Jal jsem se teď (ze studijního zájmu) číst Scortiův (a Robinsonův) Výbuch, Svoboda-Libertas 1993, překlad Jan Jirák, odpovědná redaktorka Jiřina Novotná whoever she was, a je to přesně takové raně devadesátkové peklo, které by napáchal odtržený akademik domnívající se, že rozumí anglicky, v podniku, kde se jakžtakž dohlédlo na korektury a gramatiku, ale stylistika a pragmatika je nechávala chladnými. Hory pasáží (měl jsem se podívat, jestli jdou v CoolReaderu dělat poznámky), kde je odvoditelný originál (asi není ani na IRC, což?) a je jasné, že znamenal něco jiného. "Úvěrové karty" included (čestné uznání nakladatelství Harlequin: "Všechno to skončilo v pulzujících poryvech vášně, doprovázených neovladatelnými pocity náklonnosti."), ale vrchol zní:
„Nepečujte o mě, Jan. Dnes ne.“
„Péče jste si užil dost včera večer, co?“
„To jste si dovolila dost, Jan.“
„Vždyť je to jedna z věcí, za kterou mě platíte.“
Vzdychl. „Cyd Lederleyová mi hrála Florentinskýho slavíka, když jsem si šel pro ránu. A na pohotovosti mi dělala společnost, když jsem blouznil po demerolu. Spokojena?“
[míněno patrně "poté, co jsem si došel", tj. chtěl zarazit hospodskou rvačku a omylem schytal od baraby jednu takovou, že potřeboval ošetření; předtím akorát lehce tokali]