Nejprve bych si to vyřídil s tělem. Pokud chci existovat ve formě 
přítomné entity a ne jen jako vzpomínka či idea, která dále ovlivňuje realitu i po 
zániku schopnosti se projevovat a vnímat vlastní existenci (rozuměj zhebne) tak 
se bez něj neobejdu (zatím). Moje tělo je organismus, který vznikal po tisíciletí 
evolučních procesů. Ve kterém bodě získal schopnost uvědomovat si sám sebe na 
takové úrovni, aby byl schopen abstraktně uvažovat není pro definici důležité. 
Jestli k tomu dal popud bůh, mimozemšťani, nebo pra-existence vesmíru není pro 
definici důležité. Dle mého názoru se nejednalo o bod, ale o velice rozvláčný 
proces, ve kterém (stejně jako v biologické evoluci) následek umocňoval příčinu. 
Velice hrubý příklad. Pračlověk (opice?) Franta se naučil rozeznávat co je 
příjemné a rozhodl se, že chce, aby mu bylo příjemně i zítra. Začíná plánovat v 
čase. Rozlišuje existenci svého vnitřního a okolního světa. Komunikuje!!! Předává 
nápady a myšlenky v zatím primitivní formě. Umí už "mluvit", komunikuje zvuky, 
ale ty jsou omezeny né ani tak slovníkem, jako jeho vnitřím vesmírem. Myslím si 
že, komunikace je kritickým bodem, protože umožnila masový exponencionální 
rozvoj vnímání existence. Franta se naučil počítat, pak to naučil Pepu, ten zas 
Ondru. Ti tři to naučili svoje děti a jedno z nich vymyslelo násobení. Bum! 
najednou celá komunita umí násobit a to ovlivňuje jejich vnímání světa. Ondra vyrobí buben a všichni pak vesele bubnují. Jde o to, že jakákoliv informace či jen abstraktní idea se šíří celým 
systémem, pokud není umělě učiněno jinak. Co se snažím neohrabaně naznačit. 
Podle mě je člověk úkaz, který do dnešního bodu vznikal neustálou interakcí mezi 
projevujícím se egem, okolím a okolními egy. Fyzicky Neexistuje! Je to Software :) 
Tento Software se sice předává dál mezi členy druhu homo sappiens, ale tento 
fakt není důležitý. Pouze v bodě kdy jsou naše (vážně naše?) biologické reflexy a 
pudy v interakci (contra-akci) s naším vnitřním myšlením. To lze ovšem překonat. 
Od jednoduších věcí, jako je vydržet s čůráním na toaletu až po ty více "lidské" 
složitější paradoxy. A ty sou vážně šílené. Přes nespornou schopnost každého z 
nás určit své JÁ, říct JÁ jsem JÁ chci,  tato schopnost není dána sama o sobě mou 
pohou existencí. Bez okolního světa a lidí, bez interakce s nimi toto sebe určení není možné. Vemte novorozeně dnešního člověka a vložte ho do prostoru, kde mu  smysly nebudou přinášet žádné informace.  V tom dítěti člověk nikdy nevznikne. 
On se tam nemá jak dostat! 
A Chaos vládne. Proč má jeden rád červenou a druhý modrou? Na jeden input různé jednotky dávají různý output. Někdo si tohle čte a totálně s tím nesouhlasí, někdo souhlasí, někdo poupravuje. Naše individualita vzniká ale zase jen díky informacím, které získáváme z okolí. Mám duši? Něco co mě předem určuje? Pochybuji :op. Nejdřív tu muselo být hovno, aby mi mohlo smrdět, ale zase tu musím být já abych ho udělal smrdícím. Někdo poslouchá určitou muziku, protože Dejv říká, že je dobrá. Tojka co? Někdo poslouchá určitou muziku, protože vybrace které z ní dostává ho přivádějí do exstáze, prostě se mu libí. Už neví, že se mu libí proto, že na něj ve třech letech zaštěkal pes, posral se z toho a když ho tatínek utěšoval tak u toho poslouhal čtveroroční období. Tojka co? Díky chaosu se systém neustále zdokonaluje a inklinuje k řádu. 
Pardon už se vyvalím finálně.
Člověk je součinou veličinou interakce mezi jednotlivými lidmi a vnímaným světem v čase a prostoru. 
Pokud by tento proces byl přerušen, bez ohledu na rození dalších fyzických těl našeho druhu, přestal by existovat. 
Bez ohledu na různá náboženství jsme skutečně jeden a zároveň mnoho. Jsme bozi a jsme legie. Člověk je sen .) 
Lžička tu není...