CORNELA: ano, to patří.. ale všude jsem se setkala s tím, že "takto nemocný člověk ztrácí pomalu na váze" ...ale pomalu, to snad neznamená, že za týden v nemocnici zhubne 10 kilo... Já vím, že mu nemůžou vyvařovat... to ani netvrdím, že by měli.. ale on nesní ani co mu chutná protože to prostě nejde. Co chceš přinést dědo? - Nic. Jíst by chtěl, nejde to.. proč v tomto případě nemá kanylu s umělou výživou? Alespoň do doby, než se teda rozhodnou jakou léčbu nasadí.. Je fakt, že když za ním jela mamča a vezl jí tam brácha, poslal dědovi plzeň a ten se úplně rozzářil a vypil asi čtvrtku. Ano, s tou léčbou je to těžký, s rozhodováním co a jak je to těžký.. celý je to těžký ale ještě těžší je teď, po ani ne dvou týdnech, pro nás říct si "no tak už nemá asi smysl ho za každou cenu trápit a léčit.." Já vím, je to čerstvé, mam toho plnou hlavu, asi ani neumím a nechci myslet racionálně.
Babička právě zažila takhle "doléčenou" svou kamarádku... a není to tak dávno, stále na to myslí, musí to být hrozný pocit... byla u ní v nemocnici a ona křičela bolestí.. doktoři jí už nic nemohli dát protože svou dávku morfia už dostala a další až za dvě hodiny.. nedáme jí víc, nenecháme se zavřít.. to je prostě nepředstavitelný..