mám takový delikátní dotaz.
trochu vzdálenější kamarádka je v terminálním stádiu, šance ani na začátku nebyly dobré (spíš "kdy" než "jestli"), už je několik měsíců v nemocnici a vzhledem k dalším komplikacím prostě zázrak nebude a ví se to už dlouho. snažíme se (celá příslušná skupina přátel) pomáhat její rodině, má děti na druhém stupni základky, takže ještě ne úplně autonomní jednotky, manžel dělá, co může, ale pendluje mezi prací a nemocnicí, takže jsou to věci typu "dovézt jídlo" nebo "vzít děti o víkendu něco podniknout".
já jsem jediná právnička ve skupině, už jsme řešili nějaké provozní věci související s tím, že ona nic nemůže zařídit, ale potřebovala bych nějak taktně otevřít otázku toho, co může a má udělat teď, aby pak po její smrti nemusel řešit zbytečné administrativní problémy a zádrhele.
ale nevím úplně, jak na to - přijde mi, že když to řeknu nahlas, že to bude, jako bych ji už pohřbívala teď. jenže současně, když budu mlčet, tak se pak on i děti mohou dostat do složitější situace, a on není zrovna ten typ, kterému by se řešení právnických problémů pomohlo myslet na něco jiného (já třeba jo, po smrti táty to bylo něco, čemu jsem na celé té situaci aspoň trochu rozuměla, ale to je fakt profesní úchylka).
může být rodina v tuhle chvíli už smířená s tím, jak to dopadne? nebude ode mě příliš kruté o tom začít mluvit?