CICHLASOMA: píšu spíš o dojmech než o konkrétních případech. ale podstata je v tom, že právě proto, že se kritik nemůže opřít o žádnou vnější a závaznou hodnotovou soustavu a může v lepším případě přijít s nějakou ucelenou a fungující vlastní, vede mnohdy k silnější potřebě diskvalifikovat jinou ucelenou a fungující soustavu. - a děje se to právě tím způsobem, že se napíše - "on/ona nemá pravdu, naprosto se mýlí, dělá to úplně špatně; jak je možné, že něco takového někde - vyšlo, bylo oceněno, uznáno, dostalo grant, že to někdo čte apod." - zabalí se to do intelektuální deky, ale ty podtóny tam jsou a snad jde víc o ně než o vysvětlení postojů - ostatně, kolik lidí je na to zvědavých? vždyť: "platí ten můj pohled a ty ostatní nepočítám. (rozuměj: ten a ten autor je debil, jehož názor, přístup nemá na světě místo).
ve hře je ještě jedna věc, která mě napadá. - vyhraněný autor, který sám přijde s něčím zajímavým, musí být svým způsobem nesnášenlivý k jiným přístupům; - pokud se to přelije i do kritika, jsou z toho osobní útoky, nikoliv spolupráce. - jenže kdo tady bude čekat nějakou spolupráci? málokdo. - každý po čase tak nějak zjistí, k jaké skupině víc inklinuje, s ní přežívá, a ti ostatní jsou spíš nebezpečím, na jejichž projevy je lepší si dávat pozor, než se jim člověk otevře.
no ale budiž, klidně ať to říkám o nějakém fiktivním světě. vůbec by mi nevadilo, kdyby to můj dojem smázlo. :)