KROMANON: To, že ty jsi vzorný chovatel, nikdo nezpochybňuje, bohužel lidí jako ty je málo. Mně se stalo asi dvakrát v životě (a to možná přeháním), aby za mnou neuvázaný pes nevyrazil v momentě, kdy jsem běžel. Z důvodu této zkušenosti jsem nucen, pro jistotu, vždy zastavit resp. pokračovat chůzí (i když třeba spěchám), protože mi nestojí za to riskovat, že se za mnou pes požene jako za kořistí nebo hračkou (nebo já nevim, co se mu honí hlavou), jako to doposavaď téměř vždy udělal.
Nebo mi poraď co mám dělat? Mám běžet dál a spoléhat na to, že onen paníček je spolehlivý jako ty a když "náhodou" nebude, tak čas od času být holt pokousán, poražen, podrápán, strhnut nebo třeba jen otravován dotírajícím stvořením? Nebo se omezovat a své běžecké aktivity vykonávat výhradně na atletických oválech (velká zábava)? Je ještě nějaká jiná alternativa mimo prosté rady: "neběhat"?