Jak to tu čtu (a děsím se!), tak si říkám jací z nás vyrostou rodiče...

Moje mamka vždycky říká, že nás vychovávala stylem "apelovala jsem na váš rozum už v době, kdy jste ještě žádnej rozum neměli". A myslím že se s bráchou shodnem, že nás vychovala dobře - máme super vztah, skvělé zázemí a prostě nic, na co si stěžovat.
Ale na druhou stranu, když mi byly tak tři roky, tak jsem prej byla k nesnesení a na zadek jsem dostávala celkem často...no, to si ani nepamatuju, v mé paměti na mě mamka nikdy nesáhla.

Vyroste ze mě jednou lepší nebo horší rodič než z těch, kteří to měli doma horší? Je možné následovat dobrý příklad a je to jiné / lepší / horší než naopak vyvarování se chyb minulé generace?

"jsi můj rodič,žádné jiné mít nebudeš"jsem naštěstí nikdy neslyšela....tam to předtím jo,to jo....ale u mě je to spíš reakce na tu mojí naštvanost a bezmocnost,protože když časem "vychladnu",tak si uvědomim,že oni to asi fakt vše myslili dobře,jen jejich přístup nebyl správný a že jim nemůžu celý život vyčítat,že jsem frustrovaná bez žádného sebevědomí co se bojí celý život svých rodičů....

mám takový pocit,že ta lítost pramení z toho nácviku "jsi moje dcera/syn a dokud tě živím,jsi mi povinen,já jsem přece tvůj rodič,žádné jiné už mít nebudeš a bla bla bla"

ta lítost je hrozná?dobrá?věc....stává se mi strašně často,že zas řešim,jak mě štvou a co zas bylo špatně,jenže pak je vidim třeba na nějaké fotce,nebo doma,nebo kdekoliv jinde a začne mi jich být strašně,strašně moc líto a uvědomim si,jak je mám hodně ráda,jenže proč se dějě to vše kolem...

SEVERINE: no já svojí teď zlomila a o vánocích začneme hledat kompromis,pro "společný kontakt" a uvidíme

MIKATCHOU: jj, ona se chvíli tváří rozumně a pak se vrátí ke starýmu modelu .. ale zkoušim to pořád jasnejc řikat -- hodně dobrý je v tomhle směru Pearlsovo "gestalt vyznání"
SHAMPOO: hmm, takhle komplet .. pryč sem x let, spíš mám tendenci jí dát nějaký pravidla na společnej kontakt, než jí zazdít .. je mi jí líto .. ale na to bych se asi měla vysrat, jinak mi bude líto mě, co ,-D ?
OMI: výborný, použiju!!

právě to je na tom to nejhorší...to je něco tak strašně těžkýho vychovávat děti....hlavně si uvědomuju,že věta:my tě nechceme omezovat,máme o tebe jen strach...není zcestná...můžem tady kritizovat naše rodiče,ale až budem my v tý pozici...he he

jo jo
já si ovšem dnes po pár praxích ve školách říkám,jaký budu já rodič,taky pitomec co otlouká svoje dítě,nebo rodič co nezvládne výchovu a buď to rozmazlí nebo neukočíruje.

jj lhaní a obalmucení,největší prohřešek!!!!!jenže kdyby do toho ty děti nenutily sami....

JUASINHA: no moje maminka zastávala názor,že jakýkoliv pokus o obalamucení rodičů,se musí z dítěte vymlátit,nebo vykopat,podle toho jakou měla náladu

no jasný,ale je fakt,že ode mne to byl vždycky trik,řikat jim,že ostastní taky dostali pětku z rovnic,z čehož musí plynout,že blbá je úča a ne my...a na to přesně dodali,že jiní je nezajímají...

JUASINHA: a když se to hodí dodávají, že je nezajímají jiní potomci a jejich výsledky,ale moje
jo jo,bejvávalo:)

a stává se vám,že vám maminka předhazuje úspěšné děti svých kámošů a kámošek,typu petra už vystudovala práva,chodí tančit,maluje,má přítele,kačnka studuje v anglii,má dobrou práci,je nadaná,tomášek hraje hokej,dostane stipendium za průměr......a pořád do nekonečna....jak si má kua připadat, když po čtyřech letech nejsem ani bc,věčně sama, bez peněz a koníčků...ach jo,oni fakt to sebevědomí uměj podtrhnout...

OMI: " měli byste se mi v první řadě omluvit, že jste mě sem zatáhli a pak si koupit kašpárka na šňůrkách. " tak to je přesný! dík za tu formulaci

SEVERINE: No nemáš se nechat NIKÝM používat, rodičema nejméně. to je jejich věc, co k tobě cejtěj, to tě přece k ničemu nezavazuje, co oni si myslej, že by se mělo, kdyby se bylo...
Kuras poukazuje na to, že podla Bible máme bližního milovat, ale rodiče pouze ctít a to ještě jenom aby tobě bylo dobře na zemi, tedy aby ti nebylo mizerně, že seš nevděčník.
Já se rodičů neprosil, aby si mě upletli a taky jsem to dycky řikal, když mikázali, co pro ně mám dělat se svým životem: měli byste se mi v první řadě omluvit, že jste mě sem zatáhli a pak si koupit kašpárka na šňůrkách.
Jsem zvědavej, co mi řenknou moje děti, protože já jsem rodič neskutečně vlezlej a votravnej.

SEVERINE: uteč,přestěhuj se a změň telefon

SEVERINE: myslim že to dost dobře nejde... máti si z tebe vytvořila docela solidní závislost a smysl svýho života, stejně jak to mnozí z nás činí ze svých partnerů. Už si zkoušela s ní otevřeně promluvit?

OMI: hm, ale proč bych se měla nechat využívat k řešení jejího nepovedenýho života? vždyť na tom je založenejch většina generačních neshod - ty starší maj nenaplněný ambice a mladší to odsíraj (ať už nátlakem, by je naplnili, nebo nadávkama, že je překazili).

ORIKA: jenže je to kapku složitější .. když to hodně přeženu, tak "protože sem to, co se jí nejvíc povedlo, tak přece budu dělat to, co si ona přeje a kdy si přeje, ne?" (na náznaky jejích seskoků ze sedmýho patra - v případě mojeho nesouhlasu - taky došlo ... sice je to cca 5 let od posledního, hodně věcí se mezitím změnilo, ale ekl je furt) .. co bych si nejvíc přála, aby už konečně dala pokoj a přitom byla pokud možno i živá (jen z toho důvodu, že nikomu nepřeju nic zlýho a že do jedenácti mi s ní bylo fajn). šlo by to, kdyby zjistila, jak se udělat spokojenou .. ale už je jí přes 60, tak na to moc nesázím.
Osobně preferuju klidně sobeckou primitivku, který se ale dá utýct - nelepí se a neotravuje.

Umíte někdo slušně a přitom dostatečně jasně poslat rodiče do prdele?

SEVERINE: pořád mi přijde lepší, když tě považuje za "něco" co se jí v životě povedlo, než kdyby ti říkala, že porodit tě byla její životní chyba nebo že seš to nejhorší co jí mohlo potkat...moje kamarádka tohle doma poslouchala poměrně často a na sebevědomí jí to tedy rozhodně nepřidalo

Dejte mi sem prosim RO, nebo vas zacnu oblazovat historkami o me rodine...dneska uz to beru s odstupem, ale blazinec to byl dobry...