VINCENT_BU: Přijde mi, že sis to svázal, jak se Ti to hodí. Pokud bychom měli uvažovat tak, že my investujeme do existence klubu Autorská poezie (internet, elektřinu, zařízení), pak pravým mecenášem klubu je Nyx, jinak bychom si svá zařízení mohli strčit za klobouk. Ale vlastně mi nevadí, když budeme tedy uvažovat tak, že i my do klubu cosi investujeme. Moje časová investice v průběhu let je nemalá :)
Pro mne jde ale s dalelo větší podstatností primárně o otázku tvůrčí svobody, ne svobody existovat nezávisle na zdrojích (což je v tomto světě nesmysl). Zdroje si obstarávám, a píšu pak, aniž bych musela chtít, aby to bylo přijímáno (a v důsledku mi to zajišťovalo obživu). Prostě v oblasti poezie bych nerada byla šaškem na dvoře králově.
V práci mi pozice šaška nevadí, jenže tam taky ku potěše králově nepitvám svou duši.
Ještě bych ráda dořekla tu věc se čtenářem.
Pro samu věc tvorby opravdu myslím, že nemá být důležitý. Protože pak se píše pro něho, a znamená to, že se mu přizpůsobuješ. Pokud to nechceš udělat od sebe (věnovaná báseň), je to řetěz na noze, agent romanopisce, který říká "napiš tam víc krve, lidi to chtěj".
Proto jsem řekla, že poezie se po čtenáři neptá. Když se
to děje, neřeším, co tomu řeknou lidé.
Pro pocit smyslu a reflexi a autorskou radost je čtenář samozřejmě nezbytný. Mám radost, když text
pohybuje lidmi. Takže jauvajs, když mi napíšete, že jsem napsala cosi mrtvého, hmmm. Ale je to taky nějaký impuls k tomu podívat se na text znovu, jinak. Takže nakonec dobře.