HAROLD: "Na jaře 1949 byl Rotrekl zatčen a ve vykonstruovaném tajném procesu s brněnskými vysokoškolskými funkcionáři 17. 11. 1949 odsouzen k trestu smrti, změněnému později na doživotní vězení (Bory, Leopoldov, uranové doly Bytíz na Příbramsku). Propuštěn byl v květnu 1962 na desetiletou podmínku. V letech 1962–1968 pracoval jako pomocný dělník-osvětlovač petrolejových lamp u Technické a zahradní správy města Brna."

"Od 1949 byl [Václav Renč] z politických důvodů nucen živit se pouze příležitostnými pracemi, v květnu 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou v dubnu 1952 odsouzen na 25 let vězení. Z vězení byl propuštěn 1962, rehabilitován v plném rozsahu až 1990."

Pravda je, že dělat to, co jejich někdejší souputník Šotola, by pro tyhle a další básníky bylo ještě těžší.
Těžká volba básníkova mezi životem mukla a "děláním kariéry"..

I když... mám-li přemýšlet, jak bych to nazval sám... pak možná právě názvem tohohle klubu. :D

CICHLASOMA: Tak, no. :)


(Mně nepříde, že by psal vyloženě konformní sračky.)

HAROLD: No a jak bys to nazval Ty, pokud Šotola vysvětluje absenci podstatných knih mladých básníků tím, že nepsali, protože cítili "Ostych před tím, o čem je dáno psát. Pocit, že umění, že verš, a k tomu nezkušený, je zcela bezmocný, aby nějak účinně zasáhl do takové historie, aby vůbec obstál, aby vůbec měl smysl." Primárně je to jasná lež, ne? A pokud to píše Šotola, který v době, kdy jiní ve skutečnosti podstatné věci psali, vystavujíce se risiku či reálné persekuci, raději psal konformní sračky, trošku mi to chucpe zavání.

(Ok, můžeme přihlížet k tomu, že se pravda v oficiálních knihách psát nesměla a že se musí číst mezi řádky atd., no. Já prostě ty český šedesátý léta nemůžu, tak uznávám, že "nejsem objektivní"..)

CICHLASOMA: (No, že mi to nepříde až tak chucpe.)

HAROLD: (Ne, proč?)

NATASHA: No, přiznávám, že jsem "chybí podstatné knihy vydané do třiceti let, protože je nikdo v kontextu světa padesátých let prostě nenapsal" v lehkém rozrušení vzal jako přímý citát ze Šotoly, za to se omlouvám, ale dále myslím, že od něho by to celkem bez ohledu na cokoli slušné chucpe bylo. Jeho úvahu si přečtu a případně k ní ještě něco poznamenám.

Pokud za tím, co v tomto příspěvku výše cituju, chceš stát Ty, samozřejmě by mě zajímalo, jak jí mám vzhledem k tomu, co jsem připomínal, rozumět.

CICHLASOMA: Fakt ti přijde reálný, aby Šotola v 60's v neexilový řadě psal doslov o Bondym, Krejcarové a katolických básnících? :D

CICHLASOMA: Myslím, že ses zbytečně a dost i nerozvážně chytil - lépe by bylo napsat, jak to čteš, a doptat se. Ten doslov je v tónu pokorný (jistě, k Divišovi nadmíru přátelský, jak jinak, je to doslov k jeho výboru) a není pyšný ani zaslepený. Však si to přečti.

NATASHA: Promiň, ale to mi přijde být od Šotoly docela slušné chucpe. V padesátých letech psali mladičcí básníci Bondy, Vodseďálek, Krejcarová, později Dvorský, na samém začátku šedesátých už i Král, z o něco starších (ne starších než Diviš) tu byli Kolář, Havlíček, Effenberger a další (nechávám stranou katolické básníci trávící ten čas povětšinou v lochu). "Podstatné knihy" někdo sice psal (a někdo skládal do paměti, když v té báni neměl po ruce papír), jen je z nějakého důvodu nikdo oficiálně nevydával.
Jiří Šotola tehdy z mladické katolické spirituální lyriky přesedlal na bodrou budovatelskou poesii. (Divišovo budovatelství v citované básni je přece jenom už subtilnější a nedivím se, že Šotolu v půli šedesátých let oslovuje, ale že půjde takhle daleko bych nečekal..)

( http://www.okoun.cz/boards/podivuhodni_kouzelnici?searchedStrings=%C5%A1otola&searchedUsers= )

Každopádně za přání dík a dobrý rok všem přeju též.

OKEYA: Ty máš speciální zásluhy.

(To je ale dlouhej endorfinovej trip, ach. Kéž trvá! ;)

NATASHA: Nám bylo ctí na křtu téhle knížky být. Už od první básně, kterou jsi sem z něj dala, jsem se na ni těšil.

Andrej Stankovič - Martin Reiner
http://www.martinreiner.cz/25-basnik-andrej-stankovic

CICHLASOMA: Jsem si to myslela :)

NATASHA: (Má! :) )

CICHLASOMA: K těm Tebou žádaným klasikům: je dost možné, že je to nezajímá. Nemám to podloženo, ale vycházím z toho, že se neúčastní diskuse na stránkách časopisů, třeba. Nebo se pohybují jen v okruhu jednoho, toho "svého" (př. Analogon).

Moje hlavní přání ohledně ročenky by bylo takové, aby se dostala mimo okruh, který bych ve zkratce popsala jako "my, co se tam můžeme ocitnout". Obávám se, že to je realita té knihy. Pak ti, co se tam ocitnou, a ti druzí, vedou diskusi, ale je to opět jen takový třídní sraz.
Tady bych se ovšem mohla snadno rozplakat v obvyklém tónu, takže utřu slzu rovnou. Hodila bych raděj udičku SŠ a VŠ učitelům - poněvadž s masmédii jsem to už vzdala.

NATASHA: Jasně, mě by ani nenapadlo vytýkat jednotlivým ročenkám "neobjektivitu". ("Regionální umanutost" a "partičkování" jsem popravdě nepozoroval, ale to je zčásti zas asi tím, že se v partičkách moc nevyznám.) K tomu "přidat to do popisu" ovšem napsala, myslím, správně Božena Správcová: "Možná by Host ušetřil papír, kdyby místo každoročního vysvětlování lživého názvu ročenku prostě přejmenoval. Jenomže ona by se pak hůř prodávala." ( http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/pripravujeme/nejlepsi-ceske-basne-2016-1251 )
"Pro mě" by jednotlivé ročenky klidně mohly být ještě podstatně méně "nestranné", právě to, jak úplně jiné soubory mohou vzniknout, když se změní editor a arbitr, je pro mě jedna z nejzajímavějších věcí na celém podniku. A velmi zajímavá je pro mě i samotná možnost vidět, co se ze současný poesie líbí tomu či onomu klasikovi. Kdo má potřebu psát, že soubor není objektivní a že on by tam rozhodně dal to a to, ať to klidně píše, ať klidně víc lidí někde zveřejní svůj alternativní seznam toho nejlepšího atd.

Jiná věc je spolupráce editora a arbitra, resp. její způsob. Přijde mi, že pokud by se opravdu postupovalo tak, že editor vybere podle svého asi 100 básní a arbitr z nich dovybere 40, což, jestli se nepletu, je v nějakých "pravidlech", která se ale nijak moc nevynucují a rozhodně se podle nich zatím nepostupovalo vždy, bylo by jméno arbitra ještě výrazněji reklamním trikem než ten název a taky mi zatím přišlo ku prospěchu věci, když se arbitr tou či onou cestou prosadil víc. Takže bych fandil tomu, vybírat arbitry, kteří jsou ochotni se tomu věnovat a se prosadit víc než těmi "40 ze 100", no a taky tomu, aby se při jejich výběru nezapomínalo na nesporné klasiky pokročilého věku, už proto, že u mladších je předpoklad, že "v zásobě" déle vydrží (ale taky se mi to prostě líbí, když je arbitr pořádně důstojný stařec či stařenka :) ).

(Ale nijak zásadněji si na ročenky "nestěžuju", jen bych fandil spíše nějakému vývoji než nějakému jinému a ptal jsem se, co byste si tak ohledně nich přáli Vy.)