Dalo by se také říci, že člověk je zrcadlo, které se dívá samo na sebe.
Pokud by vám nevadilo trochu mystického žargonu a poněkud obsáhlejší text. Pokusím se to vysvětlit jen s potvrzením, že i úhel pohledu MORIANDRA je myslím si správně. Tedy:
Stala se mi krásná respektive příznačná příhoda, která mi jen potvrdila že vše je velmi relativní a zároveň zcela dokonalé. Poslední dobou jsem nějak nechápal proč křesťané hledají a potřebují spásu a proč k tomu potřebují výru a tak jsem si jen potvrdil, že vše je opravdu tak jak má být a že život je jak ho lidé znají jen pohyb jen z různých bodů nebo úrovní, protože body jsou lepší označení, ale nejde o prostor i když tento pohyb vytváří prostor a tedy oddělené body, vím je to kostrbaté, ale všichni džnáníni s tímhle mají problém. Tedy lze říci, že je to z hlediska Budhismu tathagáta (Neustálé přicházení a odcházení), ale je je to opravdu pohyb a to vždy z různých bodů a míst do bodu jednoho a tím je budhistická nirvána, nebo křesťanské Království boží a je jedno jak to kdo chce nazvat jen málo kdo kdo to zkloňuje ovšem opravdu ví o čem to ve skutečnosti je. Ale je zde iluze bez níž by nebyla možná hra, hra kterou bůh vytvořil, ale nehraje ji a hra kterou bůh zároveň vytvořil a hraje ji. Je v tom jen zdánlivý rozpor a těžko je to chápáno pokud nemáte nadhled poznání. Ovšem je to také o iluzi a v to v tom smyslu pohybu protože lidé si myslí, že se pohybují v prostoru, ale ve skutečnosti se prostor pohybuje i kolem nich a jsou částečně bez pohybu, jenže právě s tím svým nepohybem mají většinou lidé problém a nazývají ho smrtí, která je pro ně i smrtím vědomí a tak se nepohybu bojí jako čert kříže, ale vědomí je nesmrtelné a umírá jen složka vědomí, která je o touhách, přáních a závislostech, Pro lidi jsou jejich tužby, přání a závislosti životní potřebou a myslí si že bez nich být nemohou existovat, ale ve skutečnosti nic z toho nepotřebují a především jen tyto jejich závislosti, touhy, potřeby a přání je uvrhují do samsáry, neboli křesťanského slzavého údolí a lidé z toho nevidí cestu ven a ani si pomoc nemohou, protože oni nejsou tím kdo jedná a kdo rozhoduje a jsou jen nástrojem tohoto, ale nějak jim to vadí, protože se to neshoduje s iluzí svobodné vůle a s jejich přáními, touhami a potřebami. Lidé tak tedy hlavně svými touhami a přáními vytváří svůj pohyb, který nazývají také osudem, nebo karmou. Ale lidé většinou nechápou, že se mohou ve svém pohybu zastavit a hýbat se nepohybem. Myslel jsem si také, že mezi budhovstvím a lidským vědomím mysli neprobuzené, tedy nerozšířené je veliký rozdíl a že je to náhlá a zcela převratná událost, ale ve skutečnosti ten rozdíl je jen nepatrný a maličký. Myslel jsem si tedy také, že probuzení je náhlá a převratná událost, ale ani tak tomu není je to jen pozvolný proces, který z hlediska chápání nižšího vědomí musí ukončit vědomí vyšší, a z vyšší úrovně je to proces, který nikdy nebyl a je v tom opět rozpor a nižší vědomí to nemůže vnímat jinak jink a křesťané to nazývají spásou (spasením, nebo vykoupením), ale vyšší vědomí probuzeného chápe o čem to je a jak to je, protože probuzení je přerod z nástroje do jednoty nástroje a mistrovské ruky, která jím vládne. Dá se to také nazvat tak, že neprobuzená mysl se dívá do zrcadla sebe sama a nechce tam spatřit svou statickou podobu, tak ji prostě nevidí a brání si tedy ji spatřit. Pohled lidské mysli do zrcadle sebe sama je tedy většinou omezený a tedy nerozšířený, ale jen proto že, lidská mysl se bojí náhledu celého. Když si lidská mysl dovolí sama sobě pohlédnout na sebe jako na celek spatří tam obraz dokonalosti, krásy a nepohybu v pohybu, ale pokud se dívá jen na část sebe a není svým strachem a nechápavostí schopna vnímat obraz celý spatřuje tam jen pokřivení a nedokonalost , případně i útok a ohrožení a tak chce jen za každou cenu měnit tento obraz sebe sama v zrcadle sebe sama, ale není s to pochopit, že problém, není v odrazu zrcadla, ale v tom, kdo se na zrcadlo dívá.