tak deda a babi.... a osud na nas nidky nenalozi voc nez muzeme zvladnout.